Kapela se do Trutnova vrací po třech letech, v Uffu zahraje v pondělí od 19 hodin. Její členové žijí stejně rychle, jak rychle hrají na dechové nástroje - absolvují každý den jeden koncert. V sobotu jsou v Ústí nad Labem, v neděli v portugalském Ovaru, po pondělním koncertu na přehlídce Jazzinec v Trutnově zamíří do Wroclavi a pak do pražského paláce Akropolis.
„Nesnášíme pauzy, protože hudba je jediné, co umíme,“ říká frontman kapely Costica „Cimai“ Trifan. Po desetidenní šňůře se vrátí na rumunský venkov, do vesničky Zece Prajini na severu země. A skok to bude obrovský - povede z evropských pódií do míst, kde se zastavil čas.
V Trutnově neúčinkujete poprvé, pamatujete si na své předchozí vystoupení na Jazzinci?
Jistě! Vzpomínám si, že jsme tu byli v roce 2014 a byla to doslova explozivní show. Je tu úžasný tým pořadatelů a úžasné prostředí. Ideální místo na pořádnou party.
Na co se můžeme těšit letos?
V loňském roce jsme si pro turné připravili novou pódiovou show, při které představujeme naše poslední studiové album Onwards to Mars (Vzhůru na Mars). Jsou na něm zbrusu nové písně a melodie, které odhalují rumunskou a balkánskou muziku v novém světle. Považuji za malé vítězství, že se nám podařilo získat bubeníka Bena. Je to pravý rocker, takže se můžete připravit na další divokou noční jízdu, kterými jsme známí.
Do Česka jezdíte pravidelně, poslední dobou snad každý rok. Jak se tu cítíte?
Českou republiku milujeme. Je to úžasná země s přátelskými lidmi a skvělou kuchyní. České publikum je především vždy tahounem party a lépe rozumí základům naší hudby. Čechy není těžké roztancovat, jsou naladěni na naše vlny. Hraní v České republice je pro nás vlastně něco jako hraní doma.
Loni jste vystupovali v Praze, letos navštívíte i Trutnov a Ústí nad Labem. V Polsku budete hrát ve Wroclawi. Vnímáte rozdíly mezi metropolemi a těmito menšími městy?
Ne, to vůbec. Neděláme rozdíly mezi tím, zda hrajeme v hlavních, nebo v menších městech, na velkých prestižních pódiích, nebo v malých klubech. Naším posláním je přinášet radost lidem. Lidem, kteří jsou kdekoliv. A nemyslím si, že třeba na venkově by se neuměli bavit. To by bylo opravdu špatné.
Máte za sebou už dvě desítky let koncertování. Cítíte změny v přijímání vaší hudby?
Naše muzika je nadčasová, mnohem starší než my sami a stále přežívá. V dechovce musíte sami vytvořit každý tón, něco jako rukodělné výrobky. To je něco, co lidé budou vždy požadovat.
Mezi Ústím nad Labem a Trutnovem si zaletíte na koncert do Portugalska. Každý večer jedna akce, to musí být v takové rychlosti velmi náročné.
Taková už jsou naše turné. Jsme zvyklí jezdit a létat tam a zpět. Ale i když už jsme z toho unavení, jakmile vejdeme na jeviště, okamžitě nám v žilách začne proudit energie a zábava. O to nemusíte mít strach.
Vaše turné jsou podobně sestavena vždy: každý den koncert jinde, často s dlouhými přejezdy. Dá se říci, že žijete stejně rychle, jako troubíte?
Jistě. Možná by to mohl být takový náš slogan. My opravdu nesnášíme pauzy, protože hudba je vše, co umíme. Strašně rádi hrajeme lidem, tak proč bychom měli dělat přestávky? To nedává smysl.
Jste i několik týdnů na cestách a pak několik týdnů doma. Co na to říkají vaše rodiny?
Všichni jsou na to zvyklí. Mezi jednotlivými šňůrami máme několikatýdenní pauzy, takže naše rodiny ani nejsou smutné, když odjíždíme.
Když jste v Zece Prajini, co děláte? Jak často zkoušíte?
Každý z nás denně cvičí na svůj nástroj, protože je třeba udržovat se ve formě. Občas se sejdeme a zkoušíme společně. V týdnu hrajeme na svatbách, někdy jako kapela, jindy každý na svoje triko. A když se nic neděje, posedáváme u baru v Zece Prajini a klábosíme s přáteli o Bohu a politice. Vlastně jako všichni vesničané na planetě.
Jaké jsou vaše původní profese? Živíte se hudbou od mládí?
Půlka z nás dříve pracovala ve fabrice nedaleko naší vesnice Zece Prajini. To bylo ještě před tím, než jsme v roce 1997 začali jezdit na mezinárodní turné. Mladší členové už jsou hudebníci od mládí, kteří se živili hraním na svatbách, křtech a jiných slavnostech v našem regionu.
