Třináctipísňová kolekce vznikala od jara do podzimu a táhne ji stejnojmenný singl s klipem, který se už několik týdnů drží na předních místech českých hitparád.
Už v sobotu ve 20 hodin se kapela představí na domácí půdě v Broumově, ve Střelnici, kde album s kapelou Kluci a Erven znovu pokřtí.
"Od začátku do konce děláme kolem turné věci mnohem precizněji a snažíme se vše promýšlet. Počínaje místy, kam přijedeme, přes organizaci, promo až po koncerty jako takové, na které teď s sebou poprvé povezeme scénu," říká frontman a zakladatel kapely Tomáš Fröde alias Thom.
Do hlasování v různých hitparádách na internetu, kde teď boduje klip Valerie, se hodně snažíte zapojit své fanoušky, na webu jste také vydatně informovali o tom, jak deska vzniká. Je pro úspěch kapely důležité být aktivní na Facebooku, YouTube a dalších sítích?
Komunikace s fanoušky byla vždycky důležitá, jen ty nástroje se mění. Když jsme začínali, internet se dral do domácností přes pevnou linku, vzpomínám na naše úplně první webové stránky. Vypadaly hrozně, ale mělo to něco do sebe. Měli jsme vlastní diskusní fórum, kde to hodně žilo, vše bylo koncentrované do jednoho místa. Dneska je internet rozmělněný po všech koutech, ale taková je doba. YouTube a Facebook jsou strašně silný nástroj, ale musíte být šikovní, abyste zaujali.
V novém klipu jste upravili svou image, na frak dostaly hlavně účesy, vypadáte velmi "vystajlovaně" jak do magazínu.
Netuším, jak moc zásadní změna to je, my nad tím nepřemýšleli jinak, než že chceme, abychom nevypadali jako kluci od vedle. Myslím, že kdokoliv to myslí vážně a snaží se dělat věci pořádně, pochopí, že i po vizuální stránce musí kapela fungovat a na lidi působit. Pro mě je to naprosto přirozená věc a součást profesionality.
Laik si to možná nedokáže dobře představit, ale mám pocit, že mnohaměsíční natáčení musí výrazně zasáhnout do vztahů v kapele. Měsíce jste spolu zavřeni ve zkušebně. Byla ponorka?
Nevím, jak je to u jiných kapel, ale my jsme zvyklí spolu trávit hromadu času. Jsme parta, která nemá problém vyrazit na společnou dovolenou nebo spolu strávit Silvestra. Občas zaslechnu, že nad tím někdo žasne a vypráví, jak se úplně klepe, až zbytek kapely chvíli neuvidí. My jsme ale parta, ne kolegové v práci, takže nás natáčení nijak neovlivnilo. Naopak jsme si znovu potvrdili, že před sebou máme ještě spoustu společného času, že táhneme za jeden provaz a je úplně jedno, kolik stresu, práce a energie to přináší či ubírá.
Nehnete se od sebe ani při společném turné s novou deskou, které už se rozjelo. Jaké je?
Snažíme se ho dělat jinak než ty předešlé, poprvé s sebou vezeme světla, zázemí. Je to náročnější, ale mnohem větší výzva, což nás baví. Nutí to kapelu jít zase o kus dál. Stejně tak se snažíme dát každému večeru alespoň nějakou dramaturgii. Nechceme jen, aby divák přišel, dal si pivo a panáka na baru, poslechl koncert a hotovo. Pořádáme taky autogramiády a vybíráme člověka, který si od nás odnese dárky. Chceme, aby lidé pohodlně sehnali lístek, aby si koncert maximálně užili a aby měli na co vzpomínat. Mimo to, křtít se bude na více místech a vždy budeme mít na křtech hosty. Třeba v Brně, Plzni, Hradci Králové, v Praze a v Broumově.
A Valerie je spíše dospělejší a zasáhne i třicátníky a výš, nebo si ho pustí hlavně holky ze střední? Když jste na starší desce zpívali o žiletce, bylo jasné, komu to téma bude blízké.
Vzhledem k tomu, že nikdy nepíšu písničky do šuplíku, znamená to, že se do nich vždycky promítne aktuální dění kolem. Když jsem psal sotva ve dvaceti Žiletku, bylo jasné, že to nebude song pro pětatřicátníky. Důležitější je však asi to, že nad tím nikdy takhle nepřemýšlím. O čem chci napsat, o tom napíšu. Pokud cítím, že mě to zasáhlo, je mi úplně jedno, jaké je to téma a pro koho má být. Na druhou stranu, nikdo si samozřejmě nepřeje nic jiného než se stát "mnohagenerační" kapelou. Je skvělé, když na koncertě vidíte lidi od patnácti do pětačtyřiceti.
Dočetl jsem se, že jste se při natáčení setkali i s Danem Landou. Jak na vás působil?
Bylo to hodně zajímavé setkání. Náš producent Martin Volák je jeho dvorním kytaristou a Dan byl tak hodný, že nám půjčil na nějaké dotáčky studio. Potkali jsme se vždy krátce. Všichni víme, co Daniel Landa znamená. Pro půlku národa je to člověk, který budí nenávist, druhá ho obdivuje. Mě osobně jeho tvorba a postava vždy míjela, ale při natáčení na mě působil jako silná a zajímavá osobnost. Za celou kapelu můžu říct jen to, že nám pomohl, ačkoliv vůbec nemusel. A ani za to nic nechtěl.
O Valerii se mluví jako o koncepční desce.
Nejde o koncept v pravém slova smyslu. Je to disciplína, na kterou si netroufáme, navíc koncepční album nám přijde svazující. Naše deska je přesto o dvou postavách. O chlapci, který potkal svou osudovou dívku Valerii. Valerie je ta, která vás svým způsobem ničí, a vy se přesto nedokážete odloučit, žít, existovat bez ní. Uděláte pro ni vše, i přesto, že vás vědomě deptá.
Má Valerie svůj vlastní předobraz?
Myslím, že i já jsem v životě na někoho, jako je Valerie, narazil. Příběh na desce je ale posbíraný z několika míst. Několik mých přátel vlastně prožilo celkem identický příběh. Některé to dost semlelo a dlouho se z toho dostávali. Rád bych připomněl, že vše funguje i opačně. I muž může táhnout ke dnu ženu, pochopitelně. A fascinuje mě, jak jsou ty příběhy identické napříč generacemi,
Jak vnímáte rockovou hudební scénu tady v kraji?
Vzpomínám, jak se v jeden moment na Broumovsku vyrojila desítka kapel. Byl jsem z toho nadšený. Objevily se dokonce hlasy, které tvrdily, že právě naše kapela jim nalila krev do žil. Většina z nich už dneska sice neexistuje, ale stálo to za to.
Kde se vám v kraji kromě Broumova koncertuje nejlíp?
Rozhodně ještě v Hradci Králové na akci Tylova léta a v AC klubu. Hradec má ale s kluby problém, není moc míst kde uspořádat koncert. Publikum v regionu je super, dávno jsme překlenuli období, kdy nás domácí bojkotovali. To ale potká většinu kapel, kterým se začne dařit.
