Nadmořská výška 1 255 metrů, teplota minus čtyři stupně Celsia a asi čtvrt metru sněhu. Ležení vojáků na jižním úbočí Kozích hřbetů asi dvacet minut jízdy terénním autem po nebezpečné lesní cestě ze Špindlerova Mlýna by v takových podmínkách čekal málokdo.
Jsme na sedmém stanovišti z deseti na trati jednoho z nenáročnějších českých outdoorových závodů - Krkomenu, který zahrnuje také disciplíny horolezectví, přežití ve volné přírodě, střelbu a samozřejmě sjezdové či běžecké lyžování.
„Start je u lanového žebříku, kterým se dostanete na sítě. Na žebříku se jistíte podle svého uvážení. Potom se dostanete do sítě zavěšené mezi stromy. Jste zkušení závodníci, takže by vám to nemělo dělat problém. Potom se přesunete do horoškoly, kde na čas vážete uzly,“ úkoluje účastníky vojenský instruktor Jan Příkazský z 15. ženijního pluku Armády ČR.
Stanoviště s horolezeckými disciplínami - tedy s provazovým žebříkem nad soutěskou a se sítěmi zavěšenými vysoko v korunách stromů - patří k nejnáročnějšímu.
„Jsme tady jen díky tomu, že není dostatek sněhu, jde totiž o lavinový žlab. Místa pro stanoviště jsme tipovali dlouho dopředu. Všechno jsme sem museli natahat. Stavěli jsme to tady asi tři dny,“ vypráví Michal Gural ze stejného pluku jako instruktor.
Extrémní závod Krkomen je čtyřdenní tříetapový závod v zimních podmínkách. Soutěž tříčlenných družstev vyžaduje vysokou úroveň individuálních schopností a dovedností stejně jako týmovou spolupráci.
Zásoby na tři dny si nesou na zádech
„Závod by měl imitovat činnost vojenské hlídky v neznámém zimním horském terénu. Náročný je hlavně tím, že účastníci spí tři dny venku, vše potřebné si nesou na zádech, nesmí využít zázemí chat a horských bud ani mít s sebou peníze a jsou v podstatě odkázaní sami na sebe. Trasu dopředu neznají, jdou od kontroly ke kontrole a nevědí, kde bude konec. Proto je závod zátěží hlavně na psychiku. Každý den, pokud jdou ideální trasou, zdolají 25 kilometrů. Jsou ale družstva, která urazí i čtyřicet. Je to zároveň i nominační závod na mezinárodní závod Winter Surival,“ říká sportovní ředitel Eduard Zíka a na GPS ukazuje pohyb hlídek. Podle navigace další je vzdálená asi půl hodiny chůze krkonošským pralesem.
„Máme ideální počasí, není mlha, což by velmi ztížilo orientaci,“ pochvaluje si Zíka.
Je úterý krátce před polednem a první hlídky za sebou mají noční bivak v Obřím dole, kde teplota klesla až na minus 12 stupňů. Družstva startovala v šest ráno v tříminutových intervalech podle toho, jak se předchozí den umístila v časovce. Ráno závodníci vyrazili Obřím dolem k bývalé vodárně a ostrým stoupáním soutěskou Rudného potoka až na vrchol Sněžky. Odtud šli přes Luční boudu, vrch Krakonoš a Železnou horu až do Dlouhého dolu.
„Od nás budou pokračovat přes údolí na Stoh, kde mají připravenou střelbu ze skútru a odtud nahoru na Richtrovky a na Jelení louky, kde budou bivakovat,“ pokračuje Příkazský.
Extrémního závodu vojáků a záchranných složek Krkomen 2016 se účastní 18 tříčlenných družstev.
Ve středu závodníci pokračují přes sjezdovky ve Svatém Petru, do Labského dolu a pod Vysokým kolem na Brádlerovy boudy, kde mají organizátoři závodu zázemí. Stanoviště jsou od sebe vzdálena průměrně dvě hodiny. „Dnes zdolají převýšení okolo 1 200 metrů, všechna družstva mají denní limit 14 hodin,“ říká organizátor.
Když se po krkolomné cestě, která traverzem klesá do Špindlerova Mlýna, vracíme, dozvídáme se, že zatím odstoupila tři družstva z osmnácti.
„Vesměs kvůli zdravotním důvodům. Někteří nastoupili po nemoci, takže se to čekalo. Závod, který má asi 70 kilometrů, dokončí tak polovina družstev,“ míní Zíka.
Extrémního klání v horách se mohou účastnit jen vojáci, hasiči, policisté a členové horské služby. „Letos máme 17 armádních družstev a jedno horské služby, tedy 54 lidí,“ dodává Zíka.
První ročník Krkomena se konal v roce 2009, kdy štafetu v jeho organizaci převzal od 4. brigády rychlého nasazení 15. ženijní pluk. Krkomen svým obsahem a pojetím navazuje na každoročně konané prvorepublikové závody lyžařských hlídek československé branné moci.
Lyžařské závody mezi válkami organizovala Skupina tělesné a mravní výchovy Školního a výcvikového oddělení MNO ve „výcvičných“ střediscích, která měla armáda pro výcvik horských jednotek v lyžování a horolezectví. Mezi hlavní patřila střediska v Železné rudě na Šumavě, Starém Smokovci ve Vysokých Tatrách, Karlově v Beskydech a ve Špindlerově Mlýně.
