Jednašedesátiletý Jan Žoha se rozčíleně probírá papíry se soudním rozhodnutím o zastavení exekuce. Jeho žena Renata mu starostlivě pokládá ruku na rameno se slovy, ať už na to zapomene. Jenže to, co se v malebných Úlibicích na Jičínsku stalo na konci února, jen tak z paměti vymazat nelze.
V pondělí 25. února u rodinného domku Žohových zvoní dvojice exekutorů a žádají vydání majetku v hodnotě pětaosmdesáti tisíc korun. Senior ukazuje soudní rozhodnutí, které potvrzuje zastavení exekuce, ale vše je marné a vymahači oblepují nábytek i televizi samolepkami s nápisem „exekučně zabaveno“.
Jan Žoha, který je doma jen se svým jedenáctiletým synem, situaci nezvládá a rozhodne se pro radikální řešení. Na exekutory vytahuje plynovou zbraň, ti ho vzápětí odzbrojují slzným plynem.
„Muž neuposlechl výzvu k vydání movitého majetku a uchýlil se ke slovnímu a fyzickému napadení úředních osob. Ti ho nakonec přemohli slzným plynem a přivolali policii,“ stojí ve zprávě policie.
Žohu tak nyní čeká soud, protože policie jej obvinila z vydírání a násilí proti úřední osobě. Za to mu hrozí až osmiletý pobyt za mřížemi.
„Ptal jsem se jich, co tady chtějí. Protože moje poslední zprávy byly, že exekuce je zastavená. Začali řvát, že je to nezajímá, že jdou vykonávat svou činnost,“ vzpomíná muž na vyhrocené chvíle.
Když Žoha celou situaci popisuje, má slzy na krajíčku. Příběh s nešťastným koncem začíná v roce 2011.
„Tehdy mě předvolali k okresnímu soudu do Litoměřic. Údajně jsem si v roce 2002 půjčil u České spořitelny 21 tisíc korun. Jenže já v tu dobu žil na jihu Francie, kde jsem i pracoval, takže jsem o žádné půjčce nevěděl. Přesto jsem k soudu šel, abych to celé vysvětlil. Žalovala mě společnost Avalon, která za Českou spořitelnu řeší pohledávky a žádala, aby na mě soud uvalil exekuci,“ říká senior a stále mává rozhodnutím o zastavení exekuce, které vynesl litoměřický soud.
Soudní tahanice k ničemu
I když Žoha měl za to, že celá věc je vyřízená, mýlil se. „Pokračování to mělo až v roce 2015, kdy mi přišel dopis o tom, že dlužím. Ihned jsem šel na kriminálku do Jičína, kde jsem podal trestní oznámení na neznámého pachatele kvůli podvodu, protože jsem měl za to, že je to už vyřízené,“ pokračuje Žoha.
Ale i tak jej čekalo další stání u okresního soudu v Litoměřicích, kde o celé věci podával vysvětlení.
„Všechno jsem popsal do posledního detailu a soudce opět celou exekuci zastavil. Jenže po několika měsících na jeho místo přišel jiný soudce, který věc opět otevřel a exekuci proti mě odklepl,“ popisuje soudní kolotoč.
Žoha se proti novému rozsudku odvolal. Případ se dostal ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, kde se dočkal zastání. „V Ústí řekli, že okresní litoměřický soud hrubě pochybil a udělal několik procesních chyb. Nařídil mu, aby mi dal možnost spravedlivého procesu a nařídil nový soud. Tím to skončilo, tedy alespoň jsem si to myslel,“ říká a jen kroutí hlavou.
Avšak podle Žohy začal okresní soud konat za jeho zády. „Po rozhodnutí krajského soudu všechno utichlo. Pak se mi jednoho dne ve dveřích objevili dva exekutoři, které pověřil právě litoměřický soud,“ ukazuje skrz okna na vrata svého domu.
Šlo o exekutory v médiích již mnohokrát skloňovaného Exekutorského úřadu v Přerově. Ten proslul především v dobách, kdy jej vedl Tomáš Vrána. Nyní mu šéfuje Lukáš Jícha, avšak ministerstvo spravedlnosti na jeho úřad dál eviduje desítky stížností mířících na údajně nekalé praktiky při vykonávání exekuce.
I cizí auto se hodí
V den, kdy exekutoři dorazili, byl senior doma jen se synem. „Zazvonil zvonek, tak jsem šel otevřít. Ve dveřích stáli dva chlápci a začali mi říkat, že jsou ze soudu a jdou dělat výkon. Na to jsem jim řekl, že v tomhle baráku nemám trvalý pobyt, že ani ten nábytek tady není můj, ale mé ženy. Jednalo se o věci, které měla z prvního manželství, takže jsme je nekupovali ani spolu. Ukazoval jsem jim i soupis kvůli majetkovému vyrovnání. Nic je nezajímalo,“ hájí se.
Žoha jim nabízel i rozhodnutí ústeckého soudu, ale ani jeden z exekutorů prý neměl snahu si ho přečíst.
„Začali tady oblepovat skříně, televizi, jednoduše všechno, co jim přišlo pod ruku. Říkal jsem jim, ať jdou pryč. Jeden z nich do mě začal strkat, ten druhý byl skoro dvoumetrový a začal, že jestli je nenechám, tak mi dá chvat,“ vypráví a nervózně hladí psa, který se mu proplétá mezi nohama.
Po strkanicích začala ostrá hádka. „Nakonec si v předsíni všimli klíčků od auta, které tady měla tchyně. Ten větší si ty klíčky vzal. Říkal jsem mu, ať ty klíčky vrátí, kde je vzal, on ale jen řekl, že auto zabírá.“
Promluví záznam z kamery?
Žoha už prý celou situaci nemohl unést, a tak zvolil krajní řešení. Vzpomněl si, že v trezoru má plynovou zbraň.
„Když jsem se vrátil, namířil jsem na toho, co měl ty klíče a řekl, ať mi je vrátí. On to udělal. Dal jsem si je do kapsy a šel pistoli odložit. Vzal jsem techničák od toho auta, abych ukázal, že není moje. Když jsem přišel do chodby, stáli mezi dveřmi a jakmile jsem vstoupil, začali mi do očí stříkat slzák. Upadl jsem, jeden z nich mě držel a druhý začal řvát do telefonu, že jsou ohrožováni zbraní,“ vzpomíná na vyostřenou situaci.
Podle Žohy je celý incident zachycený na kameře, kterou mají exekutoři při výkonu u sebe. „Oni tvrdili, že jsem tu zbraň natáhl, ale to není pravda. Všechno je na tom záznamu, jenže nevěřím, že ho někdo zkoumal.“
Incident viděl i jeho jedenáctiletý syn. „Když přijela policie, nemohli ho najít. Našli ho až ve skříni, kde se schoval. Než přijeli policajti, byli opravdu agresivní. Byl jsem v takovém stavu, že pro mě musela přijet záchranka. Doktorka mě ošetřovala už před barákem a jednomu z nich říkala, ať se podívá, co mi udělali. Jenže oni se chovali pořád stejně,“ konstatuje.
Z nemocnice Žohu převezla policie do vyšetřovací vazby, druhý den jej vyslechli a pustili domů. „Po tomhle všem jsem celou věc předal advokátovi. Dosud nevím, kdo si tu půjčku v roce 2002 vzal.“
Exekutorský úřad: Takové postupy nepraktikujeme
MF DNES o vyjádření požádala i Lukáše Jíchu, za kterého však odpověděl pouze jeho zástupce. „S ohledem na povinnost mlčenlivosti se nemůžeme vyjadřovat k průběhu konkrétního řízení. Obecně však takové postupy nepraktikujeme a všechny úkony dokumentujeme na videozáznam,“ zní odpověď Davida Taly z Exekutorské komory v Přerově.
Podobných zážitků s přerovskou exekuční společností má celá řada lidí. „Za loňský rok evidujeme proti Exekučnímu úřadu v Přerově 78 stížností, přičemž výkon státního dohledu nad postupem soudního exekutora byl zahájen v 57 případech. Letos již evidujeme 31 stížností,“ informuje mluvčí ministerstva spravedlnosti Maja Dangal.
Ministerstvo zjistilo pochybení především v prodlení při nakládání s návrhy účastníků řízení, v nedostatcích v pořízených videozáznamech o soupisu majetku nebo neoprávněném postihu účtu manželky dlužníka.
„Ve třech případech přistoupilo ministerstvo k uložení výtky soudnímu exekutorovi a v ostatních byl soudní exekutor s ohledem na okolnosti případu za nesprávný postup písemně upozorněn. Na okraj dodávám, že ministerstvo spravedlnosti není oprávněno vyměřovat pokutu. Tu může uložit exekutorovi pouze Nejvyšší správní soud v případě, že na základě podané kárné žaloby shledá exekutora vinným ze spáchání kárného provinění,“ dodává ministerstvo.
