Mechy a lišejníky restaurátoři odstranili ručně, kámen vyčistili vodní párou a nakonec ošetřili lihem. O sochy se budou starat dvakrát ročně. Začít měli už loni v září, ale koronavirová krize zásah oddálila.
Některé části sochařské galerie pod otevřeným nebem byly ještě před pár dny tak hustě porostlé mechy, lišejníky a řasami, že sochy téměř nebyly vidět a splývaly s okolní zelení.
Desetičlenná skupina studentů z Litomyšle se pod vedením pedagogů pustila do velkého úklidu začátkem června.
 |
„Mechy a lišejníky sochy barevně i plasticky deformují a jejich kořenový systém může kámen poškozovat,“ vysvětluje vedoucí ateliéru restaurování kamene Jakub Ďoubal.
Nejhrubší práci studenti odvádějí dřevěnými špachtlemi a kartáčky různých tvrdostí včetně zubních, centimetr po centimetru odstraňují vrstvu zelených mechů i dohněda a oranžova zbarvených lišejníků. Denně zvládnou vypulírovat plochu o výměře několika decimetrů čtverečních.
Zubní kartáček i špachtle
„Nejdřív to děláme nahrubo špachtlí, potom kartáčky nebo skalpelem. Jsem moc ráda, že si můžu sáhnout na tak významné dílo, které tady stojí 300 let. To se jen tak každému nepoštěstí,“ říká studentka prvního ročníku Elena Dosoudilová.
„Je to zdlouhavé, některá místa jdou rychle, jinde to trvá. Je to velká plocha, čistíme všechny záhyby. Nejvíc komplikované jsou lišejníky,“ popisuje Jiří Škarvada z prvního ročníku magisterského studia.
Po vyčištění následuje mytí regulovanou vodní párou ohřátou na teplotu 150 stupňů. Po vyschnutí sochy důkladně ošetřují ethanolem.
„Je to vyzkoušený postup. Možností biocidního ošetření je celá řada, ale mnoho prostředků škodí životnímu prostředí, při opakované aplikaci navíc mohou do kamene zanášet škodlivé látky. Líh poměrně efektivně zabíjí organismy, nepoškozuje kámen a i vůči přírodě je celkem šetrný,“ říká Jakub Ďoubal.
Betlém je vysekaný do živé skály, proniká do něj velké množství spodní vody a v okolí je hustá vegetace. To všechno jsou ideální podmínky pro mech a lišejníky. Proto je podle odborníků mnohem důležitější pravidelná údržba soch.
„Nemá smysl udělat jednorázovou akci, a pak to nechat roky zarůstat,“ upozorňuje vedoucí ateliéru. Restaurátoři s čištěním včera skončili, do Nového lesa se vrátí na podzim a pak opět na jaře.
„Předpokládáme, že to bude mnohem menší skupina studentů a zabere to jen pár dní. Preventivní údržbu je vhodné dělat před začátkem vegetačního růstu a po jeho konci, aby se předešlo tomu, že se organismy na sochách výrazně rozrostou,“ uvádí Ďoubal.
Sto litrů lihu, dva tisíce litrů vody
Studenti kromě samotného Betléma vyčistili všechna sochařská díla, která Matyáš Bernard Braun se svou dílnou v lese u Kuksu v první polovině 18. století vytvořil a která se dochovala. Například ležící Máří Magdalénu nebo sv. Jana Křtitele.
Spotřebovali více než sto litrů lihu a dva tisíce litrů vody, kterou vozili z Hřibojed a čerpali z plastového barelu. Na zásahu se podíleli studenti napříč ročníky. Pro školu je akce výjimečná rozsahem.
„Betlém je mimořádně zajímavé dílo a určitě patří k nejvýznamnějším objektům, na kterých jsme pracovali,“ podotýká Jakub Ďoubal.
I po zásahu restaurátorů zůstane v torzální podobě. Pouze opraví drobné praskliny a trhliny, aby dovnitř nezatékala voda a plastiky dál nepoškozovala. „Cílem konzervačního zásahu rozhodně není doplňovat chybějící části soch. Vizuálně se na nich nic měnit nebude,“ poznamenává vedoucí ateliéru.
Odborníci z fakulty restaurování díky grantu ministerstva kultury vypracovali studii, jak o sochy pečovat. Loni pardubická univerzita uzavřela spolupráci s Národním památkovým ústavem, který zásah financuje. Restaurátoři provedli několik zkoušek. Čištění mělo naostro začít loni na podzim, vše ale zbrzdila koronavirová krize a s ní související omezení.
Fontány i poustevny už zanikly
Ze dvou třetin studenti odstranili nánosy mechů a lišejníků z Betléma už před pěti lety. Pravidelnou údržbu prováděl do roku 1961 sochař Josef Wágner z Jaroměře. Od té doby barokní plastiky chátraly. Wágner sochy čistil kartáčem a vodou, prováděl také pravidelné nástřiky vápenným mlékem.
Sochy v Novém lese vytesali do rostlé pískovcové skály členové dílny Matyáše Bernarda Brauna mezi lety 1718 až 1732. S myšlenkou přišel hrabě František Antonín Špork. Betlém vznikl jako relaxační a meditativní zóna pro návštěvníky kukských lázní.
Od roku 2002 je kulturní památkou, současná podoba je fragmentem původní galerie soch. Dochovalo se z ní 70 procent. Pryč už jsou fontány, dřevěné poustevny nebo vyhlídkový pavilon. Kromě klimatických podmínek skulpturám v minulosti uškodili vandalové i neodborné zásahy. Například ze sochy Jana Křtitele zbylo jen torzo.
23. června 2020 |
