Než vejdeme do pokoje, zlehka zaklepeme. Zpozorujeme-li, že uvnitř se něco děje, co není určeno pro naše oči, posečkáme.
Tak zní jedno z pravidel společenského katechismu Jiřího Gutha alias Stanislava Jarkovského. Rodák z Heřmanova Městce, arbitr elegance, služebník panstva, olympionik ve fraku i Masarykův ceremoniář zemřel před sedmdesáti lety, 8. ledna v Náchodě.
Jiří Stanislav Guth-Jarkovský
Ladislav Špaček ho stále cituje
Středoškolský profesor se nejvíce proslavil pravidly společenského chování, jež sepsal do několika knih. V tom má i dnes své pokračovatele, hlavně odborníka na etiketu Ladislava Špačka.
"Výročí úmrtí si nemusím připomínat nijak okázale, jsem s mým vzdáleným předchůdcem v kontaktu každý den. Denně ho cituji, dívám se do jeho knih, odkazuji na něj. Ale stále s vědomím, že dílo Gutha-Jarkovského je sice zakladatelské – položil základy republikánského protokolu a moderní etikety –, ale musíme ho vnímat jako autora sto let staré teorie. Guth-Jarkovský je legenda a legendy patří do historie. Mnohá jeho pravidla překonal čas," říká Ladislav Špaček.
V Kostelci bude výstava, do Náchoda přijede vnučkaGuth-Jarkovský je silně spjatý s hradeckým krajem, v Kostelci nad Orlicí, kde prožil dětství po něm pojmenovali základní školu a v roce 2009 zamýšleli muzeum. To je stále zatím v plánech, na budově Orlice je jen pamětní deska. "Jarkovského výročí si připomeneme s jeho vnučkou Danou Seidlovou-Guthovou. Protože ona sama je významnou osobností, budeme se věnovat především jejímu životnímu osudu, jejím myšlenkám a knihám. Rodinné kořeny a výchova v ní vypěstovaly silný smysl pro čestnost, serióznost a skromnost, touhu angažovat se pro veřejné blaho, ale také lásku k historii a české kultuře. Ve Švýcarsku založila pro děti krajanů českou doplňovací školu a tradici mezinárodních skautských táborů. V Čechách se významně angažovala v podpoře disentu. Za obojí získala v roce 2011 prestižní cenu Společnosti pro vědy a umění v Praze. Umí krásně vyprávět a hlavně má o čem," říká pořadatelka Lýdia Baštecká. |
A pokračuje: "Jiné je postavení ženy ve společnosti, dětí, jiné je pojetí rodiny, jinak vypadal velkouzenář za první republiky, jinak vypadá dnešní manažer nadnárodní firmy. Etiketa se musí modernizovat, jakožto soubor norem upravující vztahy mezi lidmi podléhá stálému vývoji, tak jak se proměňuje lidská společnost."
Žil v Kostelci, studoval v Rychnově, zemřel v Náchodě
Jiří Guth, muž, který se vždy potýkal jak s hradem, tak i podhradím, se narodil 23. ledna 1861 v Heřmanově Městci.
"Máme po něm pojmenovanou jen jednu ulici a vloni jsme odhalili pamětní desku na jeho rodném domě. Slavili jsme totiž 150. výročí jeho narození," říká Eva Bočková, kronikářka Heřmanova Městce, kde Guth-Jarkovský žil jen krátce.
V dětství přesídlil do Kostelce nad Orlicí, studoval v Rychnově nad Kněžnou, Praze i v Ženevě. V letech 1883 až 1887 vychovával a doprovázel prince náchodských a ratibořických pánů z rodu SchaumburgLippe, později učil na středních školách v Praze a v Klatovech, od roku 1919 šest let zastával funkci odborového rady kanceláře prezidenta republiky, kde stál u zrodu návrhu stanov Řádu bílého lva.
Cestoval a občas vyhledával podsvětí
Dožil v Náchodě, kde v roce 1943 zemřel. Guth-Jarkovský byl i u zrodu novodobého olympismu i Klubu českých turistů. Sám však tělocvičným aktivitám příliš neholdoval. Členem Sokola byl přispívajícím, nikoliv cvičícím. A nebyl žádný vážný suchar. Občas měnil salony a nóbl společnost za podsvětí, sportovní zápasy za rvačky v podpalubí parníků a námořních krčmách.
Hojně cestoval, psal a překládal z němčiny i francouzštiny, kromě Zoly či Balzaca dokonce i Karla Maye. Pro Vilímkovo nakladatelství připravil šestidílný orientální cyklus Po stopě zlého činu, avšak pod pseudonymem Stanislav Vraný. Přeložil ho třikrát, protože první vydání bylo neautorizované, kvůli čemuž May osobně zakročil v Praze.
První překlad byl tedy spálen, druhý, už autorizovaný, podlehl požáru Vilímkova nakladatelství v roce 1900. Guth musel knihy přeložit potřetí. Ve Vzpomínkách uvádí, že dostal královský honorář 2 tisíce zlatých.
V jeho překladu vyšel i cyklus Ve stínu pádišáha (1930-1931). Znalci tvrdí, že jeho překlady patřily k nejoblíbenějším a nejčtenějším.
Stanislav Vraný nebyl jeho jediný alias, další Stanislav Jarkovský si roku 1919 dal oficiálně připojit ke svému jménu.
Úspěch jeho Společenského katechismu jej povzbudil k vydání dalších spisů, například katechismu pro turisty nazvaného Turistika nebo dílka Tramvajový zřízenec po stránce společenské.
"Nedostatek slušného úboru svědčí nejen o nedostatku úcty k osobám, jež potkáváme, ale také k sobě samým," hlásal.
Plovárny označil za odchovny dobytka
Přísný muž s knírkem však nebyl žádný dogmatik. Jeho filozofií bylo najít harmonii těla i ducha podle antického ideálu.
Dokázal se i rozčílit, třeba na plovárny, kde ženy i muži museli být zvlášť. A ženy navíc zahaleny tak, že jim slunko jen stěží proniklo na kůži. Společně se spisovatelem Štorchem tato koupadla přirovnával k odchovnám dobytka.
Guth-Jarkovský býval častým terčem humoristů.
"Často se bál jít podívat do trafiky, co se zase o něm píše a kdo se do něho strefuje. Pro někoho to byl chvástavec, jiní, třeba Zdeněk Nejedlý, mu vyčítali, že v protokolu u Masaryka zavádí habsburské móresy a rituály ze španělského dvora," řekl před časem zesnulý publicista Josef Rodr.
Rodr, autor Jarkovského životopisu z roku 2004, se domníval, že Guthovy reportáže, překlady i eseje jsou stále nedoceněné. Z kongresů si rád odskakoval do podsvětí, nepil jen likéry vyráběné v klášterech. V krčmách byl svědkem krvavých pranic, proti nimž neprotestoval.
Byl svědkem, jak kotelníci v podpalubí zaoceánské lodi pohřbívali kamaráda umořeného horkem a nemocí. To byly také společenské obřady, ovšem v jiných vrstvách, o nichž také psal. V Americe navštívil věznici Sing Sing i slavná chicagská jatka.
