Příběh zatoulaného klokana jménem Zuzaňák je už známý. Majiteli pěti těchto australských zvířat z Divce u Hradce Králové utekl z výběhu 5. června.
Řadu dní se ho hradeckým strážníkům nedařilo chytit, mnohokrát byl někde u cesty spatřen, ale pokaždé se mu podařilo odskákat a někde se před lidmi ukrýt. Nebyl nebezpečný, jen vystrašený.
Do výběhu se v pořádku dostal až ze soboty na neděli po náročném nočním odchytu.
Významný podíl na tom, že se zvířeti nakonec nic nestalo, má právě šestadvacetiletý Michal Eliáš, který v Hradci Králové provozuje jógový obchod.
„Nebylo to jednoduché, nebyly moc dobré podmínky, Zuzaňák se nám několikrát ztratil v poli. Byl opravdu vytrvalý a domů se mu evidentně nechtělo. Spánek ze soboty na neděli opravdu nebyl nic moc, ale dostat klokana do bezpečí za to stálo. Člověk má v sobě pocit, že udělal něco správného a užitečného, že zachránil tak krásné zvíře,“ říká Eliáš.
„Hrozilo, že se nám ztratí, někde usne a nenajdeme ho“
Byl to on, kdo si klokana večer okolo desáté hodiny v Hradci Králové všiml a zavolal strážníky. V tu dobu jeli zrovna s přítelkyní okolo autem do Černilova.
„Spatřil jsem ho v příkopě, zavolal policii a ti zkontaktovali majitele. Já tam čekal do jejich příjezdu. Hlídal jsem, aby se klokan nedal na útěk. Jakmile dorazili, zapojil jsem se do akce, byla potřeba každá ruka. Vedlo mě k tomu to, že mám rád zvířata. Byl v nebezpečí. Kdyby klokan někomu skočil do cesty, mohla se stát nehoda. Neodpustil bych si, kdybych pak četl článek, že ho někdo přejel, když jsem ho mohl zachránit,“ líčí mladý muž.
Aby se odchyt vydařil, zastavili na silnici provoz a městská policie šla na klokana s uspávací střelou.
„První pokus se nepovedl, Zuzaňák utíkal, tak jsme za ním běželi, aby se nám neztratil. Druhý pokus byl úspěšný, ale jelikož sérum zabírá až nejdříve po deseti minutách a klokan se dal opět na útěk, museli jsme hlídat, kde zůstane. Hrozilo, že se nám ztratí, někde usne a nenajdeme ho,“ vzpomíná Eliáš.
Obavy byly na místě, zvíře opět zmizelo ve tmě. Nezbývalo, než povolat další hlídku městské policie a vytvořit rojnici. „Klokana jsme našli, ale sérum nezabíralo, proto následovala další střela. Jenže klokan se opět dal na útěk a zase se nám ztratil,“ vypráví.
Zdálo se, že spí. Omyl!
Když pátrači klokana znovu objevili, byl už unavený.
„Bylo to vidět v jeho pohybu. Nemohli jsme na něho skočit, protože jsme měli pokyny od majitelky, že se musí chytit za ocas. Čekali jsme tedy na vhodný okamžik. Naháněli jsme ho asi do půl druhé ráno. Asi po třetí úspěšné střele jsme ho z dálky sledovali, jak zalehl. Se spánkem se pral, zhruba po deseti minutách nakonec ulehl na kraji pole s kukuřicí. Zdálo se, že spí,“ říká Eliáš.
Jenže se mýlili. „Když jsme od něho byli už jen asi metr, klokan se opět zvedl a splašeně pobíhal mezi námi. V jednu chvíli se zastavil mezi mnou a strážníkem. Oba jsme po něm sáhli, chytili ho za ocas a vytáhli vzhůru. Klokan se s námi zdatně pral, nechtěl se nechat jen tak lapit, ale když jsme ho drželi, už nic nezmohl. Výbornou práci odvedli všichni zúčastnění,“ pochvaluje si mladý hradecký podnikatel.
Jakmile Zuzaňáka chytili, majitelka běžela do auta pro krabici, ve které ho donesli do auta a převezli domů do výběhu.
Majitel zvířete v obci Divec koupil starý dům, který předělává, a do připraveného výběhu přivezl pětici klokanů teprve předminulé pondělí.
„Druhý den, co se nastěhoval do nového výběhu, mi protrhl pletivo od sloupku, vyvrátil sloupek a protáhl se do zahrady. My jsme jim zrovna dovezli seno, takže mi proběhl i otevřenou bránou,“ popsal chovatel Lukáš Dvořáček, jak příběh se šťastným koncem před dvěma týdny začal.
