Fotograf David Taneček při křtu obrazové publikace Hradec Králové ve...

Fotograf David Taneček při křtu obrazové publikace Hradec Králové ve fotografii. (2014) | foto: archiv David Taneček

Nechtěl jsem Salonu republiky udělat ostudu, říká hradecký fotograf

  • 0
Fotograf David Taneček vytvořil pro nakladatelství Garamon obrazovou publikaci Hradec Králové ve fotografii, která je unikátním pohledem na město. Vychází rovnou v šesti jazykových mutacích, kromě české i v němčině, angličtině, francouzštině, polštině a španělštině.

Do knihkupectví jde publikace, kterou město už dlouho postrádalo, tedy monografie Hradce s veškerou historií i slavnou architekturou, ale se současným originálním pohledem šestatřicetiletého profesionála bez sentimentu, leč s citem patriota.

Město jeho očima je nesmírně fotogenické s darem neokoukatelnosti. I místo stokrát focené může postoprvé překvapit a okouzlit. Ale proč při listování spatříme prázdná náměstí a bulváry?

Obálka obrazové publikace Hradec Králové ve fotografii. (2014)

„V době mediálních zákonů je těžké jen tak si někoho cvaknout na ulici za účelem zveřejnění. Takže to je i trochu důvod, proč je na fotkách minimum lidí. Stojí za tím dlouhé čekání na prázdnou ulici. Nejvíce jsem proto fotil o víkendech, kdy je město přeci jen trochu prázdnější. Zároveň mám velice rád noční snímky, tam při dlouhé expozici lidi z fotek prostě vymažete,“ usmívá se zpravodajský fotograf z agentury ČTK, jehož snahou bylo Hradec ukázat jako moderní, živé a krásné město.

„Říká se o něm, že je Salonem republiky, tak jsem mu nechtěl udělat ostudu. Snažil jsem se ukázat všechny dominanty, parky a řeky v co nejkrásnější podobě,“ přiznává.

Zadání od Pavla Kubáta z Garamonu znělo jasně: Foť Hradec a uděláme knížku! „Čili volná disciplína. Na pracovních schůzkách s historikem Zdeňkem Zahradníkem, který knihu otextoval, jsme dolaďovali, co by nemělo chybět,“ říká Taneček. Nad svým oblíbeným místem ve městě dlouho nepřemýšlí.

Věž se mu oblékla do lešení

„Určitě městské lesy. Je to paradox, protože tam není téměř žádná architektura, ale je to kus Hradce, který nám určitě závidí lidé z jiných měst. Ideální místo na relax. K nejfotogeničtějším však určitě patří Bílá věž, která se bohužel při práci na knize oblékla do lešení. Hodně mě bavilo fotit na nábřeží. Hradec je na soutoku, a tak náplavek a břehů Labe a Orlice je publikace poměrně plná,“ vysvětluje.

Snímek z obrazové publikace Hradec Králové ve fotografii. (2014)
Riegrovo náměstí a nádraží - snímek z obrazové publikace Hradec Králové ve...
Dřevěný kostelík v Jiráskových sadech - snímek z obrazové publikace Hradec...

Kolik kilometrů najezdil na kole a kolik hodin knize věnoval, asi už nespočítá.

„Nechtěl jsem se tahat s těžkým vybavením. Za dobrých světelných podmínek jsem fotografoval bez stativu. Na kole s fotoaparátem s jedním objektivem jsem zvládl nafotit více míst. Mám raději více nafoceného materiálu, z něhož pak vybírám třeba jen jednu fotku ze sta,“ líčí fotograf.

Daleko těžší než fotografická plná polní bylo vyhnout se tradičním pohledům na Hradec.

„Garamon vydal v předchozích letech dvě knížky, obě mám v knihovně. Tak jsem si řekl, že nechci jen kopírovat něco, co je už nafoceno, ale že se budu snažit o netradiční pohledy. Mojí hlavní náplní je práce fotoreportéra, takže jsem si přál dostat do snímků dynamiku, co nejvíce barev, různé průhledy a také si pohrát s hloubkovou neostrostí jako při focení zpravodajství,“ říká David Taneček.

K Milencům s baterkou

Místům, která už tisíckrát někdo zachytil, se chtěl vyhnout. A když to nešlo, čekal alespoň na pěkné světlo nebo se pokusil o odraz v kaluži.

„V knize jsou i fotografie focené při silných svítilnách. Třeba dřevěný kostelík v Jiráskových sadech takhle večer může málokdo spatřit. I socha Milenců na soutoku byla v absolutní tmě a já měl jen baterku,“ vysvětluje.

Potíže mu nadělalo zimní focení, neboť sníh letos vydržel jen asi tři dny. „Navíc nebylo moc pěkné světlo. Musel jsem vyrážet až večer, abych schoval šeď a ušlapaný sníh,“ dodává.

Když hledal pohledy z oken a střech domů, proseděl desítky minut před domem, který si vybral. „Čekal jsem, až půjde někdo do domu, a potom jsem mu vysvětlil, o co mi jde. Ochota mě velice potěšila. Takže v knížce jsou snímky z bytu panelového domu na Pospíšilově třídě, z vršku bývalé městské knihovny u muzea nebo ze střechy domu na Kavčím plácku,“ podotýká Taneček.

S jedním ale nepočítal. „V životě by mě nenapadlo, že při focení architektury budu mít v krvi vysokou hladinu adrenalinu a tepovku v červených číslech! Vymyslel jsem si totiž snímky z lízátek Všesportovního stadionu v Malšovicích, jenž však byl v té době zamčený. Přelézt plot a pak se složitě škrábat s foťákem a dvěma objektivy na první schůdky lízátka bylo opravdu dobrodružné. Srovnal bych to s fotografováním manifestací a demonstrací,“ usmívá se Taneček, jenž snímky pořízené na lízátkách považuje za jedny z nejzajímavějších v celé knížce. Její česká verze je k mání za 400 korun.