"Je to tak. Jsem tady už asi podesáté a dokud bude sloužit zdraví, budu na tomhle turnaji hrát pořád," netají se Karel Piták sympatiemi k populárnímu klání konanému na závěr roku.
Však má také poslední dva roky spadeno na Šmaus team asistenta hradeckého kouče Michala Šmardy. "Už bysme mohli Šmause zastavit," směje se borec, jenž tu nastupoval tradičně v barvách Andy Teamu a toužil překazit Šmardův zlatý hattrick.
"Uvidíme, jak to dopadne. Taky se nám několikrát zadařilo. Se Šmausem se potkáváme. Vloni jsme s nimi bohužel v závěrečných bojích prohráli. Třeba se to letos konečně povede," plánoval si odpoledne. Ovšem nakonec marně.
Piták je stále srdcem v Hradci. "Pořád sem jezdím, když se najde trochu času. Mám tu rodiče, známé, kamarády," říká. Domů se dostane málokdy. Momentálně totiž válí za ligový Jablonec, kde na něj nedají dopustit. Z nechtěného muže se stal nepostradatelný voják komanda, které si razí cestu za poháry.
Historka o vašem nezdařeném přestupu z Jablonce do Hradce už zdomácněla. Jste nakonec rád, že to tak dopadlo?
Kdyby to tenkrát dopadlo tak, že bych zůstal v Hradci, nezlobil bych se. Do Hradce jsem se začínal těšit. Trenér Kotal mě tu chtěl mít, což pro mě bylo nejdůležitější. Navíc mě tu snad lidi mají rádi, takže ten přestup by byl určitě fajn. Ale co není teď, jednou může být.
Jako zkušený profi hráč jste to bral jako realitu?
Nešlo s tím nic jiného dělat. Čekal jsem, jak moje angažmá dopadne v Jablonci. Když se pak nedařilo, trenér mě poslal zpátky do sestavy. Vyhrávali jsme a všechno se otočilo.
S trenérem Komňackým jste našli společnou řeč?
Já zkrátka hraju, jinak se s trenérem příliš nebavíme. Vztahy máme uzpůsobené klasicky: trenér - hráč. Nic nadstandardního.
V Jablonci jste byl jednu chvíli odložený hráč. Jsou pro vás úspěchy, kterých Jablonec dosáhl s vámi v sestavě, satisfakcí?
To víte, že jsem byl rád, když jsme začali vyhrávat. Lidem jsem dokázal, že fotbal pořád alespoň trošku hrát umím.
Být o deset let mladší, vnímal byste to jako křivdu?
Asi jo. Přišel jsem totiž do Jablonce ze Salcburku s tím, že chci stabilně hrát. V Salcburku jsem mohl ještě zůstat, ale bylo mi řečeno, že vsadí na mladé Rakušany. V Jablonci to bohužel ze začátku nevycházelo.
Jablonečtí fanoušci si bez vás, Marka Jarolíma a Davida Lafaty už neumí sestavu představit.
Pravda je, že jsme sezonu odtáhli ve čtrnácti lidech. Mužstvo máme kvalitní, jen uvidíme, jak ještě posílíme, nebo oslabíme. Jestli třeba odejde Lafy (David Lafata), protože ten je pro nás hrozně důležitý. Podle toho budeme mít patrně ambice do jara.
Jak by vypadal útok bez Lafaty?
Těžko říct, protože za ním máme Lukáše Třešňáka, který je typově jiný fotbalista. Je sice rychlejší, ale Lafy je neskutečně gólovej a pracoval pro mužstvo. Takového hráče není jednoduché nahradit.
Vy se však ve středu pole s míčem tolik nemazlíte.
Hrajeme kombinačně a na co nejmíň doteků. Fanouškům se to docela líbí, protože se dá na naši hru koukat. Svědčí mi to, i v Salcburku jsem hrál ve středu pole.
Hrával jste i na lajně. Čím jste starší, sunete se víc do středu?
Spíš se říká, že čím jdou léta kupředu, tím víc jde hráč dozadu. Abych neklesal na defenzivní štít a pak na stopera...
Jaké máte pocity z posledního půlroku - z ligy i pohárů?
V kvalifikaci o Evropskou ligu jsme celkem v pohodě přejeli Albánce, ale pak jsme narazili na Alkmaar, který byl bohužel o třídu jinde. Odehráli jsme dva dobré zápasy. Ke konci prvního jsem mohl ještě snížit. Ostudu jsme určitě neudělali. V lize nám nevyšel konec, když jsme získali jen pět bodů. To je málo.
Jablonec chce už dlouho v pohárech prorazit.
Musíte mít štěstí při losu, a my zrovna bohužel dostali špičkový holandský tým, který vedl ligu. Ale vloni nás hodně vláčeli v novinách, že vyřazení s Apoelem byla ostuda, a podívejte se: postoupili ze skupiny v Lize mistrů.
Sledujete výsledky Hradce?
Jasně, to je srdeční záležitost. Pořád je sleduju, sezonu mají kluci dobře rozehranou. Začátek i konec podzimu jim vyšel výborně. Můžou být relativně v klidu.
Hradec ale dlouho nedával góly.
Přišlo to na ně, to se stává. V Jablonci jsme dva zápasy po sobě neskórovali, ale pět zápasů... tak dlouho nikdy. Pak se rozjeli a Pavel Černý začal hrát hodně dobře.
Líbí se vám systém i hra Hradce?
Mají jiný styl, který je spoustě mančaftům nepříjemný. Když jsme tu hráli s Jabloncem, tak nás jako domácí přehrávali. Jen díky tomu, že neproměnili šance, jsme měli bod.
