Vratislav Charfreitag a hodiny na Bílé věži v Hradci Králové

Vratislav Charfreitag a hodiny na Bílé věži v Hradci Králové | foto: Jan Strouhal, MAFRA

Hodiny na Bílé věži se musely zastavit, přetočení zabere desítky minut

  • 1
Vratislav Charfreitag se už dvacet let stará o hodiny na Bílé věži v Hradci Králové. V noci ze soboty na neděli musel vyjít 199 schodů na věž a na hodinu zastavit čas. Přetočení stroje o jedenáct hodin dopředu by mu totiž zabralo desítky minut a "couvat" se nedá.

"S hodinami by se nemělo "couvat" zpět. Mechanismus, který ovládá ty na Bílé věži, ani vracet nejde. Stroj proto musím ve dvě hodiny zastavit a hodinu počkat, než ho znovu uvedu do chodu. Jinak bych hodiny musel přetahovat o 11 hodin dopředu, a to nejde tak jednoduše, jako když se přesouvají rukou běžné hodiny. Tady u věžních by to trvalo třeba i několik desítek minut," vysvětlil správce největších hradeckých hodin Charfreitag.

Ještě před tím, než na věž vystoupal, poseděl s kamarádem u piva. Je to tradice, kterou opakují vždy při změně času. Proberou zážitky za půl roku, kdy se neviděli, a pak jdou měnit čas.

Na Bílé věži je jeden z největších hodinových mechanismů v České republice. Odlévaná litinová kola a soukolí i další součástky váží minimálně 150 kilogramů.

"Ciferníky jsou navíc na všech čtyřech světových stranách. Aby stroj mohl pohánět všechny ručky, musí mít velký mechanický výkon, proto je i sám relativně velký," objasňuje správce.

Elektrotechnik s geny po prapradědečkovi

Správce chodí hodinový stroj kontrolovat každé dva týdny. Prohlédne celý mechanismus a pak ho tiše poslouchá, jako když lékař naslouchá pacientovu dýchání. Kdyby se objevila závada, přišel by na ni.

Hodiny na Bílé věži

Původní stroj z roku 1827 od vynálezce Josefa Božka věž opustil během její rekonstrukce v 80. letech minulého století a je vystaven v Muzeu východních Čech. Nahrazen byl dnešním, jejž sestrojili hodináři z Vyškova.

Hodiny pohánějí tři mechanická závaží natahovaná elektrickým motorem. Rezerva chodu je zhruba dvacet hodin, takže kdyby byla Bílá věž během nich bez proudu, stroj se nezastaví.

Jednou za půl roku mechanismus promaže. Říká, že jde o běžnou údržbu. Kdyby zjistil nějakou závadu v mechanické části, museli by přijet hodináři z Vyškova. Ti je tak jako tak kontrolují jednou za tři roky.

Charfreitag není profesí hodinář, jak by se mohlo zdát, ale vyučený elektrotechnik. Zálibu v hodinařině zdědil po svém prapradědečkovi Františku Albertovi ze Žamberka.

"Změnu času bych zrušil"

Jednou se však čas na Bílé věži už měnit nebude. Má tam být elektronický stroj, který to zvládne sám. Avšak i pak bude správce z nostalgie chodit na kontrolu, protože i moderní techniku je zapotřebí pohlídat.

"Aby v neděli ráno měli Hradečáci opravdu přesný čas z Bílé věže, hodiny musí správně odbíjet. Ráno v pět musí odbít pětkrát a ne šestkrát. Plno lidí totiž hodiny poslouchá a třeba v polospánku si odpočítává, kolik je. Proto je budu kontrolovat i nadále, abych měl jistotu, že je vše v pořádku," plánuje Charfreitag.

Samotnému se mu však změna času vůbec nelíbí a zrušil by ji. "Je mi jedno, jestli bude letní nebo zimní čas, ale ať se nemění. Všichni vědí, že z ekonomických důvodů je to nesmysl a dělá se to už jen ze setrvačnosti. Líbí se mi, že v Rusku už čas měnit přestali a zvolili letní," dodává.