Na prudké trati v bikeparku ve Svatém Petru ve Špindlerově Mlýně upadne cyklista, cizinec. Nic vážného, ale na dojetí po svých už to není, vyjíždí čtyřkolka horské služby, turistu ošetří a svezou k dolní stanici lanovky. Jezdec nechce do nemocnice, rozloučí se, zásah končí. Záchranáři zraněnému na uvedenou adresu pošlou fakturu.
Pokud by měl správné cestovní pojištění, jeho pojišťovna by horské službě zásah zaplatila. Jenže neměl, pojišťovna výjezd neuhradí, a protože ani zachráněný cizinec se k zaplacení nemá, horská služba o peníze přichází.
Názorný příklad ve zkratce ukazuje problém, se kterým si horská služba neví v posledních letech rady. Za poslední sezonu si u nepojištěných zahraničních turistů nárokovala 9 milionů korun. Z toho 1,8 milionu se nepodařilo z dlužníků dostat.
„Řada cizinců schválně sdělí špatnou adresu, takže jim účet není kam zaslat. Jiní sice nelžou, jenže zaslanou fakturu pak úspěšně ignorují,“ říká ředitel horské služby František Hadáček.
Záchranářům nezbývá než to nechat být, protože náklady na vymáhání by vyšly ještě dráž. Jenže právě tyto dluhy komplikují záchranářům život.
„Pro nás to jsou peníze, které pak chybí, kdybychom chtěli modernizovat vybavení. Už před sezonou musíme počítat se ztrátou, nikdy není dopředu jasné, kolik lidí se u nás na horách zraní,“ stěžuje si ředitel záchranářů.
V minulé sezoně evidovali na českých horách 9 166 zranění, z toho bylo 1 543 cizinců. Zhruba 450 z nich za zásah nezaplatilo. Podle Hadáčka jde především o turisty z Německa a z Polska.
„Když si například zlomí ruku, tak řeknou, že si dojedou do nemocnice sami. My na kopci nemáme čas si ověřovat, jestli nám říká pravdivé údaje. Většina cizinců u sebe dokonce nemá ani doklady,“ kroutí hlavou Hadáček.
Pokud turistu následně ošetří lékaři, je to pro horskou službu jednodušší. Nemocnice formality vyřídí.
Totožnost lidí si nemohou ověřit
Například v Krkonoších za loňskou zimu vyjížděli záchranáři k téměř třem tisícům zásahů, z toho čtvrtina se týkala cizinců. Náčelník Horské služby Krkonoše Pavel Jirsa upozornil, že situaci neulehčuje fakt, že záchranáři nemají právo na kopci kohokoliv legitimovat.
„Totožnost si ověřujeme pouze na základě sdělení turistů, případně od jejich doprovodu,“ říká.
Výjezdy horských záchranářů nejsou levnou záležitostí. Cizincům doporučují, aby si zařídili cestovní pojištění, případně si prostudovali ceník služeb horské služby, který visí na jejich webu.
„Zásah přímo na naší stanici stojí 35 eur, v terénu 170 eur. Zásah mimo stanici nad tři kilometry stojí 345 eur a při nasazení více než deseti záchranářů je připočten další poplatek,“ říká ředitel Hadáček.
Kdo nezaplatí, tomu do zahraničí přijde upomínka. „Pokud ani to nepomůže, přijde na řadu práce naší externí kanceláře v Německu, která na adresu zašle předžalobní upomínku v jazyku konkrétní země. To je moment ještě předtím, než to půjde k soudu,“ vysvětluje ředitel.
Ze stovek jsou tisíce
Zdlouhavé vymáhání poplatků za výjezd stojí horaly mnoho sil a dalších peněz.
„Třeba v Německu, když chcete podat žalobu za to, že někdo nezaplatil 170 eur, tak jen minimální poplatek za podání tam je 200 eur. K tomu se musí ještě nechat přeložit zásahový lístek do němčiny, což také stojí obrovské peníze. Dále tam musí někdo z našich lidí jet jako svědek. V tu chvíli jsme na tisíci eur a přitom nám ten člověk dluží jen 170 eur. V tu dobu my ještě ani nevíme, zda se nám ty náklady vrátí, nebo ne. Proto od těchto věcí upouštíme, protože by nás to stálo daleko více, než ten člověk dluží,“ dodává Hadáček.
V ideálním případě proces funguje tak, že všichni zahraniční turisté, kteří musí vyhledat v Česku pomoc horské služby, obdrží po svém návratu domů fakturu za využití služeb. Ti pojištění s fakturou zajdou na svou pojišťovnu, která si v některých případech od českých záchranářů vyžádá zásahový lístek a fakturu pak uhradí. Takto to chodí v 95 procentech případů, u zbylých pěti procent si pojišťovna vyžádá některé další dokumenty. Ti, kteří pojištěni nejsou, by měli horské službě zaplatit sami.
Hadáček zároveň upozorňuje, že není možné zamezit neplatičům vstup na hory.
„Pomohl by seriózní přístup z jejich strany. Neumíme si ani představit, že bychom zpřísnili podmínky. Neexistuje ani možnost, jak jejich placení dluhů zajistit. Záchrana je naše poslání, další přístup je pak na nich,“ dodává.
Horská služba je financována z provozní dotace ministerstva pro místní rozvoj. Dotace je na celkovou činnost, to znamená na záchranu životů a zdraví turistů na horách. Vymáhání faktur od zahraničních turistů nechávají úředníci na horalech.
„Je to vnitřní záležitost Horské služby ČR. Ministerstvo jí však poskytuje právní poradenství k jednotlivým pohledávkám a případným soudním sporům,“ říká mluvčí ministerstva pro místní rozvoj Veronika Vároši.
