Na podzim náchodští florbalisté ještě stihli zápas proti Turnovu. Poté Národní...

Na podzim náchodští florbalisté ještě stihli zápas proti Turnovu. Poté Národní ligu, třetí nejvyšší českou soutěž, přerušila další vládní opatření proti covidu (4. 10. 2020). | foto: Vojtěch Pop

Trénujeme online, jde o zdraví mladých, říkají náchodští florbalisté

  • 0
Menší sportovní kluby přicházejí v pandemii o statisíce. Už rok nemohou hrát, mají strach, aby si hráči od dětí až po dospělé nenašli pohodlnější zábavu. Florbalisté z Náchoda vsadili na tréninky online a pomáhají nemocnému kamarádovi.

Sponzorské příspěvky jsou pozastaveny, haly zavřené, hráči doma. Náchodský florbalový klub, jehož první mužstvo hraje národní ligu, to však nevzdal. Celou zimu se u dětských i dospělých týmů snažil rozvíjet vztahy a posilovat kondici.

„Domlouváme besedy s hosty, připravujeme online tréninky, komunikujeme s hráči, se svazy, se sponzory, s rodiči. Věříme, že když budeme mít trpělivost, vše se brzy vrátí do starých kolejí,“ říkají v rozhovoru pro MF DNES předseda klubu a trenér Tomáš Třešňák a kondiční trenér a manažer rozvoje Tomáš Hauschke, oba dvaatřicetiletí bývalí hráči florbalu.

Jak v pandemii náchodský florbalový klub funguje?
TT: Veškerou činnost jsme přesunuli do online prostředí. Přes obrazovku děláme i tréninky pro děti, vytváříme edukativní videa, prostě maximum toho, co nám povoluje doba. Potkávat se stále nemůžeme, sportoviště jsou zavřená, nic jiného nezbývá.
TH: Snažíme se oslovit nejen hráče, ale i širokou veřejnost. Vznikají online cvičení pro naše členy, ale také jsme se přes zimu zaměřili na fanoušky a kamarády, aby si s námi alespoň vylepšili kondici. Pro děti máme pohybovou školičku pro rozvoj motorických i florbalových dovedností . Trénujeme rychlost, vytrvalost, koordinaci. Zkoušíme na malém prostoru s hokejkou driblinky, nahrávku o židli, co se dá. Nazval bych to všeobecnou sportovní průpravou.

Jak vypadá florbalový trénink přes monitor počítače?
TT: Jde o půlhodinové bloky dvakrát týdně, zaměřené na dvě skupiny - vždy zvlášť pro mladší a pro starší. U starších jde hlavně o kondici. Hráči si zapnou webkameru a Tomáš jim předcvičuje.
TH: Děláme to formou kruhového tréninku, kde se zaměřujeme hlavně na svalové skupiny, které potřebuje hráč florbalu, s důrazem na posilování středu těla. U mladších práce s webkamerou není problém, u starších se někdy setkáváme s tím, že si kameru zapínají neradi. Může to být i tím, že se jeden před druhým nebo před námi nechtějí ztrapňovat, že se třeba stydí. Je to paradoxně jiné, než když jsou všichni v hale. Přitom máme vyzkoušené, že se zapnutou kamerou se víc „hecnou“.

A co nálada v klubu? Poslední zápas odehrálo vaše první mužstvo v říjnu, loni na jaře se také nehrálo.
TT: Čím déle to trvá, tím je to horší. Snažíme všem vysvětlovat, že na své kondici pracují nejen kvůli florbalu, ale i kvůli zdraví. Všichni by už samozřejmě chtěli do haly a hrát. Musíme se s tím poprat stejně jako všechny ostatní kluby. Soutěže se vlastně zastavily loni v březnu. Od května jsme sice trénovali, ale přes prázdniny to samozřejmě bylo všechno volnější a moc jsme toho nestihli. V září se rozjela sezona, a v říjnu zase konec.

Daří se udržet motivaci?
TT: Cílem je, aby účast na trénincích byla co největší, ale samozřejmě vnímáme, že už je tu určité procento kluků a holek, kteří pokračovat nebudou. Uvědomili si, že mají jiné možnosti, vyhovuje jim, že mají volné víkendy a odpoledne, zvykli si na to.
TH: Už nějakou dobu se hráče snažíme motivovat, že do našich online přenosů zveme zajímavé hosty, například české florbalové reprezentanty, se kterými si povídáme. Ptáme se jich, jak trénují, jak se s pandemií vyrovnávají.

Vedete si docházku? I v okresním přeboru ve fotbale leckde platí, že kdo netrénuje, nehraje...
TT: Docházku evidujeme a samozřejmě vidíme, kdo se snaží zapojit a kdo dělá mrtvého brouka. Co se týče dětí, tam se snažíme být v kontaktu s rodiči. Chceme vědět, kdo se rozhodl skončit a s kým naopak můžeme i nadále počítat.

TH: Problém je i to, že když děti mají přes den distanční výuku, tak už rodiče nechtějí, aby i odpoledne koukaly do monitoru, byť by u toho měly cvičit. S tím ale my nic neuděláme.

Na ligové hráče asi musíte být přísnější.
TT: Pro hráče našeho prvního mužstva vytváříme individuální tréninky přes speciální software. Podle dat si vyhodnocujeme plnění, jednou za 14 dní máme společnou informativní schůzku. S hráči si sice píšeme či voláme a zjišťujeme, kdo má jaké problémy, ale zásadní je individuální přístup. Každý má zodpovědnost sám za sebe, my nemůžeme kontrolovat, jestli uběhne pět nebo deset kilometrů.

Řešíte s týmy i životosprávu, nebo vám kluci a holky měsíc za měsícem u počítače tloustnou?
TT: Myslím, že reálně to zjistíme, až se sejdeme v hale.
TH: Pomůže i software, o kterém se zmínil Tomáš, kam hráči zadávají různé informace z tréninků, podle nichž nám vyjíždějí různé grafy. Průběžně sledujeme, kdo a jak se účastní a jak na tom je. Například když jako trenéři zjistíme, že u hráčů vázne rychlost, zapracujeme na ní. Hodně jsme se do toho teď obuli, chceme systém dále rozvíjet už od mladších žáků až po dospělé. Je to důležitá zpětná vazba. Dobré je, že hráčům práce s tímto programem nezabere moc času.

Vy dva jediní pracujete pro klub na plný úvazek. Zabere vám práce méně času, než kdyby vše bylo v normálu?
TT: Neřekl bych, zabere to spoustu času. Jsme prakticky pořád připojeni, pořád na telefonu, domlouváme besedy s hosty, připravujeme tréninky, komunikujeme s hráči, se svazy, se sponzory.

Co je to Rytířská výzva, která koluje na Facebooku?
TT: Spolu s hráči si vymýšlíme i pro fanoušky různé dovednostní soutěže, například střelbu na bránu, běh do schodů nebo i odlehčenější loupání brambor, abychom stále mezi sebou rozvíjeli vztahy.

Dále mě zaujala charitativní kampaň Cesta na Everest.
TT: Zapojit se může každý, jednotlivec i sportovní kluby. Chodíte, běháte, jedete na kole a zvládnuté kilometry sčítáte pro sebe nebo pro svůj tým. Za každý kilometr přispějeme na potřebné věci členovi našeho klubu, který bojuje s rakovinou. Zapojují se stovky lidí.

Velkou prioritou je pro vás rozvoj vztahů se školami.
TH: Když jsou zrovna otevřené, chodíme do škol i školek na ukázkové hodiny, kde prezentujeme, co je to florbal a co můžeme dětem nabídnout. Je to nábor, cílíme na nejmladší ročníky.

TT: Loni jsme takto například zorganizovali ligové utkání pro školy, kterého se zúčastnilo přes tři sta školáků. Chceme, aby děti sportovaly, aby se k nám přidaly.

Z čeho klub vlastně žije?
TT: Máme tři zdroje. Vlastní, to jsou příspěvky. Hlavní položkou jsou dotace města, kraje a Národní sportovní agentury. Třetím zdrojem jsou sponzoři.

Ovlivnila přísun peněz koronavirová krize?
TT: Výrazně. Sponzoři nám už loni v březnu pozastavili veškerou podporu. Město Náchod pozastavilo dotační programy na činnost mládeže a státní příspěvky jsou také výrazně nižší.

O kolik jste v rozpočtu přišli?
TT: Zatím to v součtu všech příjmů vypadá na zhruba půl milionu. Pokud se nerozeběhnou dotace, bude to ještě o milion víc.

Byli byste schopni ve vašich podmínkách hráče testovat, podobně jako se to teď dělá ve firmách?
TT: Pokud bychom si museli platit testy sami, to si bohužel neumím představit. Nemáme na to, abychom každý týden testovali hráče kvůli tréninkům a už vůbec ne před domácími zápasy celé týmy. To je v našich podmínkách nereálné. Můžeme zavřít šatny a sprchy, můžeme dezinfikovat, dodržovat rozestupy, ale náklady na testy by rostly do šílených částek.

Nouzový stav snad brzo skončí a po něm postupně i vládní opatření. Jste schopni kdykoliv začít naostro trénovat a hrát?
TH: Celou dobu na to hráče připravujeme. Doufáme, že se za nějakých podmínek soutěž rozjede a že se letošní ročník dohraje.