Když před 13 měsíci statický posudek jasně konstatoval, že torzo po někdejší koželužně v hradeckých Kuklenách půjde zachránit, památkáři a historikové věřili, že oprava je záležitostí několika měsíců. Bohužel se pletli: komín i takzvaná malá hala navzdory příznivé expertize dál chátrají a jejich osud je krajně nejistý.
Bývalá továrna na kůže Josefa Seyfrieda ze začátku minulého století mezitím přispěla k vážné krizi hradecké vládnoucí koalice. Byl to mimo jiné právě případ koželužna, který vyústil v nakonec nevyslyšený požadavek koaličního sdružení Změna a Zelení na rezignaci náměstkyně primátora pro oblast správy majetku města Věry Pourové (ANO).
Náměstkyně argumentuje, že největším problémem plánu na záchranu areálu jsou peníze. S tím však nesouhlasí památkáři ani radní Změny a Zelených Adam Záruba.
Přestože statický posudek potvrdil, že malá hala je navzdory nájezdům zlodějů kovů a špatnému zabezpečení proti povětrnostním vlivům v dobré kondici, město tvrdí něco jiného.
„Máme sice návrh řešení pro záchranu komína, ale ve způsobu opravy haly není jednotný názor, oprava je zřejmě příliš nákladná s ohledem na stav budovy. Odborníci navrhují její rozebrání s pozdější novou výstavbou, na tomto řešení ovšem doposud nepanuje jednota. Druhou neuzavřenou náležitostí je otázka finanční. V tuto chvíli nemáme pro potřebné řešení dostatek finančních prostředků,“ odpověděla písemně Věra Pourová na dopis památkářů, kteří se po roce zajímali o případný posun.
Podle Adama Záruby se nestalo nic, co by svědčilo o opravdové snaze o záchranu.
„Na jaře loňského roku se sice podařilo zabránit demolici, ale od té doby se v podstatě nic nestalo. Nechaly se zpracovat zcela nové posudky, které tvrdí, že záchrana je možná, ale tím vše skončilo. Když tu otázku na radě města otevřeme, vždy se dozvíme to samé: objekty jsou ve špatném stavu a nejsou peníze,“ postěžoval si radní, který se v případu kuklenské fabriky angažuje již několik let.
Deziluzi se nesnažil skrývat ani Rudolf Khol, předseda Společnosti ochránců památek ve východních Čechách.
„Mám dojem, že se to někomu vůbec nechce řešit a nejraději by to celé zlikvidoval. Byl bych snad nejraději, kdyby se to dva roky pozdrželo, než se změní zastupitelstvo, a potom bych jen doufal, že přijde někdo osvícenější, který by konečně něco začal řešit. Nesouhlasím ani s argumentací, že s malou halou už se nedá nic dělat kromě rozebrání a nové výstavby. Vždyť ve statickém posudku je jasně uvedeno, jakými postupy lze halu zachovat,“ řekl Khol.
„Malá hala je ze statického hlediska objekt, který bude po opravě nosných konstrukcí bezpečně využitelný pro občanské účely. Rozhodnutí o novém využití závisí zcela na tom, zda a jakou funkci se pro tento objekt podaří najít,“ konstatoval František Futera, autor statické zprávy. Právě na malé hale až do roku 2014 stála šestimetrová věž s hodinami, kterou technické služby před šesti lety rozebraly a uložily do depozitu.
Záruba připomněl, že ještě za bývalého vedení města byly v rozpočtu alokované dva miliony korun na demolici. Tu v červnu 2018 posvětili i zastupitelé, když se dozvěděli, že bourání je jediné možné řešení.
Zvrat přišel loni v květnu, kdy demolici zastavili památkáři a tehdy ještě jednotná trojkoalice ODS - ANO - Změna a Zelení. „Chtěli jsme, aby se alokované dva miliony použily na záchranu, a myslíme si, že ta částka by stačila. Máme v ruce cenovou nabídku na opravy a zabezpečení komína. Potřeba by bylo kolem 900 tisíc korun, jenže vše bohužel skončilo i přes takhle dobrou cenu,“ pokračoval Záruba.
Jde o zachování industriálního dědictví
Také památkáři se odmítají smířit s tím, že opravy uvíznou na otázce financí. „Ano, 900 tisíc na opravu komína je spousta peněz, ale jde o zachování industriálního dědictví a paměti toho místa. Kdyby se komín boural, bude to stát stejné peníze a navíc hrozí, že uvnitř budou materiály kontaminované zplodinami, které se musí zlikvidovat ekologickou cestou,“ doplnil Khol.
Věra Pourová v odpovědi památkářům sdělila, že koželužna se řešení dočká brzy. „O budoucím možném a nejlepším řešení pro malou halu a komín v oblasti koželužny jsme jednali opakovaně. Ubíhající čas je na obou objektech velmi znát a řešení by mělo přijít co nejdříve. Podle našeho názoru by mělo dojít ke společnému řešení ohledně obou objektů.“
S tímto vysvětlením však Khol příliš spokojený není. „K záchraně se vyjádřil památkový úsek i odborník z ČVUT, návrhy na řešení existují. Proto nechápu schizofrenní situaci, že na jednu stranu je rozpracována studie Malého labského náhonu, která počítá se zachováním malé haly i komína, a na druhé straně jako by se čekalo, až to spadne samo. Skutečně tomu nerozumím,“ dodal.
Komín v centru pozornosti?
Statická kontrola 33,5 metru vysokého komína prokázala jeho výchylku 23 centimetrů od svislé osy. Horší je neřízené chátrání tělesa komína hlavně v horní části. Existují dvě řešení. Pomohla by vnitřní vyztužená betonová vrstva. To druhé je nepoměrně drastičtější a areál by esteticky utrpěl - stabilitu by komínu zajistilo snížení až o deset metrů.
„Ubouraný komín by díky novým proporcím vypadal nezvykle. Proto navrhuji řešení, které sice nemá u nás obdoby, ale například v Nizozemsku je běžné,“ řekl Martin Vonka, další zastánce zachování areálu, který se mapování továrních komínů věnuje na Stavební fakultě ČVUT v Praze.
Ubouranou výšku by podle něho šlo nahradit vylehčenou ocelovou konstrukcí. „Komín dostane přirozenější proporce, neztratí na autenticitě a co víc – kontrastem starého a nového dostane poutavý vzhled. Mohl by se stát prvním českým komínem s touto konstrukcí, stal by se centrem pozornosti nejen odborné veřejnosti a navíc by navázal i na již povedenou realizaci ve městě, tedy ocelové atrapy hvozdových komínů místního pivovaru,“ popsal Vonka, který napsal již čtyři publikace o továrních komínech a provozuje web fabriky.cz.
