„Listujte, dozvídejte se nové věci, odpovídejte na otázky a inspirujte se, ať už jste: dítě, které rádo tvoří vším, co má po ruce, rodič, který plánuje výlet do galerie, paní učitelka nebo pan učitel, kteří jdou se svou třídou na výstavu, senior, kterého umění zajímá, tvořivá duše, která (ne)touží být velkým umělcem, zvídavý a zvědavý návštěvník jakéhokoli věku,“ říkají autorky, zdejší edukátorky Patricie Kaválková a Helena Šestáková.
Hravé ilustrace, dílem připomínající dětské kresby, dílem klasiky okolo Čtyřlístku, vytvořila Marie Juklíková. I ony účinně podporují srozumitelnost textu.
„Ať jste v galerii poprvé, nebo už ji znáte jako své boty, věřte, že při každé návštěvě můžete objevit něco nového. Galerie se proměňuje díky novým výstavám, množství lidí, které jí prochází, ale také vlivem počasí. Nevěříte? Zkuste přijít na jaře, v létě, na podzim i v zimě a pozorujte, co všechno se změnilo od vaší poslední návštěvy,“ zvou autorky popularizující galerijní vzdělávání.
Proč panneau od Preislera neprojde dveřmi
Knížka vysvětluje i všechno okolo bývalé záložny či termíny jako kustod, kurátor, originál nebo dekorativní panneau od Jana Preislera, která neprojde žádnými dveřmi v budově.
„Patricie Kaválková a Helena Šestáková zábavnou, odlehčenou a snadno přístupnou formou nejenže seznamují s královéhradeckou galerií, ale v jistém smyslu vytvořily univerzální příručku, neboť kniha na konkrétních příkladech objasňuje principy funkce podobných institucí,“ říká mluvčí galerie Hana Doležalová.
„Vedle historického kontextu poslání budovy a vzniku a vývoje galerie výstižně a srozumitelně vysvětluje klíčové pojmy z provozu, kurátorství, péče o sbírky a edukace, přibližuje hlavní galerijní profese a pozice a zároveň poskytuje návod, jak se na moderní umění dívat a jak mu porozumět,“ podotýká mluvčí.
Kniha cílí na děti od dvanácti let, ale nové informace, vědomosti a poznatky z ní načerpá i dospělý a může být cenným materiálem také pro studenty třeba vysokoškolských oborů výtvarná pedagogika a galerijní edukace, ale i pro středoškoláky.
K orientaci v ní místo obvyklého obsahu slouží rozcestník s návodnými otázkami, které čtenáře nasměrují ke konkrétní kapitole. Není ji třeba číst od začátku do konce, ale lze do ní vstupovat na přeskáčku, do kterékoli kapitoly.
Kniha má výrazný interaktivní rozměr – v souvislosti s tématy, o kterých pojednává, průběžně zadává čtenáři úkoly, pokládá mu otázky, jež ho nutí k zamyšlení, nebo ho podněcuje k vlastní tvorbě. Kniha tak může posloužit i jako pomocník pedagogům výtvarné výchovy, uvádějí autorky .
Hradecká publikace vyšla v nákladu tisíc kusů, doporučená prodejní cena je 290 korun. Dostupná bude nejen v obchodě GMU, ale i u velkých knižních distributorů a také ve specializovaných knihkupectvích zaměřených na dětskou literaturu.
Ukázka: Koho možná potkátePrvní hlas, který k vám, tedy k návštěvníkovi, dolehne, bude nejspíš hlas paní pokladní. Zajímá ji, zda jdete na výstavu, nebo na nějakou jinou akci, třeba přednášku. Někdo přece musí vybírat vstupné, kromě toho paní pokladní má pod palcem informace o tom, jaká výstava nebo konkrétní program se v daný den konají. Každá kulturní instituce (a nejen kulturní) si vede velmi dobrý přehled o tom, kolik návštěvníků do ní ročně zavítá. Tady jsou to tisíce lidí. Záleží na výstavě, na době jejího konání a svou roli hraje ještě hodně dalších vlivů. Kustod, který má na starost hlídání uměleckých děl, vás nejspíš upozorní na to, abyste svým batohem nedrkli do nějaké sochy. A to se nesmí stát, takže vše uschovat do skříňky, šup šup. Na co ještě kustodi dbají? Třeba na vzdálenost jednoho metru, kterou je třeba udržovat vůči vystaveným uměleckým dílům. Spousta kustodů zároveň zná zajímavosti o výstavě a rádi se o ně s návštěvníkem podělí. Do otáčivých dveří se valí skupina školáků a proti nim se ze schodů řítí edukátorka, která pro ně má připravený interaktivní program ve stálé expozici zakončený společnou tvorbou. Edukátorka vysvětluje návštěvníkům každého věku, co vlastně v galerii uvidí. Věnuje se nejen školám, dětem, studentům, dospělákům, seniorům, ale také lidem s hendikepem. Zatímco školáci mají o program postaráno a baví se o vystavených dílech v expozici, vůbec netuší, že za výstavními panely právě montuje rozbitou kličku od okna pan údržbář. Nutno podotknout, že zrovna on se o budovu stará rekordní počet let. Je více spjatý s budovou jako takovou než s tím, co v ní kdy sídlilo. Pracoval zde ještě dříve, než se tu zabydlela galerie. Víte, kdo to je? Když potkáte staršího pána v montérkách a pruhovaném svetru, určitě ho pozdravte. Digitální vodováhu, hřebíky a štafle už si do výstavy nese výstavář, to aby obrazy na stěnách dobře držely a byly zajištěné. Většina děl totiž potřebuje nějak připevnit, přivrtat, ukotvit nebo zavěsit, a k tomu je třeba někoho šikovného a zručného, kdo nemá strach z výšek... |
