Jiří Wonka, bratr poslední oběti komunistického režimu v tehdejším...

Jiří Wonka, bratr poslední oběti komunistického režimu v tehdejším Československu Pavla Wonky. | foto: MAFRA

Je to lež, hodnotí film o Wonkovi jeho bratr. Chystá trestní oznámení

  • 59
Snůška lží, polopravd a věcí vytržených z kontextu. Tak hodnotí Jiří Wonka, bratr poslední oběti komunistického režimu v tehdejším Československu, nový dokument režisérky Libuše Rudinské Pavel Wonka se zavazuje.

Podle Jiřího Wonky jeho bratr Pavel, který tragicky zemřel 26. dubna 1988 v hradecké věznici, nikdy vědomě nespolupracoval se Státní tajnou bezpečností a závazek o spolupráci, který je v novém dokumentu jedním z hlavních důkazů, nemohl v létě 1983 podepsat. Byli spolu totiž na dovolené. 

„To, že se Pavel stýkal s estébáky, je otočená realita. To oni se stýkali s námi, kdykoliv se jim zachtělo,“ říká Jiří Wonka k filmu Libuše Rudinské, jenž od nedávné premiéry vyvolává velké emoce nejen mezi historiky a odpůrci socialismu (více reakcí najdete zde).

Předpokládám, že se vám na to nekoukalo příjemně?
To samozřejmě ne. Je to vylhané svinstvo a chystám trestní oznámení na pachatele. Nejvíc mě pobouřilo, že podle dokumentu byl Pavel Wonka společně se mnou na Hrádečku. V životě jsem tam s ním nebyl. Už z toho je vidět, že je to celé naprosto vylhané.

Podle vás je tedy celý film lží?
Skoro všechno je nevěrohodné, jsou tam polopravdy, fakta vytrhaná z kontextu z toho důvodu, aby dávala jiný význam, než byla skutečnost. Je to účel.

Pavel Wonka

Je považován za posledního politického vězně komunistického režimu v Československu, který zemřel ve vězení. Stalo se to 26. dubna 1988.

Vězněn byl třikrát, i za to, že v roce 1986 chtěl kandidovat do Federálního shromáždění jako nezávislý kandidát. Dohromady si odseděl na 3,5 roku. 

K poslednímu, pětiměsíčnímu trestu jej odsoudila trutnovská soudkyně Marcela Horváthová. Okolnosti jeho smrti nejsou vyjasněné. Zčásti za ni  mohla jeho protestní hladovka, zčásti lékaři. 

Pavel Wonka je označován za poslední oběť komunistického režimu v bývalém

Podle Pavla Wonky jsou pojmenovány ulice v několika českých městech, od roku 2011 je čestným občanem Hradce Králové, loni jej prezident Zeman vyznamenal in memoriam medailí Za zásluhy.

Co podepsaný závazek o spolupráci s StB. Nevnímáte to jako dostatečný důkaz?
V době, kdy měl Pavel závazek podepsat, byl se mnou čtrnáct dní na dovolené v Živohošti na Slapech. Mám na to svědky. Přesně si pamatuji, že to bylo na Den upálení mistra Jana Husa. Udivuje mě, jak to mohl v té době podepsat. Podle historiků, právníků i ministerstva vnitra a logického rozumu však není podpis závazku žádným důkazem spolupráce. Tím je až konkrétní spolupráce. A k té nedošlo.

Jak si to tedy vysvětlujete?
Mohlo to vzniknout třeba později v tísni, pod nátlakem nebo v době, kdy Pavel umíral a podepsal to výměnou za slib, že ho zachrání. Takových případů bylo mnoho.

Klíčovou roli v dokumentu hrají svědectví bývalých estébáků. Ta jsou pro vás také nedůvěryhodná?
Vymýšlejí si. Pro mě je směrodatný Archiv bezpečnostních složek, podle něj nikdy Pavel nebyl vedený jako důvěrník. Byl vedený jako prověřovaná osoba, kandidát tajné spolupráce, což byl pouze test, a potom jako nepřátelská osoba. Lustraci má čistou. To, že se Pavel stýkal s estébáky, je otočená realita. To oni se stýkali s námi, kdykoliv se jim zachtělo. Byla to přeci všemocná tajná policie a měli to v náplni práce. Tomu jste se nevyhnuli, i kdybyste chtěli. Za mnou taky chodili, doprovázeli mě k autobusu nebo vlaku, zkrátka nás hlídali. Neexistuje jediný člověk, kterého by bratr udal. Vyšetřovací komise, která se v roce 1992 smrtí mého bratra zabývala, prohlásila, že výpovědi příslušníků StB jsou nevěrohodné s cílem diskreditovat Pavla Wonku. Dále uvedla, že pokud by byly konfrontované s bratrem nebo matkou Pavla, tak to odvolají.

Podle dokumentu se Pavel Wonka chtěl jako agent dostat za hranice, konkrétně do Německa. Co si o tom myslíte?
V roce 1983 jsem dal žádost o vystěhování do Německa já. Bratr začal žádat o vystěhování až o tři roky později. Pavlovi přátelé mi nyní potvrzují, že asi opravdu chtěl pomocí předstírané spolupráce pak za hranicemi emigrovat přes Západní Německo k našim přátelům Bauerovým do Sarrebourgu ve Francii.

Proč by si někdo vymýšlel a chtěl záměrně pošpinit vašeho bratra?
Umučený politický vězeň oceněný prezidentem je pro konkrétní soudce, prokurátory a vyšetřovatele nebezpečím, že vznikne snaha o postih viníků. Ale „zemřelý agent StB“ nebude nikoho zajímat. A dále senzacechtivost, touha po uznání a slávě.

Režisérka filmu Libuše Rudinská v rozhovoru řekla, že ve Vrchlabí nenašla jediného člověka, kterému by Pavel skutečně pomohl.
To je absolutní lež a pomluva. Mám celý seznam lidí, jejichž výpovědi byly z dokumentu vystříhané, protože o Pavlovi, jenž jim pomáhal, mluvili pěkně. Režisérka o ně neměla zájem. Ve filmu vystupují pouze lidé, kteří mluví proti bratrovi. Co to je za objektivitu? Je spousta lidí, kterým Pavel pomohl. Mám na to důkazy.

Komu lidé uvěří? Vám, nebo dokumentu?
Žiju v pohraničí, to nemáte představu, co takové pomluvy mohou udělat. Samozřejmě že nás to poškozuje. Záleží, jak si to lidé přeberou. Jsou tu absolutní nepřátelé, kteří tomu dokumentu budou věřit. Spoléhám na rozhodnutí soudů, ale pomluva je jako chobotnice, ta vás vždycky dostihne. Tato nenávistná štvanice na naši rodinu už trvá sedmdesát let, od roku 1945. Všechny spory jsem vyhrál.