Hana Šebková vyrábí ve Špindlu vinuté skleněné perle.

Hana Šebková vyrábí ve Špindlu vinuté skleněné perle. | foto: Tomáš Kučera, MF DNES

Oživila dávnou tradici, ve Špindlerově Mlýně vyrábí skleněné perle

  • 0
Hana Šebková ze Špindlu si splnila dětský sen. Před pěti lety začala doma vyrábět takzvané vinuté skleněné perle. V Krkonoších tak obnovila starobylou tradici. Způsob prý okoukala přímo u sklářů.

Plamen šlehá dvacet centimetrů daleko od plynového hořáku. Hana Šebková ve své dílně v rodinném domě ve Špindlerově Mlýně v Krkonoších levou rukou otáčí tyčkou, na kterou navíjí skleněnou hmotu roztavenou do konzistence medu. Tvoří tělo korálku, který pak ozdobí.

Aby mohla sklo opracovávat a přeměňovat, musí hmotu neustále zahřívat. Kdyby přestala otáčet tyčkou, skleněná hmota by skápla na pracovní stůl a její práce by skončila nezdarem.

„Vinutá skleněná perle není perla, to je něco jiného,“ upozorňuje žena a v pravidelném rytmu přikládá na korálek, kterým neustále otáčí, tenký skleněný prut modré barvy. V žáru plamene se konec prutu nataví, přilepí k tvárnému sklu a tímto způsobem skleněnou hmotu ovine kolem korálku. Materiál řeže plamenem, který sklo nádherně rozzáří.

„Základ se různě zdobí, a tomu se říká vinutí, proto ten název - vinuté perle. Skleněná hmota se na korálek navíjí,“ vysvětluje Hana Šebková, když nad pracovním stolem dokončuje jeden z nich. Hotovou perli vloží do speciální prachové hmoty, aby výrobek mohl tři hodiny pozvolna chladnout. V místnosti má desítky skleněných trubiček a tyčí různých barev, které slouží k výrobě korálků i ke zdobení.

„Skleněné tyčky jsou vlastně polotovarem, které se po nahřátí na 800 až 1 100 stupňů Celsia používají ke zdobení. Různě se na sebe vrství, čímž vznikají ornamenty. Abych mohla dělat drobnější detaily, pinzetou si z roztaveného materiálu vytahám různě tenká vlákna a pak je použiji. I když to tak někdy vypadá, nic není malované, všechno vzniká přidáváním skla na základní tvar. Problém je v tom, že co na korálek přidám, už nesundám. Opravy nejsou možné. Vyžaduje to velkou trpělivost,“ popisuje tajemství výroby perlařka.

Hana Šebková na stůl rozloží kolekci náhrdelníků, náušnic, různých barev, velikostí i tvarů. Některé perle připomínají mořské tvory, jiné motivy z okolní přírody. Výroba jednoho náhrdelníku trvá průměrně dva dny, na některých spolupracovala i se zlatníky.

„Snažím se nesledovat konkurenci, abych nebyla ovlivněná. Spoléhám se na svoji představivost. Inspiraci beru hlavně ve své hlavě, je jí možná i okolní krkonošská příroda. Třeba teď na jaře mám tendenci používat spíš zelené a tyrkysové odstíny. Jeden odborník mi řekl, že dělám takové šťavnaté šperky, což mě potěšilo. Nesnažím se dělat umění, ale užitný šperk pro každodenní nošení,“ míní Šebková.

Kouzlo ruční práce spočívá v tom, že každý šperk je unikát.

Lidí, kteří se věnují výrobě vinutých skleněných perlí, není v Česku mnoho. Většina z nich tvoří v pohraničních českých horách, stejně jako před staletími. Sklárny se od středověku postupně rozšířily na mnohá místa Krkonoš, Jizerských hor, Krušných hor, Šumavy a dalších oblastí.

Bylo to logické, skláři tam měli dostatek suroviny a v lesích zásoby dřeva potřebné k tavení. S tím souvisí i tradice výroby perlí a korálků. V Krkonoších a podhůří existovala tradice výroby vinutých skleněných perlí ještě na počátku 20. století, hlavně na Jablonecku.

„Původ vinutých skleněných perlí je v 15. století v okolí severoitalských Benátek na Muranu (souostroví v Benátské laguně Jaderského moře - pozn. red.). Technologie výroby byla zpočátku velmi chráněna. Italští skláři dokonce podepisovali smlouvu, že položí hlavu, když tajemství výroby prozradí. Nicméně čeští skláři se k tajemství nějakým způsobem dostali a už v 16. století začali s výrobou vinutých perlí i na Jablonecku, Železnobrodsku a na Šumavě,“ říká vystudovaná fyzioterapeutka a přináší certifikát krkonošského regionálního produktu, který potvrzuje kvalitu její práce.

Značku regionálního produktu mohou používat jen některé výrobky vyznačující se originalitou, tradicí a hlavně místem původu.

„Prezentovala jsem svoji práci lidem, kteří tomu rozumí, usoudili, že mohu řemeslně reprezentovat Krkonoše. Vinuté perle vyrábím tradiční metodou, jakou vznikaly v českém pohraničí po staletí. Častěji než ve sklářských hutích perle vznikaly v domácím prostředí. Používá se slabší tyčovina a slabší plamen a nižší teplota než u výroby skla,“ říká žena, která je samoukem.

Způsob výroby prý okoukala od specialistů na mistrovských kurzech, ale i přímo u sklářů.

Uvnitř plamene má sklo konzistenci medu.

„Ke sklu mám vztah už od dětství. Tatínek nárazově pracoval pro sklárny Jablonex a pak jsme občas trávili prázdniny v Tanvaldu. Je to sklářský kraj, kde se se sklem v různých podobách, barvách a tvarech člověk setkával snad na každém kroku. Bylo to ve mně a teď se to projevilo. Začala jsem se tomu věnovat před necelými čtyřmi lety. Je to můj koníček, který mi už dnes přináší i nějaké peníze. Je to takový příjemný bonus,“ usmívá se rodačka ze středních Čech, která žije ve Špindlu už třicet let a od letošního roku je dokonce členem Svazu výrobců skla a bižuterie: „Je to pro mě velká pocta moc si toho vážím.“

Šebková tajemství výroby neskrývá, dokonce zasvěcuje do řemesla i jednu místní dívku. „Je to asi tím, že i mně lidé na začátku pomohli. Tím, že se mohu věnovat výrobě vinutých skleněných perlí jsem si vlastně splnila dětský sen,“ přiznává.