Válka v Náchodě skončila masakrem Němců po zbytečné přestřelce

Konec druhé světové války v Náchodě dodnes vzbuzuje emoce. Ještě 9. května tam rukou nacistů padlo několik ruských vojáků. Místní lidé se za to následně pomstili masakrem Němců v areálu pivovaru. Ve městě se o tom dlouho nemluvilo. Před několika lety ale tragédii dokonce vyšetřovala bavorská prokuratura.

Současný ředitel pivovaru Josef Hlavatý si před časem nechal od historika Oldřicha Šafáře zpracovat pohled na události na sklonku války. Dokument doprovází sada unikátních fotografií, které dokládají divokou mstu samozvaných soudců.

Podle Šafáře se ve městě dlouho před koncem války formovaly odbojové organizace, z nichž nejvýznamnější byla skupina Josef, jíž velel podplukovník Josef Šlajs.

Pátého odpoledne se členové odbojových skupin shromáždili v náchodském pivovaru. Přišlo asi 80 lidí: bývalí důstojníci československé armády, Sokola, členové Národní gardy, hasiči, sportovci náchodských klubů, studenti, členové finanční stráže nebo členové partyzánské skupiny Jirka.

O dva dny později měli odbojáři osm rot. "8. května podepsalo Německo kapitulaci a nastal bezhlavý ústup německé armády, jaký si do té doby nikdo neuměl představit," říká Šafář.

Němci se nechtěli dostat do rukou rudoarmějců

"Němci doslova utíkali a všichni směřovali na západ, na Hradec Králové. Mysleli si, že tam je americká armáda. Panicky se báli padnout do zajetí rudoarmějců, kteří v té době bojovali na území Kladska a Slezska."

Ustupující Němci ochotně odevzdávali zbraně do rukou dobrovolníků. Zbraně pak končily v garážích pivovaru, které se měnily ve skladiště vojenského arzenálu. Na nádvoří se kupily pušky, samopaly, pancéřové pěsti a obrovské množství munice.

"Zbraně si brali mladí lidé, mnozí s nimi ani neuměli zacházet. Nastaly zmatky a stávalo se, že vojáci ke zbrani vydali nevhodnou munici," líčí Šafář.

Po vyjednáváních s Němci 9. května německá posádka z Náchoda potichu zmizela. Zasloužil se o to především doktor Chudoba z náchodské policie. Policisté a četníci pak utvořili hlídku, která kontrolovala dění na hraničním přechodu v Bělovsi.

Dohodu o rychlém útěku Němců porušili ozbrojení esesmani

Právě tam se 9. května večer strhl krvavý boj, který spustili příslušníci ustupující jednotky SS. Přestřelka skončila rychlým zásahem dělostřelců Rudé armády. Na místě ale zůstalo několik mrtvých rudoarmějců.

Náchodští dobrovolníci pak pročesávali Běloves a přilehlé lesy. Chytali německé vojáky, kteří se při přestřelce rozprchli. Zajatce vozili ještě v noci do pivovaru.

Německé vyšetřování

Na neblahé události v pivovaru se časem pomalu zapomínalo. Po více než půlstoletí však v roce 1999 případ otevřela bavorská prokuratura. U soudu v městě Hofu začala prošetřovat udání, že v roce 1945 povraždili odbojáři v náchodském pivovaře na 220 příslušníků zbraní SS a že další Němce měli o rok později místní lidé utýrat na náchodském náměstí.
Německý tisk psal o náchodském masakru. Spolehliví pamětníci ale o nějakém masovém vraždění nic nevěděli. Podnik už vypadal úplně jinak než v květnu 1945. "Novináři chtěli vidět místa poprav, ale tam už nic není. Dřevěné kůlny zmizely. Také většina tehdejších aktérů už je po smrti," říká současný ředitel pivovaru Josef Hlavatý.
Nepodařilo se zjistit, kolik příslušníků SS bylo do pivovaru předvedeno, ani kolik jich bylo popraveno. Josef Hruška, který běloveské události bezprostředně popsal, udává počet 67.
V letech 2001 a 2002 se pak uskutečnila exhumace šesti hromadných hrobů, v nichž odborníci nalezli ostatky 113 těl. Byli tam jak Němci ubití či popravení v pivovaru, tak i mrtví z přestřelky v Bělovsi nebo Němci, kteří zahynuli při transportech. Komise zapsala, že na tělech nebyly známky mučení nebo okrádání. Těla skončila na hromadném německém pohřebišti v Brně.

Mnozí z nacistů byli zranění. Po ošetření je odbojáři zavřeli do sklepa, který se proměnil ve vězení. Ještě během noci přijeli do pivovaru Rusové.

Druhý den ráno přijelo do pivovaru i mnoho zvědavců. Odbojáři pak zahájili samozvané výslechy esesmanů. Ve zmatku se dostali ke slovu i lidé toužící po pomstě. Časem se zjistilo, že mezi nimi byli i někteří místní, kteří si tvrdým postojem vůči zajatcům chtěli napravit pověst pošramocenou za okupace.

Ke slovu se dostali i lidé toužící po pomstě

Vedle nich tu byli také pozůstalí, jimž se jejich blízcí nevrátili z koncentráků. Byly tam i Židovky a Polky z koncentračního tábora v Zakši, které si chtěly vyrovnat účty s Němci.

"Situace se prostě odboji vymkla z rukou. Staly se věci, na které v Náchodě neradi vzpomínají," popisuje historik.

Zajaté esesmany samovolní dobrovolníci týrali, bili a mnohé doslova utloukli k smrti. Předseda nově ustanoveného městského národního výboru Strouha telefonoval do pivovaru, aby lidé se zabíjením přestali. Bezvýsledně.

Rozběsněný dav se už nedal zastavit. Na krutých výsleších se podíleli i vojáci Rudé armády. Ti měli pro zajaté esesmany jediný ortel: smrt.

Popravy se konaly přímo v pivovaře. Jen některé na zámku, kde mrtvé i pohřbívali. Těla Němců dobrovolníci naložili na vůz a ten pak projížděl celým městem a Poděbradovou ulicí přímo k vojenskému hřbitovu, v jehož sousedství bylo nové pohřebiště.

"Taková byla doba," říká historik

"Vzpomínky na to nejsou pěkné, ale musíme mít na zřeteli situaci a náladu tehdejších dnů. Každý toužil po odplatě, i když ne každý byl schopen přímé msty. Skutečnost byla taková, že každý vůz naložený mrtvými Němci, který směřoval přes město na pohřebiště na zámku, byl v ulicích města vítán s obrovským nadšením. Nikdo Němce nelitoval. Každý to chápal jako spravedlivou odplatu. Taková byla doba," říká Šafář.

Od 10. května pak odbojáři vylučovali z řad zajatců esesmany. Ostatní Němce formovali do transportů, které směřovaly do Waldenburgu a odtud je vlaky odvážely do zajateckých táborů na území Sovětského svazu.