„V základu stojí odvaha současného pana starosty, který se za akci první rok postavil, ač hlas lidu byl před prvním ročníkem všelijaký,“ říká Fiala.
Brutal Assault je rok od roku „vymakanější“. Jak to děláte?
Festival je organismus, který, ač se to návštěvníkům nemusí zdát, funguje nejlépe, pokud se na něm pracuje celý rok. A to je i náš případ. Samozřejmě se snažíme každoročně poučit z chyb minulých a nastavovat standardy směrem nahoru téměř ve všech možných směrech. Jednou z dalších výhod je stabilita pořadatelského týmu, která dává jistotu, že jsou správní lidé na správném místě. Každoročně se snažíme přemýšlet o areálu a dávat jednotlivým místům možnost lepšího využití. A samozřejmě se každý rok snažíme sehnat co nejlepší kapely.
Lze festival posunout ještě dál?
Možnosti tu určitě jsou, pořád je na čem pracovat. Právě to je motor, který nás drží ve střehu. Máme ohromnou výhodu ve festivalovém areálu, který je přímo v historické josefovské pevnosti, což propůjčuje akci jedinečnou atmosféru a dává mu nezaměnitelný genius loci. S takovým areálem se dají stále vymýšlet nové a nové věci. Možnost se zlepšovat ale určitě existuje téměř v každém ohledu, o to se budeme stále pokoušet.
Když byste srovnal první ročník s tím nadcházejícím, jak se za dvacet let proměnila metalová scéna?
Odpověď má dvě roviny, jde o porovnání scény na úrovni kapel a návštěvníků. Obé se za 20 let výrazně proměnilo. Zatímco metalová scéna se rozvětvila a stylové větve se rozkošatily a zahustily jmény kvalitních interpretů, kteří dále rozvíjeli a předefinovali hranice stylů, festivalové publikum se proměnilo k více zahraničním návštěvníkům a především k těm, kteří jsou víc otevření a jezdí především za hudbou. A to je také jeden z důvodů, proč na našem festivalu panuje poněkud odlišný typ atmosféry. Jednoduše všichni přijeli hlavně poslouchat hudbu, což na mnoha jiných akcích není pravidlem a jde spíše o cirkus všeho světského. Jsem velmi rád, že podobný trend se nás netýká.
Před několika lety jste řekli, že vaším velkým snem je dostat na festival Slayer. To se podařilo. Jsou ještě další mety?
Slayer se nám podařilo konečně zajistit minulý rok. Letos, k výročnímu 20. ročníku, by to bylo sice symboličtější, ale v daný termín nejsou v Evropě, a tak jsme rádi, že jsme si náš sen mohli realizovat už v roce minulém. U Slayer však historicky šlo spíše o symbol nedostižného z dob, kdy se náš festival pohyboval v jiných intencích. Náš hlavní cíl není vymezenou metou v podobě jednoho mega-hvězdného headlinera, spíše chceme vozit zajímavé, žánrově vyhraněné umělce a dělat program pestřejší, zajímavější a postavený na kvalitních kapelách minimálně tak, jak se nám to podařilo letos.
Na rozdíl od konkurenčních festivalů se u vás kapely málokdy opakují. Je těžké pro každý rok sehnat novou stovku kvalitních skupin?
I na našem festivalu jsou kapely, které u nás hrály třikrát nebo čtyřikrát, a vždy je rádi uvidíme, protože sem patří a jejich koncerty náleží vždy k tomu nejlepšímu. Takové se u nás opakují, ale obecně nám jde o pestrost a o to neobehrávat stále dokola stejné interprety, jak to dělá většina ostatních přehlídek. Jsme stále fanoušci a to, co nás hudebně za poslední rok zaujme, se snažíme reflektovat i na festivalu. A neomezujeme se přitom jen na metal.
Kde sháníte tipy na nové perspektivní kapely, které na Brutal zvete? Jak vůbec takové namlouvání vypadá?
Jak jsem řekl, jsme fandové a snažíme se na festival dostat to, co posloucháme. Členové našeho týmu ve volném čase objíždějí různé akce po celé Evropě a stále objevují nové kapely a žánry. Mluvíme o akcích v návštěvnickém rozsahu od desítek lidí až po velké konkurenční podniky. Všude je co objevovat. Samozřejmě také nežijeme ve vzduchoprázdnu, používáme internet a reflektujeme současné dění. Snažíme se také vyhovět zájmu fanoušků, to je jasné. Oslovujeme kapely samotné, případně jejich zástupce, jestli mají čas a chuť si u nás zahrát, a pak začne jednání o konkrétních podmínkách. S chutí do toho a půl je hotovo.
Pevnost Josefov dělá festivalu skvělou atmosféru, většina fanoušků je nadšených. Jak ale toto prostředí vnímají kapely, především ty hvězdné, které jsou zvyklé hrát na zahraničních monstrfestivalech?
Všichni jsou z toho nadšení, lepší kulisy si představit ani nelze. Hlavně u nás funguje kouzlo nečekaného. Kapela často přijede do zázemí do města nic netuše, všechno si vybaví a pak, pokud jde na scénu, prochází padesátimetrovou poternou, před níž je atmosféra městského závětří a po hlasité hudbě téměř ani slechu. A najednou stojí v metalovém pekle na náměstíčku, které okupují tisíce fanoušků, natěšených, až kapela začne hrát, zatímco na hradbách hoří ohně. Většina muzikantů, se kterými jsem mluvil, má tenhle moment za silný zážitek. Máme i reference, že šlo o nejlepší koncert kapely vůbec, například od kanadských stylotvůrců Gorguts. Nebo třeba hvězdní Motörhead se pro nás rozhodli i díky areálu.
Obyvatelé Josefova vypadají, že festival opravdu vzali za svůj a jsou rádi, na rozdíl od lidí z jiných měst, kde se podobné akce konají. Jak se vám to podařilo?
Odpovědí je plno malých příběhů, které tomu pomohly. V základu stojí až radikálně pozitivní vztah lidí z radnice k celé akci a odvaha současného pana starosty Klepsy se za akci první rok postavit, ač hlas lidu byl tehdy všelijaký. Následně je to asi obecně větší míra tolerance lidí z východních Čech k jinakosti. Částečně k tomu přispívá i to, že Josefov není momentálně prominentní čtvrť a festival do městečka přinese kromě metalové atmosféry a trochy rozruchu také nemalé finanční prostředky v podobě útrat návštěvníků. Každopádně přístup místních je výjimečný a podobnou toleranci bych přál každému festivalu.
Vzpomenete si na nějakou bizarní historku s některou z hvězd festivalu?
Bylo jich hodně, jejich dosud největší přehled naleznou fanoušci v knize mapující historii našeho festivalu, kterou letos vydáváme. Jako závdavek snad uvedu jen tu, že Lemmy z Motörhead musí mít každý den na koncertě tři Kinder vajíčka. Čokoládu hned vyhazuje, ale uklidňuje ho, když si staví uvnitř skryté hračky.
Na kterou kapelu vzpomínáte nejvíc?
Nej vystoupení, co mi utkvělo v paměti, byl první koncert Devina Townsenda v roce 2010. Celý festival na něj čekal, všichni nedočkavě přešlapovali, on poprvé hrábnul do strun a začala průtrž mračen, kterou Josefov dlouho nezažil. V daný moment nepříjemnost a pruda, z odstupu elektrizující zážitek, na který se nezapomíná.
V areálu každoročně zní spousta jazyků, máte statistiku, kolik procent fandů jezdí ze zahraničí?
Momentálně máme zhruba 65 procent zahraničních návštěvníků. Nejvíce je z Polska, Slovenska, Německa, Maďarska, Rakouska, Balkánu a vlastně z celého světa, a to doslova. Dokonce třeba z Venezuely k nám jezdilo 25 fandů. Teď, když jim komunistická vláda dala devizovou doložku 2 000 amerických dolarů, což není ani na letenku, už si to nemohou dovolit. Jinak ale opravdu máme lidi napříč celým světem. Co se východu týče, jsme takový satelit tvrdé hudby ve východní a střední Evropě.
Čím jste atraktivní třeba právě pro ty fanoušky z Jižní Ameriky?
Doufám, že především dramaturgicky, ale možná je pro ně Evropa podobně exotická jako pro nás Jižní Amerika.
K dvacátému výročí budete vydávat speciální knihu...
Knihou prochází časová osa od prvních ročníků až do současnosti a fanoušci v ní najdou komplexní informace o jednotlivých ročnících, kompletní soupisy účinkujících, raritní a historické fotografie, rozhovory, historky kapel, pohled do zákulisí. Publikace mapuje putování festivalu po republice a jeho transformaci z lokální akce až po festival světového významu. Vychází v limitovaném nákladu dva tisíce kusů a kopie, které nám zůstanou, budou k dostání na našem e-shopu na stránkách brutalassault. cz.
Které vystoupení by fanoušci podle vás letos určitě neměli vynechat?
Těch je opravdu hodně. Snažíme se dělat festival hudební a dáváme si pozor, aby každá i menší kapela měla ve svém žánru co říct. Ostatně jsme před festivalem spustili ojedinělou aplikaci #mybrutalassault, která dává možnost vybrat 10 kapel, na které se nejvíce těší, a vygenerovat si s nimi vlastní plakát, který můžou sdílet s přáteli. Aplikaci naleznete na my.brutalassault.cz. Máme na soupisce přes 100 interpretů a přemýšleli jsme, jak připomenout, kdo tam všechno hraje, protože pokud začnete číst plakát, tak u 97. kapely si už téměř nepamatujete, že tu třetí jste vlastně chtěl také vidět. Podle vygenerovaných plakátů, které fanoušci vyvěšují na sociálních sítích, je vidět velká pestrost i to, že se lidé těší i na menší kapely, což je skvělé.
A váš osobní tip?
Za sebe vybírám perly jako Sunn O))), Katatonia, Vildhjarta, Killing Joke, Primordial, Skepticism, ROME, Arcturus, Amenra, Cannibal Corpse, Kreator...
