Pískovcové skalky roztroušené po úbočí Boru táhnou už několik let boulderingové lezce jako magnet. Bez jištění, jen s matracemi na zemi, zkoušejí vytrvalost a sílu a ohromují. Z městysu Machov i z polské strany míří hlavně v sezoně do lesa celé party či rodiny s malými dětmi. Dosud to však bylo nelegální.
Teprve od začátku února platí pětileté celoroční povolení Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) ČR. Ta stanovila boulderistům podmínky, především nesmějí lézt v ochranném pásmu vodních zdrojů I. stupně.
Zástupcům Vodovodů a kanalizací (VAK) Náchod se však nelíbilo, že se zábava pro malou skupinu upřednostňuje nad zásobováním vodou, a požadovali, aby se horolezci odsunuli dál od pramenišť. Spolu s Machovem také pochybovali, že ochranáři udrží kontrolu nad nelegálními táborníky, motoristy či nad lezením v neoplocených ochranných pásmech vod.
 |
„Vstup lezců do pásma je ze zákona zakázán. Agentura se domnívá, že je žádoucí lépe informovat návštěvníky území přímo na hranicích prostoru. Táboření, vjezd a stání vozidel mimo silnice a komunikace jsou zakázány v základních ochranných podmínkách chráněné krajinné oblasti (CHKO). Pracovníci agentury a stráž přírody budou prostor pravidelně kontrolovat a případné přestupky řešit,“ odmítl část námitek zoolog Správy CHKO Broumovsko Petr Kafka, který je podepsán pod lednovým opatřením obecné povahy.
Na úbočí s rozsáhlými lesy panuje naprostý klid, po turistických značkách tu prochází jen větší rodina. Skály jsou mokré, výš se drží sníh. Kopec je oproti minulosti protkán spoustou pěších cestiček ke skalám. Pod převisy zůstala udusaná loňská tráva, která svědčí o lezcích s matracemi.
Zvětšili ochranná pásma vod
Úřední přetahovaná o povolení zabrala čtyři roky. Agentura bouldering povolila už v roce 2018, ale VAK Náchod se ohradil, že jej ochranáři pominuli, a ministerstvo životního prostředí povolení zrušilo. Pak agentura zahájila druhé řízení a v něm VAK požádal o nové vymezení prvních pásem hygienické ochrany vod.
Voda versus lezciBor (915 m n. m.) je zalesněnou horou, do Česka spadá pouze severním svahem. Vrcholová plošina se skalním městem Bludné skály je součástí polského národního parku Stolové hory. Voda prosakující z vrcholových partií dala vzniknout několika prameništím. V letech 1926 až 1933 obce vybudovaly skupinový vodovod, který zásobuje velmi kvalitní pitnou vodou osm tisíc obyvatel. Bor s vodními zdroji je od roku 1981 součástí Chráněné oblasti přirozené akumulace vod Polická pánev. Pod vrcholem na české straně jsou mohutné pískovcové bloky, avšak horolezectví s jištěním je tu zakázáno. V nižších partiích jsou stovky menších skal, už v 80. letech je objevili první boulderisté. Velký zájem o oblast s jemnozrnným pískovcem trvá od začátku tisíciletí. Směřuje sem i množství Poláků, protože v polském národním parku se za lezení ve vymezených územích platí poplatek. Boulderisté mohou lézt na Boru jen za sucha, co nejšetrněji ke skalám, k jejich půdnímu krytu i vegetaci, skály není možné sušit hořákem, tesat do nich značky. Státní ochrana přírody povoluje lézt boulderistům také v přírodní památce Ostaš. Pravidla a mapa povolené oblasti na Boru jsou na webu Českého horolezeckého svazu www.horosvaz.cz. |
Tím se zabýval náchodský vodoprávní úřad a vodohospodářům vyhověl. Uznal však, že bouldering se může provozovat, a to mimo ochranná pásma v lokalitách Pod Sypací skálou, Na Bahnech a Na Vápenkách, kde se sbírá voda do borského vodovodu. Agentura na základě závazného dokumentu vydala lezcům povolení.
Český horolezecký svaz původně žádal, aby se na Boru smělo lézt asi na 80 hektarech. Agentura zmenšila území na 45 hektarů tak, aby mimo zůstaly klidové zóny pro živočichy i sedmdesátimetrový koridor pro zvířata podél státní hranice pod vrcholem Boru, kde se sbírá voda pod známou Sypací skálou. Ochranná pásma I. stupně dříve zahrnovala asi hektar, nově je vodoprávní úředníci zvětšili na 1,5 hektaru.
Nové cedule, zábradlí i poklopy
Vodohospodáři se původně dožadovali, ať agentura na Boru zakáže veškeré lezení. Loni dosáhli alespoň zvětšení ochranných pásem vodních zdrojů a letos se již proti povolení neohradili.
Přípravy na soužití s lezci zahájili už loni. Několik míst osadili informačními tabulkami, že by se k pramenům vstupovat nemělo. Přes zimu doplnili značky kolem pramenišť a vyměnili staré poklopy šachet za nerezové na zámek. Kde turistická stezka prochází vedle jímacích zářezů, přidali dřevěná zábradlí, aby nikdo neodbočoval do terénu.
VAK avizuje, že si zdroje borské vody bude dál pečlivě hlídat. Vodohospodáři dříve kritizovali, že les bývá posetý exkrementy, a zdůrazňovali, že rizikem pro vodu je i magnézium používané lezci. Pitná voda však byla zatím v pořádku.
„Zhoršení kvality nepamatuji za třicet let svého působení ve společnosti. Ve 30. letech stavitelé skupinového vodovodu na Boru ve třech prameništích vykopali až deset metrů hluboké zářezy a na jejich dno ukládali trubky s otvory pro jímání spodní vody. Ty se však zanášejí, a tak dochází k poklesu vydatnosti pramenů. Přesto tento vodovod založený na gravitaci dosud zásobuje třináct obcí,“ oceňuje unikátní stavbu předseda představenstva VAK Náchod Dušan Tér.
Nepořádek dělají i jiní
Komunitu neregistrovaných lezců Bor přitahuje. Třeba web Topo Guru o něm mluví jako o obdobě francouzských terénů, o „malém Fontainebleau“. Český průvodce Bor Bouldertopo vydaný roku 2018 zmapoval 1 450 boulderingových cest na víc než 300 zlezených kamenech. Jeho autoři Jan Šolc a Lukáš Rendl zmiňují, že oblast si pro její atraktivitu vybrali i americký lezec Paul Robinson nebo Adam Ondra.
Množství boulderů v obtížnosti od 7A do 8C zdolali na Boru Martin a Štěpán Stráníkové, lezci původem z Chocně.
Starší Štěpán podotýká, že oficiálně povolené lezení na Boru je dobrá věc, i když se to dotkne některých kamenů, které spadají do ochranných pásem vodního zdroje. Bude hlavně záležet na samotných lezcích, aby pravidla dodrželi.
„Víc než Češi sem jezdí Poláci, a ne všichni jsou disciplinovaní, často bývají velmi hluční. Za ty roky přibylo problémů daleko víc, nejen ze strany lezců. Například hned nad skalními masivy je vybetonovaná turistická stezka, která vede z polské strany. Vím od kamarádů, že dost často sbírají odpadky i po jiných než lezcích,“ připomíná mistr republiky v boulderingu a juniorský vicemistr světa ve sportovním lezení Štěpán Stráník.
Aspoň že lezci už nocují na parkovištích
Machov má na Boru pozemky. Pokud lezci zůstanou mimo ochranná pásma a voda zůstane čistá, obec s nimi podle starosty Jiřího Krtičky nemá problém (bezp. za STAN):
„Lezci tu bývají přes sezonu pořád, někteří se už naučili nocovat na parkovištích. Stávalo se, že zajížděli auty až ke studánce pod Borem nebo přespávali u hraničního přechodu v Machovské Lhotě, přitom chodili na záchod místním k zahrádkám, to bylo nepříjemné. Na novém parkovišti ve Lhotě s nocujícími turisty problém nemáme, protože tam jsou chemické záchody i odpadkové koše. V budoucnu počítáme i s pítkem vody.“
Agentura míní, že se kvůli boulderingu návštěvnost Boru příliš nezvýší. Sčítač tam sice není, ale na obdobném místě na Koruně v Broumovských stěnách se podle posledního monitoringu v roce 2017 za rok objevilo odhadem přes 11 tisíc turistů.
Ochranáři podle zkušeností s boulderisty z Ostaše tvrdí, že by to v sezoně mohlo být deset lezců denně, ročně by to činilo o 1 500 osob na Boru víc, což by znamenalo o 14 procent vyšší návštěvnost.
Bor je už tak dost oblíben houbaři i turisty, k tomu oblastí s povoleným boulderingem vedou 2 kilometry turistických cest, a to i do polského národního parku Stolové hory. Z pohledu ochranářů není Bor přírodně nadměrně cennou oblastí, svahy jsou ve druhé zóně CHKO, není tam žádná rezervace, pouze vyhlášená ptačí oblast, ale bez potvrzených hnízdišť sokolů a výrů.
