Kulisy tvoří místa spojená se sochařskou tradicí, náplní je však deset sportovních disciplín zakončených hledáním kešky. Zúčastnit se může každý.
Hořický desetiboj se zrodil v hlavách trenérů fotbalových přípravek TJ Jiskra Marka Macáka a Jana Rozsévače. Připravili jej pro své svěřence, avšak záhy si uvědomili, že by jejich nápad mohl zajímat i další děti a jejich rodiče.
„Naším cílem bylo, aby mohli rodiče s dětmi vyrazit ven z domu. Vybrali jsme místa, která jsou stranou centra a může se tam podniknout pěkná vycházka. Třeba tam poznají i místa, o kterých dosud nevěděli. Vím z vlastní zkušenosti, že děti sedí u počítače nebo telefonu kvůli online výuce a dostat je do přírody je složitější,“ říká Marek Macák.
„Začali jsme s tím na začátku března s cílem, že zabavíme kluky v kategoriích mladší a starší přípravky. Potom nás napadlo to rozšířit a nabídnout každému, kdo bude mít zájem. Původně jsme mysleli, že to potrvá tři týdny. Omezení však pokračují, tak není problém, aby to tam zůstalo déle, klidně až do léta,“ plánuje Macák.
Zájemci o absolvování hořického terénního desetiboje mají na internetových stránkách města k dispozici popis jednotlivých stanovišť, návod, jak disciplíny zvládnout, a také formulář pro zapisování výsledků.
Dálka, sprint i pneuskoky
Sportovní hřiště za sokolovnou u Smetanových sadů bylo dlouhé měsíce opuštěné. Nyní se tam opět ozývá křik dětí. Právě tady začíná desetiboj hned čtyřmi disciplínami. Po skoku do dálky a běhu na 60 metrů následují takzvané pneuskoky. Rodiče dětem v časovém limitu jedné minuty spočítají, kolikrát skočí dovnitř pneumatiky a opět ven.
„Poprvé mi to připadalo těžší, taky mi dřív mi došly síly. Podruhé jsem měl sice trochu horší čas, ale sil jsem měl dost. No a potřetí už to bude úplně dobré. Do písku jsem skákal jednou při tělocviku ve škole, ale jinak jsem to neznal,“ říká desetiletý žák čtvrté třídy základní školy a fotbalista Lukáš Macák.
Syn trenéra už jednou celý desetiboj absolvoval, a tak může hodnotit. „Všechny disciplíny se mi líbily, asi si to ještě zopakuji. Táta to dobře připravil. Je to dobrý nápad, můžeme být alespoň venku. Učení na dálku se mi moc nelíbí,“ svěřuje se.
Za sokolovnou zbývá ještě běh do kopce a z kopce a rodiče s dětmi se přesouvají na schody k pomníku Jana Žižky a na Gothard, kde jsou další běžecké disciplíny. V sochařském parku U Svatého Josefa následuje lezení po stromě, výdrž ve visu a člunkový běh. Poté už zbývá jen přesun do Lomu Svatého Josefa a zdolávání schodů bez držení rukama zaměřené na koordinaci.
„Disciplíny jsme sestavovali z činností, které dříve děti běžně dělaly. Třeba lezení na stromy dnes téměř neznají. Jestli se dočkáme toho, že se bude zase normálně trénovat, můžeme jednou za čas udělat trénink v terénu a společně ho strávit tady. Všem to změříme a kluci si mohou porovnávat výkonnost. Bude to zpestření a změna. Pro nás je důležité i to, aby si udělali partu a bavilo je to a u fotbalu nebo jiného sportu zůstali,“ říká Marek Macák.
Zásadní faktor? Rodiče
Také jeho kolega Jan Rozsévač hovoří o tom, že při hořickém desetiboji nejde o špičkové výkony, ale o radost ze sportu a pohybu.
„V mladších kategoriích se zaměřujeme na všestrannost a i tady jde o přirozený pohyb a všeobecnou koordinaci. Děti se nejdřív musejí umět hýbat a pak můžeme hrát fotbal. Oficiálně netrénujeme, mohou se konat pouze online tréninky a všechno je to víceméně na rodičích. Chtěli jsme jim dát nějaký návod, aby věděli, kam vyrazit. Když mají děti v ruce papír, kam si vyplňují výsledky, hned je to pro ně zajímavější a o to víc je to baví. Děti potřebují dostat základní impuls a potom už si poradí. Faktor rodiče je v této době nejdůležitější,“ říká.
V Lomu Svatého Josefa čeká na účastníky desetiboje závěrečný úkol. Podle mapy se dostanou k ohništi mezi skalami, kde jim bříza napoví, kde je ukrytá takzvaná keška. „Je to krabička, ve které je notýsek s tužkou, kam se každý podepíše a stvrdí tak, že desetiboj absolvoval. Je to taková motivace. Lidé volají a ujišťují se, jestli tam kešku ještě najdou,“ říká trenér Macák.
„Přemýšleli jsme, co dalšího do ní dát, ale vzhledem k situaci a hygieně jsme její obsah nechali strohý. Pořád to ale má to kouzlo hledání pokladu a pro děti je to dobrodružství,“ doplňuje Rozsévač.
Výzva Rozhýbejme Hořice! platí do 21. dubna
V Hořicích nezůstalo u jediného podobného počinu. Myšlenka sice souvisí s prvním jarním dnem, ale číslovka 21 se neváže pouze k datu v kalendáři. Výzva 21. Challenge totiž znamená stejnou porci kilometrů zdolaných pěšky, během či na kole.
„Trasa je navržena tak, aby účastníci objeli či obešli celé naše město. Vede po vedlejších silnicích, lesních a polních cestách. Je tedy lehce zdolatelná pro pěší i cyklisty na horském nebo trekovém kole. Zdolání trasy nevyžaduje žádné speciální dovednosti. Méně zdatný cyklista v lese raději sesedne z kola,“ píší organizátoři na internetových stránkách města, kde zájemci najdou mapu a veškeré informace.
Start i cíl trasy je u vchodu do gymnázia a odborné školy v Šalounově ulici. Organizátoři vzkazují, že výzva je pro všechny bez rozdílu věku.
„Začít i skončit můžete kdekoliv na trase. Pro zaznamenání trasy použijte jakoukoliv aplikaci nebo hodinky. Jejich záznam poslouží jako důkaz o splnění výzvy. Každý účastník může poslat pouze jeden záznam. Na splnění výzvy máte přesně jeden měsíc, tedy do 21. dubna,“ uzavírají organizátoři.
