Případ někdejší koželužny v Hradci Králové rezonuje už pět let a nyní má další zvrat. Přestože zastupitelé téměř před rokem na popud správy majetku města odhlasovali kompletní demolici, nyní se zdá, že se podaří zachovat alespoň „poznávací znamení“ průmyslového areálu z počátku 20. století.
Zachránit by se mohlo podařit nejen věžičku s hodinami, která už pět let leží v depozitáři, ale nakonec přece jenom i malou halu a hlavně komín.
Zplanýrování celého areálu už bylo takřka jisté, avšak bourání přibrzdil podnět k prohlášení kulturní památkou, který na adresu ministerstva odeslal zastupitel Adam Záruba (Změna a Zelení).
Tato iniciativa podle očekávání neuspěla a majetkový odbor dokonce v mezičase do rady města připravil vypsání zakázky na demolici. Památkáři a nová trojkoalice však na poslední chvíli bourání zastavili.
Torzo koželužny si kromě architekta a náměstkyně pro oblast správy majetku města Věry Pourové (ANO) nedávno prohlédl i jeden z největších expertů na tovární komíny Martin Vonka, který se jejich mapování věnuje na Stavební fakultě ČVUT v Praze, napsal již čtyři publikace a provozuje web fabriky.cz.
A právě po této návštěvě se téměř ztracená naděje na záchranu pohnula. Již brzy by město mělo na komín a malou halu, ke které patří i uskladněná věžička, dostat nové statické posudky, jež mohou vyvrátit loňské tvrzení bývalé náměstkyně primátora pro odbor majetku Romany Liškové (HDK).
Zachování komína i haly dává smysl, tvrdí současná náměstkyně
„Komín i hala jsou ve velmi špatném stavu a nedá se to řešit jinak než demolicí,“ řekla Lišková loni v červnu.
„Bez podrobného posouzení obou budov nelze uvádět takto unáhlené a jednoznačné závěry,“ reagoval předseda Společnosti ochránců památek ve východních Čechách Rudolf Khol.
Důležitým spojencem příznivců zachování zbytků průmyslového objektu je Vonka, který oslovil představitele města a ubezpečil je, že už jen pouhý pokus o záchranu ocení nejen odborná veřejnost. A protože jen málokterá politická reprezentace by na tato slova neslyšela, trojkoalice se ostře rozešla s názorem někdejší náměstkyně, že bourání je nezbytné.
„Opravdu se mi líbí myšlenka zachování komína i haly s věžičkou a hodinami, protože to dává smysl. Proto jsem zabránila demolici a vyhověla požadavku koaličních partnerů. Současně respektuji přání odborníka (Michala Vonky), podle kterého je nejcennější památkou právě komín. Očekávám nový posudek a koaliční partnery jsem již požádala o vyjádření k tomu, co se s koželužnou bude dít dál. Záchrana bude samozřejmě potřebovat nějaké prostředky,“ upozornila Pourová.
Rovněž odbor hlavního architekta sdílí názor, že záchrana je možná. „S postupem času se technický stav objektu značně zhoršil. I přesto věřím, že se jej podaří zrekonstruovat. Rovněž komín by měl být zachován,“ konstatoval vedoucí odboru Petr Brůna.
Podle něj jsou pozůstatky koželužny součástí projektové dokumentace pro budoucí využití celého areálu, tedy stavby sociálního bydlení s názvem Harmonie III.
Zachovaný komín je orientačním bodem i památníkem průmyslu
Ačkoli statický posudek do Hradce stále ještě nedorazil, o stavu komína se už něco ví.
„Na místě se již provedly průzkumné práce. Ještě není hotové statické posouzení, takže je brzy dělat závěry. Výchylka hlavy komína od svislé osy byla změřena na 23 centimetrů, což u komína výšky 33,5 metru vskutku není moc, i když se samozřejmě jedná o poruchu komína, kterou je dobré napravit,“ upozornil Vonka.
Podle Vonky je ve městě pouze kolem deseti zděných továrních komínů a ten z koželužny by si coby historický relikt doby zasloužil respekt.
„Tovární komíny jako dominantní stavby mohou nabídnout mnoho zajímavých řešení při jejich zachování. Jsou to orientační body, památníky průmyslu, ikony dodávající nové výstavbě netradiční atmosféru. Nejen ve světě, ale i u nás je k vidění celá řada zachovaných komínů – najdeme je nejen v konvertovaných továrnách, ale třeba i jako jediné pozůstatky po provozech stojící na náměstích, parcích, parkovištích a jinde,“ vysvětlil Vonka.
Podle Khola je případ koželužna smutným případem nezájmu dřívější politické reprezentace města.
„To, že záchrana není možná a jedinou variantou je demolice objektů, byl holý nesmysl! Nebyla možná jen kvůli tomu, že v minulém vedení města nebyla žádná vůle nejen pro záchranu, ale dokonce ani pro základní zajištění těchto objektů. Statické posudky z roku 2016 jasně hovoří o tom, že z čistě statického hlediska je objekt malé haly způsobilý k rekonstrukci či k opravě,“ zdůraznil šéf spolku památkářů.
Také Záruba věří, že už několikátý obrat ve věci koželužny je zároveň tím posledním.
„Bohužel to nebyl ojedinělý případ takového postupu. Nejjednodušší je nezabývat se tím a když to zbouráte, máte po starostech. Takhle se ale postupovat nedá. Je to paměť toho místa a tu je potřeba zachovávat. Je to také výzva jak se přiblížit k vyspělému kulturnímu světu, jestli se zařadíme k buranskému proudu, který takové relikty likviduje, anebo ke kulturní části Evropy, jež si jich váží a zachovává je do budoucna,“ prohlásil Záruba a dodal, že by bylo symbolické, kdyby se peníze původně určené na demolici použily na citlivé opravy.
Komíny ubývají, ale jsou tu i unikátyJak z obyčejného 40metrového komína na okraji České Skalice udělat cíl turistických výletů, a neinvestovat kvůli tomu statisíce? Stačí nápad, hromada truhlíků, asi kilometr zavlažovací hadice, parta horolezců a stovky muškátů nebo surfinií. Takhle nějak před šesti lety poprvé vznikl rozkvetlý komín, který si s návštěvností nezadal třeba s nedalekým Muzeem Boženy Němcové. Některé komíny nenávratně zmizely, ale i v Královéhradeckém kraji stále ještě stojí unikáty. Několik nej má třeba 80metrový komín bývalé tkalcovny a tiskárny látek ve Dvoře Králové z roku 1941. Je nejvyšším stojícím s vodojemem, který má s 300 kubíky největší objem nádrže. Z někdejší fabriky Tiba sice zbylo jen zbořeniště, avšak dominanta stále stojí a její příznivci už několik usilují o to, aby byla prohlášena za kulturní památku. „Velice zajímavý soubor průmyslových budov a dvou továrních komínů můžeme vidět v Meziměstí v bývalé přádelně továrníka Schrolla. Současný majitel architektonicky propracované komíny sice nevyužívá, ale udržuje je jako nedílnou součást své továrny,“ chválí vlastníka Martin Vonka, vedoucí projektu Tovární komíny: dokumentace - ochrana - nová využití na Fakultě stavební ČVUT v Praze. Některé komíny zůstávají stát pouze díky ekonomickému potenciálu, tedy kvůli umístění nejrůznějších antén a vysílačů, další však jejich majitelé chrání bez nároku na odměnu z pronájmu. „Jelikož demolice stojí nemalé prostředky, komín často stojí a chátrá a dokud z něj obrazně řečeno nepadají cihly, majitel ho nechává být a čeká se na rozhodný okamžik. Tím třeba mohou být dotace na sanaci území po dřívější průmyslové výrobě nebo plán na novou výstavbu. Za celou řadou demolic také stojí předsudky a strach z vysoké konstrukce, jakou komín je. Tovární komíny jako dominantní stavby však mohou nabídnout mnoho zajímavých řešení při jejich zachování. Třeba jako orientační body, památníky průmyslu, ikony dodávající nové výstavbě netradiční atmosféru,“ říká Vonka. |
