Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vodí turisty na zapomenuté stezky Krkonoš, zná cesty budařské i dřevařské

  9:04aktualizováno  9:04
Jana Tesařová v Krkonoších rozplétá pavučinu horských pěšin, svážnic, stezek a zanikajících chodníků. Pronikla až do míst, o kterých se návštěvníkům hor ani nezdá. Reportáže z těchto výprav shrnula ve své nové knize Toulky Krkonošemi.

Kotelský potok pramení ve Velké Kotelní jámě nedaleko Vrbatovy boudy a táhne se jižním směrem na Dolní Mísečky. | foto: Martin Veselý, MAFRA

„Tipy a postřehy z putování po Krkonoších, které publikuji, mohou být klidně inspirací při plánování výletů do málo známých koutů Krkonoš. Všichni jdou na Sněžku nebo k prameni Labe a přitom je zde tolik krásných a skrytých zákoutí,“ říká 29letá krkonošská rodačka.

Horské stezky lišící se délkou, šířkou, pohodlností a kdoví čím ještě, tvoří v Krkonoších slušnou síť. Je to krkonošský fenomén?
Svým způsobem ano. Krkonoše jsou všemi možnými cestami skutečně hustě protkané. Je to dané jejich rozlohou a atraktivností. Na ploše 385 čtverečních kilometrů se nabízí nespočet přírodních krás, za kterými se sem už několik století vydávají turisté. Před nimi sem přicházeli hledači drahých kovů, dřevaři. Mezi Čechami a Slezskem tudy proudilo zboží. Lidé se snažili usnadnit si pohyb v obtížném horském terénu, a tak vznikaly cesty i stezky.

Jana Tesařová

Jana Tesařová upozorňuje na takzvaný zemní nebo jinak také jehlový led. Vzniká...

Je jí 29 let a žije ve Vrchlabí. Vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, je čtyři roky redaktorkou časopisu Krkonoše - Jizerské hory, na Správě KRNAP vede program pro veřejnost Horskou pěšinou, z nějž pravidelně publikuje reportáže. Toulky Krkonošemi jsou její první knihou, pro Správu KRNAP také připravila brožuru Horskou stezkou.

Jsou stezky v Krkonoších něčím charakteristické?
Jsou velmi různorodé. Od asfaltek sloužících zásobování, ale i cyklistům, k širokým přibližovacím cestám vzniklým v návaznosti na imisní kalamitu z konce minulého století, po cesty turisticky značené a skoro utajené lesní chodníky a pěšinky.

Zaměřme se právě na ty původní nebo ty, které po rekonstrukci působí stále archaicky. Proč jsou některé z nich tak precizně vybudované?
To souviselo s jejich užíváním. Pokud chcete, aby plot plnil svou funkci, taky se o něj staráte. Horalé si svých cest a pěšin cenili. Jejich vybudování bylo fyzicky velmi náročné, údržba se jim vyplatila. Hodně z cest zmizelo po odsunu německého obyvatelstva v letech 1945–46. Hory se na čas vyprázdnily a pak do nich přicházeli chalupáři, kteří nepotřebovali po štětovaných cestách svážet dřevo nebo se co nejrychleji dostat z bud do práce v textilce nebo papírně.

Co jsou štětované cesty?
Štětování je způsob budování chodníků. Ty jsou skládané z kamení nikoli na plocho, jak to známe z okrasných zahrad, ale nastojato. Voda z velkých dešťů se po takhle vyskládaných kamenech prohnala až k nejbližší svodnici – to je ta stružka, co na ni nadávají cyklisti, když ji nečekají – a odteče pryč.

Kde se technologie štětování vzala?
Pravděpodobně ji sem přinesli dřevaři z Korutan, které sem v 16. století povolal Kryštof Gendorf z Gendorfu. Nejvíce se ale rozmohla až po roce 1882, kdy velká povodeň zničila zařízení na splavování dřeva z hor. Dřevo se z lesů začalo svážet na rohačkách. K tomu byla potřeba síť pevných cest. Dalším impulsem byl rozvoj turismu v polovině 19. století.

Starobylá technologie, ale zapomenuta není...
Ano, je to tak. Technologii štětování navrátil do Krkonoš Pavel Klimeš tuším někdy v roce 1992. Od té doby byla tímto namáhavým, ale velmi efektivním způsobem opravena spousta krkonošských chodníků. Namátkou třeba obrátková stezka v Těsném dole u Janských Lázní či žlutě značený úsek cesty od Zrcadlovek na Černou horu.

Co nám staré stezky o historii Krkonoš vypovídají?
Ukazují, jak a kudy přicházeli první lidé do hor. Poukazují na využívání zdejšího přírodního bohatství i na to, jak se lesní hospodáři vyrovnávali s lesními kalamitami. Cesty i cestičky by mohly vyprávět o zprvu bezohledném drancování hor i těžkém životě horalů. Jednou z kapitol jsou také turistické a naučné stezky, některé z posledních desetiletí. Ty úplně nové vyprávějí o proměně návštěvníka Krkonoš.

Pokroucené kmeny ve Dvorském lese na krkonošských Rýchorách

Dvorský les na krkonošských Rýchorách

Sklenářovické údolí ve východních Krkonoších

Sklenářovické údolí ve východních Krkonoších

Jak se krkonošský turista proměnil?
Za těch 250 let se změnil docela dost. Už nepřichází do hor se strachem z Rýbrcoula. Lidé se v horách cítí mnohem více doma než před dvěma staletími. Stále víc jich přijíždí jen na otočku, spíš za odpočinkem nebo za sportem a celkem zákonitě očekává, že bude ve svém volném čase spokojený. To lze v některých oblastech národního parku zajistit jen obtížně a bylo by to v rozporu s podstatou ochrany přírody.

Lze historické krkonošské pěšiny a stezky nějak rozdělit?
Ano, podle jejich využití. První z nich byly obchodní trasy, třeba Slezská stezka spojující Čechy s dnešním Polskem, po nich pronikali do dříve zcela nepřístupného pomezního hvozdu první kolonizátoři Krkonoš. Podél ní se začaly usidlovat rody starých a významných krkonošských budařů. Nebýt obchodních stezek, nevznikly by na horách boudy s jedinečně obhospodařovanými loukami, nerozvinulo by se dřevařství, pastva dobytka, ani turismus. Pak to byly dřevařské cesty, ty byly následované výletními chodníky určenými pro kratochvíli prvních turistů. Spousta cest sloužila zásobování bud. I dnes chodíme po cestách, které vznikly pro transport dřeva – ty široké často využívají běžkaři. V Krkonoších je rozsáhlá síť značených cest. Cyklistických je více než 400 kilometrů, značených pěších cest je 700 kilometrů.

A jak se poznají ty nejstarší?
Vodítkem může být červené značení v mapách. Nemusí to tak být vždy, ale červeně značené jsou i dnes mezinárodní stezky. Často kopírují ty úplně první obchodní stezky. Zmínila jsem Slezskou stezku. Na tu byste se napojili ve Vrchlabí, prošli Strážným a přes Lahrovy boudy a Rennerovky došli Modrým sedlem až k Luční boudě a odtud do Slezska.

Fotogalerie

Existují v Krkonoších oblasti, kde na žádnou starou stezku nenarazíte?
Cestní síť je v Krkonoších opravdu velmi hustá. O nedotčených místech, která známe ze severských národních parků, si můžeme jen nechat zdát. Míst, kam noha turisty nevkročí, je bohužel málo a jsou daná spíš neschůdností terénu či cíleným zabráněním vstupu.

Krkonoše jsou na rozdíl od jiných pohoří mnohem déle zmapované. Týká se to i stezek?
Ano, staré mapy jsou vynikajícím zdrojem a troufám si tvrdit, že v Krkonoších není cesta, která by v nějaké mapě nebyla. Je to v evropském měřítku malé pohoří, které si ale klimatem nezadá s velehorami. Právě jejich měřítko a hospodářské i turistické využití ovlivnilo velmi podrobné zmapování terénu. V předválečných mapách lze najít řadu zaniklých cest, ale i funkčních, a přesto nevyužívaných chodníků. Při pátrání po nich si pak beru k ruce i mapu se zonací národního parku – naši předci to z nevědomosti neřešili, my dnes ale víme, proč a kam bychom vstupovat neměli, a které stezky doslova zvou k prošmejdění.

Které to jsou?
Vybírám si ty níže položené, mimo hřebeny. Lid ve čtyřstupu mě neláká. Takže si sednu nad mapu - čím starší - tím lepší a hledám přerušované čárky neznačených cest. Když vedou podél nějakého potoka, jásám. Pokud vedou více méně po vrstevnici, je možné, že narazím i na nějaký skládaný chodník. Ráda své trasy okruhuji. Na začátku měsíce jsem si vyhlédla jednu sotva zřetelnou pěšinku od Jeleních luk k Severce. Jak ji zobrazovala mapa, tak nepatrná byla i v terénu.

Dokáže vás ještě něco při pátrání v terénu překvapit?
Jako zjevení se mi přímo pod nohama občas vyloupne krásný „jednomužný“ chodník zasunutý na některé hůře přístupné a neznačené cestě. Často bývá posypaný jehličím, to je pak měkké pochození. Na to, že je nejspíš skládaný z kamení, často upozorní jen zvláštně useknutá spodní hrana, jakoby visutá nad svahem pod ním. Také mě nepřestává fascinovat, jak měli někdejší obyvatelé hory prochozené. Znali nejkratší nebo nejschůdnější spojnice bud s obcemi, o ty pak pečovali.

Co cítíte, když narazíte na dosud neobjevenou stezku?
Někdy si dopřávám takové kolumbovství, které znají jen ti, kdo někam přijdou poprvé. Mapu schválně nechávám v batohu a s napětím ukrajuju metry pěšiny a snažím se odhadnout, kam mě donese. Za odměnu občas dostanu nečekaný průzor mezi stromy, který mi odhalí známá místa z nového úhlu. A když narazím na kdysi očividně udržovanou stezku, přemýšlím nad osudy lidí, kteří po ní chodili, odkud a kam vedly jejich cesty a kde je jim asi konec. Ze všeho nejvíc je to asi pokora.

Máte svoji oblíbenou stezku?
Jako každý mám zvláštní vztah k místu, kde jsem doma. Pro mě je to Vrchlabsko a jeho bezprostřední okolí. Obzvlášť mám ráda Klínový důl, čas od času mě cosi nažene na Bucharovu stezku z Rovinky přes Šeřín, Černou skálu a Mechovinec. Docela nedávno jsem sama pro sebe objevila Zelený důl u Pece pod Sněžkou. Dvě z mých oblíbených cest spojuje voda – potoky a bystřiny vydávají ten nejkrásnější rámus, jaký si dovedete představit.



Nejčtenější

Tygři a lev utekli z klece v zooparku na Hradecku, zneškodnili je veterináři

Uspaná zvířata v Bioparku Štít na Hradecku (16. 7. 2018)

Veterinářům se kolem půl jedné odpoledne podařilo uspat dva tygry a lva volně se pohybující po Bioparku Štít na...

Dům ve svahu si navrhli sami. Převýšení sedm metrů rodina hravě zvládá

Srdcem domu je kuchyně jako součást hlavního obytného prostoru spolu s obývákem...

Padesát dva schodů tam a dvaapadesát zpátky. Nahoru a dolů, každý den a několikrát. To je prostá bilance pohybové...



Lesy ČR kvůli kůrovci zastavily stavbu nového sídla za půl miliardy

Lesy v lese. Půdorys nového sídla bude připomínat strom.

Stavba největší dřevostavby v zemi, kterou chtěly v Hradci Králové postavit Lesy České republiky se odkládá. Budova za...

Řidička předjížděla kamion, auto v protisměru vyhnala do příkopu

Řidič peugeotu havaroval mezi Výšinkou a Stříteží (12. 7. 2018).

Řidič osobního auta zabránil u Dvora Králové nad Labem čelnímu střetu a sám skončil v příkopu. Řidička v protisměru...

Réway se v Hradci pokouší o restart: Chci se dostat tam, kde jsem byl

Martin Réway

Zatímco jeho noví spoluhráči se na právě probíhající dva týdny rozprchli z Hradce na dovolenou, pro Martina Réwaye to...

Další z rubriky

Senior odmítá, že znásilnil vnučky. Dcera chce získat můj dům, řekl

Lavice obžalovaných u Krajského soudu v Hradci Králové zůstala prázdná.

Před Krajským soudem v Hradci Králové stanul M. U. obžalovaný ze znásilnění svých nezletilých vnuček a rodinné známé....

Tygři a lev utekli z klece v zooparku na Hradecku, zneškodnili je veterináři

Uspaná zvířata v Bioparku Štít na Hradecku (16. 7. 2018)

Veterinářům se kolem půl jedné odpoledne podařilo uspat dva tygry a lva volně se pohybující po Bioparku Štít na...

Řidička předjížděla kamion, auto v protisměru vyhnala do příkopu

Řidič peugeotu havaroval mezi Výšinkou a Stříteží (12. 7. 2018).

Řidič osobního auta zabránil u Dvora Králové nad Labem čelnímu střetu a sám skončil v příkopu. Řidička v protisměru...

Jobs Contact
PHP/JavaScript programátor (40.000 - 50.000 Kč)

Jobs Contact
Královéhradecký kraj, Praha, Jihomoravský kraj
nabízený plat: 40 000 - 50 000 Kč

Najdete na iDNES.cz