Fotografie vystavené v galerii Veselý výlet v Peci pod Sněžkou zachycují soustředěné pohledy mužů, žen i dětí, ctihodných občanů či obyčejných horalů. Soubor více než 230 pečlivě vybraných snímků však běžnou historickou expozici přesahuje. Nejstarší pochází z roku 1894, nejmladší vznikla před několika týdny.
Výstava Portréty z Krkonoš ukazuje tváře horalů mnoha generací v rozmezí 115 let. Většina fotografií skrývá originální příběh, který zapadá do projektu Paměť Krkonoš, jenž má za cíl vytvořit veřejně přístupnou databázi, rodokmen Krkonoš. Výstava je tedy oknem do zmizelé historie kraje pod Sněžkou.
Kristina Skučková pózuje fotografovi na stoličce před plátnem s obrazem Sněžky. „V našem horském kraji bylo zvykem fotit se s takovým pozadím. Sám vidíte, že řada snímků je vystavěná podobně. V minulosti kvůli nevyzpytatelnosti počasí byly kulisy v krkonošských ateliérech nezbytností. Proto je součástí výstavy také ateliér, lidé se tu mohou nechat zvěčnit a pokračovat v tradici,“ usmívá se Skučková z Veselého výletu v Peci pod Sněžkou.
Fotografové Wenzel Lahmer, Josef Jeschke, Václav Novák, Bohdan Holomíček a krkonošský badatel Pavel Klimeš jsou hlavními autory. Klimeš upozorňuje na snímek starého horala, který se opírá o svérázný hudební nástroj - o čertovy housle, kombinaci vozembouchu a houslí. Na snímku z 60.let od fotografa Václava Nováka je československý legionář František Erlebach Kukačka.
„V jeho příběhu se zobrazuje sto let dechberoucí historie Krkonoš. Do Špindlerova Mlýna přišel roku 1919 jako legionář, masarykovec, aby hlídal hranice nové republiky. Seznámil se se starší paní Karolínou Erbenovou, rozenou Erlebachovou, která za první války přišla o syna i manžela. Byla zoufalá, neměla, kdo by jí pomáhal s hospodářstvím. Později Františka adoptovala, stal se jejím synem, a ještě později boudu, dnes známou jako Erlebachova, zdědil. Ve své době byl jediným českým boudařem a hospodářem na hřebenech ve středních Krkonoších. Dokonce tehdejší ministr zahraničí Eduard Beneš, když přijížděl na dovolenou na Petrovu boudu, si Františka vyžádal, aby mu dělal průvodce a kočího. Komunisté ho však zničili, v roce 1962 mu boudu sebrali,“ říká Klimeš.
Fotka na počkání z roku 1894
Příběh portrétní fotografie ve východních Krkonoších začíná na sklonku 19. století nečekaně na hřebeni hor v nadmořské výšce 1 400 metrů u dnes již zaniklé Obří boudy pod Sněžkou, tedy v boudách na slezské straně hranice v Obřím sedle.
Kristina Skučková před obrazem Sněžky v ateliréru, který je součástí výstavy.
„Nejstarší fotografie, kterou tady máme, pochází z roku 1894 a jsou na ní dva poutníci. V domech kolem Obří boudy byly v době největšího rozkvětu na počátku 20. století tři ateliéry a početný personál, dokonce tam sloužilo kadeřnictví. Podobných snímků tam vznikly tisíce. Lidé se nechali zvěčnit, vyběhli si na Sněžku a po dvou hodinách, když se vrátili, měli fotky hotové. Z dnešního pohledu něco neuvěřitelného, když si pomyslíme, že v ateliéru neměli tekoucí vodu, elektřinu. Přesto tam vznikly kvalitní fotografie, které obstojí v konkurenci i po sto letech,“ vypráví Pavel Klimeš.
V dřevěných letních ateliérech v Obřím sedle vznikaly snímky před plátnem s namalovanou Sněžkou stejně jako nyní v galerii Veselého výletu. Dochovaly se i fotografie z plenéru, třeba skupina mladých mužů ve vojenských stejnokrojích.
„Když bylo výletníků více, jako třeba na snímku, kde je kapela čítající 85 lidí, fotilo se pochopitelně venku. Fotografem byl Adolf Hartmann, který působil u Obří boudy,“ ukazuje Klimeš na další snímek.
Východní Krkonoše se fotily u Jeschkeho
Horalé z východních Krkonoš, tedy z oblasti Pece pod Sněžkou, Velké a Malé Úpy a z Maršova, ale nejčastěji mířili do ateliéru Josefa Jeschkeho ve Svobodě nad Úpou, který vznikl v roce 1904. Byl to první komerční ateliér v oblasti.
„Ateliérem prošli v prvních třiceti letech 20. století snad všichni obyvatelé údolí Úpy při svatbách, životním jubileu nebo po narození. Na aranžovaných snímcích se často objevuje jakoby ledabyle pohozená kožešina, poznávací znak jeho děl. Zatímco ateliér u Obří boudy byl sezonní záležitostí, u Jeschkeho se fotilo celoročně. Byl to nejbližší fotoateliér pro horaly pod Sněžkou,“ říká Pavel Klimeš před řadou snímků mladíků s cigaretou v ruce.
Snímek z roku 1907, mladší nevěsta a ženich v letech.
„Cigaretou si mladíci dodávali na váze. Z dalších jeho snímků lze vyčíst, že když horal ovdověl, musel se do roka znovu oženit, aby se měl kdo starat o hospodářství a děti. Mnoho času nebylo, šlo o domluvené sňatky. Proto jsou manželské páry tak odlišné, mnohem mladší nevěsta a ženich v letech,“ říká Klimeš.
Prvním fotografem v oblasti horní Úpy byl lékař Wenzel Lahmer, autor hlavně stylizovaných rodinných portrétů.
„Měl výhodu, že byl místní a k horalům měl dveře otevřené. Takové snímky jako on nikdo z přespolních nepořídil. Lidé k němu měli důvěru, byl lékařem pro rozsáhlou oblast Maršova, Velké i Malé Úpy, Albeřic a Lysečin,“ upozorňuje Klimeš.
Tradice nezanikla ani po válce
Další velkou skupinu snímků tvoří portréty z poválečné doby hlavně od fotografa Václava Nováka z Jaroměře, který před třemi lety zemřel. Díky němu jsou známé tváře horalů, kteří v Krkonoších žili v 60. až v 80. letech.
„Novák dal portrétní fotografii další rozměr, zachycoval horaly s pro ně typickými předměty, jako třeba Františka Erlebacha Kukačku s jeho čertovskými houslemi. Na této fotografii je Raimund Sagasser, opírající se o rohačky, a tamhle mladý Helmut Hofer z Portášek se saněmi nesenými jako krosna na zádech,“ ukazuje Klimeš na další snímky.
Nesmazatelnou stopu zanechal v příběhu krkonošské portrétní fotografie i současný fotograf Bohdan Holomíček. V jeho dvou souborech je třeba koledník s pomlázkou Norbert Tippelt, vnuk hospodáře Franze Tippelta, dále trutnovský fotograf Jiří Havel, lékař Miroslav John z Pece nebo první dáma Olga Havlová z podkrkonošského Hrádečku.
Autor výstavy Pavel Klimeš.
„Je to vlastně taková iniciační výstava, která má za cíl pobídnout lidi nejen z Krkonoš, aby neváhali portrétovat své blízké, spolupracovníky, sousedy v našich horách. Povedené portréty s popiskami jednou mohou být součástí databáze Paměti Krkonoš,“ uvádí Klimeš.
Ten posledních pětadvacet let s přáteli opravuje horské stezky a kapličky, vydává časopis Veselý výlet, zaznamenává příběhy pamětníků a od 80. let je také fotí. Je zakladatelem neziskové organizace Paměť Krkonoš, která společně s galerií Veselý výlet výstavu zorganizovala.
Výstava je otevřena denně do 9. června kromě krátké přestávky v mimosezoně v dubnu. „Výstavou chceme sdělit, že příběh portrétní fotografie v Krkonoších není minulostí, ale že žije dál,“ připomíná Klimeš.
