Jednou jsi dole, jednou nahoře, zpívá se ve slavné písni Wericha, Voskovce a Ježka. A ti velmi dobře věděli, jak to v životě chodí. Ví to i náchodský filmař Tomáš Magnusek.
Po svém prvním filmu Pamětnice se cítil být na odpis, dokonce říká: "Chtěl jsem se zabít." Ale vzápětí se přesvědčil o tom, že není správné se svých snů jen tak vzdávat. Nikdy totiž nevíte, kdy se splní.
Magnuskovi se plní právě v těchto dnech - do kin vstupuje v pořadí už třetí film Bastardi, který se z velké části natáčel v Královéhradeckém kraji.
Od čtvrtka mohou diváci chodit na třetí Bastardy. Jak vás tahle filmová série změnila?
Bastardi změnili úplně všechno. Tomáš Magnusek před tou sérií byl člověk s obrovskými dluhy. Člověk, který byl naivní a každý ho nachytal. Tomáš Magnusek po Bastardech je asi trochu zemitější a vulgárnější. To je bohužel pravda, pracovní prostředí ovlivnilo mé chování. Ale především se mi podařilo vybudovat společnost a vlastní distribuční síť, obklopit se kvalitními lidmi. Vím, že jsem něco dokázal a něco umím. A když to neumím, tak to umím zařídit. Řekl bych, že jsem teď mnohem otrlejší a sebevědomější.
Zápletka filmuUčitel Tomáš Majer, který nastoupil v roce 2010 do jedné bývalé zvláštní školy, zmizel. Do školy přišel několik měsíců poté, co byla zavražděna jeho sestra Jana, rovněž učitelka. Ve školním roce záhadně zemřeli kluci, kteří ji zavraždili. S největší pravděpodobností Tomáš svoji sestru chladnokrevně pomstil. Zdroj: www.bastardi3.cz |
Kromě filmařiny také vedete firmu poskytující služby osobní asistence. Jak jdou tyhle věci dohromady?
No, asi moc nejdou. Firmu jsem založil, když mi bylo dvaadvacet. Občas jsem ji musel trochu dotovat. Ale člověk by měl dělat věci, které jsou prospěšné pro lidi. U nás je řada podnikatelů, kteří pomáhají. Tak je to nejlepší, dost vydělávat a s těmi penězi pomáhat.
A to teď můžete…
Na Bastardech jsem vydělal hodně. Něco ale zase hned investuju do dalších projektů. S filmy je to postupné, po kinu je prodáte televizi a tak dále. Mám čtyři filmy v úplném vlastnictví a dva v částečném. Na všech právech za těch šest filmů se vydělá asi tolik, že kdyby se mi něco stalo, bude mít moje rodina na splácení hypotéky.
Vaše filmová kariéra začala poměrně nedávno. Proč jste se vlastně pustil do filmařiny?
Můj první celovečerní film se jmenoval Pamětnice. Ten přišel na svět v roce 2009. Dokopal mě k němu jeden náš zaměstnanec. Jmenoval se Vašek, byl to velký filmový fanoušek. Ten mi tenkrát řekl: "Píšeš scénáře, tak proč něco nenatočíš?" A tak jsem si dodal odvahy. Chtěl jsem udělat něco pro starší herce, proto jsem napsal scénář a rozeslal ho. Vašek se ale bohužel nedožil premiéry.
V Bastardech 3 hrají třeba Tomáš Töpfer, Ilona Svobodová, Nina Divíšková, Jan Tříska nebo Kateřina Brožová.
Tehdy to příliš úspěšný filmový počin nebyl, že?
Na ten film jsem si půjčil a zadlužil se tak, že jsem se chtěl zabít. Na reklamu nebylo dost peněz, jenže reklama je moc důležitá. Lidé o Pamětnici nevěděli, a tak film divácky totálně propadl. Pro srovnání, na Pamětnici do kin přišlo asi pět tisíc lidí, Bastardy v kinech jich vidělo na sto tisíc.
Jak jste se z první špatné zkušenosti oklepal?
Po Pamětnici bych si sám netroufl ani na domácí video. Ale po její premiéře jsme se bavili s producentem Janem Lengyelem. On mi tehdy řekl: "Nevěřil jsem, že normální kluk z Náchoda dostane film do multiplexů, a tobě se to povedlo. Víš co, dej mi nějaký scénář a natočíme ho." Zaplať pánbůh jsem byl ten blbec a nechal se k tomu umluvit. K Bastardům jsem měl scénář napsaný už dlouho, a tak jsem jej jenom vytáhl ze šuplíku. Honza mi dal ten impulz, to mě dostalo z mých problémů.
Na Bastardy jste si také půjčil?
Od bank ne, od těch bych už nedostal ani korunu. Půjčil jsem si od známých.
Tentokrát to dopadlo o poznání lépe. Bastardi, to pro vás musí být v porovnání s Pamětnicí příběh s takřka hollywoodským happy endem.
Praxe mě naučila spoustu věcí. Ale i tak jsem byl v podstatě jen čtyřiadvacetiletý učitel, žádný marketingový mág. Že Bastardy nakonec v kině uvidí sto tisíc a v televizi další milion a půl diváků a že film vydělá trojnásobek, to jsem vůbec nečekal. To vlastně nikdo nečekal.
A to všechno bez jakékoliv filmové školy.
Aspoň vidíte, že na splnění snů školy potřeba nejsou.
