Muziku i texty si talentovaní muzikanti skládají sami, byť většina z nich nikdy neprošla žádnou hudební školou. Kvartet mladých muzikantů doufá, že svým stylem prorazí nejen v regionu, ale i dál.
MF DNES přináší rozhovor s frontmanem Janem Kašparem a kytaristou a „screamerem“ Tomášem Volárem, kteří mluví o začátcích i budoucnosti.
„Viděli jsme u mého táty jak hraje na kytaru a s Honzou se nám to zalíbilo, tak jsme si ji asi do týdne pořídili taky a začali hrát. To už je pět let. Zpočátku to bylo jen takové brnkání, už tehdy jsme ale měli v hlavě sen o vlastní kapele,“ říká Tomáš Volár.
Pro mnoho lidí ještě nejste příliš známi...
Volár: Já hraju na kytaru a takzvaně screamuju, Honza Kašpar je frontman a hraje na kytaru, za bicími pak sedí Tomáš Pávek a Miloš Žák nás doprovází na basovou kytaru. Jsme jenom čtyři, ostatní kapely hrají v pěti. Tak snad i díky tomu prorazíme.
Kašpar: Oba jsme samouci. Vlastně si myslím, že náš bubeník taky začínal metodou pokus-omyl. Jediný Milda chodil na hodiny basové kytary.
Říkáte, že screamujete? Co si pod tím představit?
Volár: U nás v Čechách je to spíš takové řvaní do mikrofonu, nikdo tomu neřekne jinak. Rodičům se to nelíbí a nevidí v tom žádné umění, ale v zahraničí je to uznávaná pěvecká technika. Přestože tomu tady zatím moc lidí neholduje, každým dnem se scream dostává do módy víc a víc. Lze pro laiky popsat váš styl?
Kašpar: Hrajeme post-melodic hardcore, slangově se tomu říká easycore. Začínali jsme ale u pop punku, časem to sklouzlo k tvrdším žánrům. Touha po emoci pak vyústila až v Tomášův scream.
Máte hudební vzory?
Volár: V Česku jsme se ještě moc neinspirovali, ale v zahraničí to jsou například A Day To Remember, Our Last Night, Bring Me The Horizon nebo Normandie.
Podporují vás rodiče?
Kašpar: Podporují nás všichni. A to jak finančně, tak pravidelným navštěvováním našich koncertů, což je pro nás moc důležité. Zatím se nám proto ještě nestalo, že bychom hráli před prázdným hledištěm. A samozřejmě nás taky moc podporují naše přítelkyně.
Nehrajete ještě ani rok, kde všude jste už stihli vystoupit?
Kašpar: První velkou příležitostí byla loňská Tylova léta, letos na jaře jsme odstartovali Hradecký majáles a chystáme se i na letošní Jam Rock do Žamberka. Hráli jsme ale i v pražském Rock Cafe, nebo v našem oblíbeném AC klubu, kde jsme vystoupili společně s francouzskými All The Shelters. Tenhle podnik je naše srdcovka.
A jak se vám vydařil nedávný koncert v AC klubu? Máte z něj dobrý pocit?
Volár: Bylo to super! Vlastně šlo o první koncert, na který jsem se nijak hlasově nepřipravoval. Já totiž vždycky před vystoupením nepiju a připravuju si hlasivky. Teď, jelikož jsme to s Honzou pořádali, jsme předešlý den popíjeli pivko, starali se o všechno až do noci a druhý den jeli úplně mrtví zkoušet. On ten scream totiž dá docela zabrat. Na koncertě byla strašně dobrá atmosféra, sice mohlo přijít trošku víc lidí, ale celkově to dopadlo super a na naše vystoupení už bylo plno, naši kamarádi opět nezklamali.
Jmenujete se Glad For Today. Jak jste na takový název přišli?
Kašpar: Váže se k tomu historka z našeho prvního setkání s bubeníkem Tommym. On je totiž až z Litomyšle, takže jsme za ním museli jet, abychom zjistili, jestli nám to s ním vůbec bude klapat. Ten den měl mít půjčenou bicí sadu od známého, protože v té době bohužel svou vlastní po roční pauze neměl. Půjčená sada však na domluveném místě nebyla, takže jsme za ním jeli s aparaturou zbytečně. Šli jsme si tedy alespoň posedět do místní hospůdky a probrat organizační věci. Přitom jsme zjistili, že Tommy je pro nás jako dělaný, opravdu jsme si padli do oka. Tehdy jsem prohlásil památnou větu: „Za dnešek jsem rád.“ A už to stačilo jen přeložit do angličtiny a bylo to.
Autorem textů jste vy jako zpěvák?
Kašpar: Ano, texty píšu převážně já, ale i basák Milda se prý o něco v současnosti pokouší, tak uvidíme, co z toho vzejde.
O čem píšete své písničky?
Kašpar: Naše písničky nemají jen jeden směr, každá popisuje něco jiného. Jediná, kterou máme zatím nahranou, Every act gives or takes, pojednává o tom, že se má každý zamyslet nad tím, co udělá, a až teprve se do toho vrhnout, protože život máme jenom jeden a naše činy už nikdy nemůžeme vrátit zpátky. U jiné jsem se zase inspiroval mým druhým neúspěšným pokusem maturity. Tahle skladba tak slouží jako způsob, kterým si mohu vylít srdíčko. Nezpíváme klasické zamilované písničky, ale spíš příběhy a zkušenosti ze života jak našeho, tak všech kolem nás.
Jak často teď zkoušíte a kde?
Kašpar: Jelikož je Tommy až z Litomyšle a musí za námi dojíždět, zkoušíme jen jednou týdně. Je to ale málo, chceme víc.
Volár: Ale s Honzou se scházíme častěji. Většinou zkoušíme kolem tří hodin. Pořád máme co dodělávat a vylepšovat, za měsíc už pojedeme nahrávat. Zkoušíme v Kuklenách ve starém objektu Ryna ještě se dvěma hradeckými kapelami.
Zasahuje vám kapela do běžného života?
Volár: Dost nám do života zasahuje, ale nám se to líbí. Pro nás je tím nejdůležitějším a máme to štěstí, že nás v tom všichni podporují.
Post melodic hardcore
|
Myslíte si, že hrajete dobře?
Volár: Myslím, že jako kapela jo. Ale když bych měl mluvit za sebe jako jednotlivce, myslím, že to by už bylo horší. Jistěže v našem hraní jsou pořád nedostatky, které ale zatím maskujeme dobrou show. Super je, že lidi s námi spolupracují a že nás v tom nenechají.
Kašpar: Přestože jsme neskutečně spokojeni s tím, jak jsme na tom, myslím, že tomu nevěnujeme tolik času, kolik je potřeba. Jestli chceme jít nahoru, musíme dávat víc času zkoušení.
A co volný čas? Zabírá ho jen kapela?
Volár: Kromě hraní si najdu čas i na nějaký sport. Chodím často běhat, například půlmaratony. A co si budeme povídat, taky s klukama rádi popijeme. Kytary a pivečko, to máme rádi, proto občas zajdeme do nějaké hospůdky nebo do našeho oblíbeného AC klubu.
Chystáte také vlastní album?
Kašpar: Chystáme takové kratší EP, osm písniček a intro. Celé to bude nahrané a masterované v Brně u našeho kamaráda Ericha Macha ve studiu Skyreach Promotions. Jedeme tam 17. června a budeme vevnitř zavřeni tak dlouho, dokud to nenahrajeme. Tohle studio je zaměřené přesně na náš styl, za což jsme neskutečně rádi.
Chtěli byste se svojí hudbou prorazit i do zahraničí?
Kašpar: Určitě. V současnosti jsme proto v kontaktu s belgickými kapelami, se kterými bychom rádi provedli jakýsi „výměnný koncert“.
