„Teď uděláme maximum pro to, abychom v kraji volby vyhráli. Máme viditelné výsledky a co jsme slíbili, to jsme dotáhli,“ zdůrazňuje padesátiletá obyvatelka Hořic.
Od vašeho vstupu do politiky uplynulo pět let. Litovala jste někdy?
To jsem si nikdy nepřipustila, protože mě nikdo nenutil. Bylo to mé svobodné rozhodnutí, a tak si nebudu vyčítat, co jsem to provedla. Jsou to výzvy a problémy, které je potřeba řešit. A já říkám, že není malých cílů. Nemám ráda slovo nejde. Všechno jde, jen se musí najít správná cesta.
Ale politika se s vámi nikdy moc nemazlila...
Ani tak jsem nelitovala. Politika člověka zocelí a kdyby vše šlo jak nůž máslem, ani by vás to tolik nebavilo. Když neustále čelíte novým výzvám a problémům, pořád vás to drží v pohotovostním stavu. Musím však uznat, že když pohotovostní stav trvá dlouho, ráda bych si odpočala doma s rodinou. Jenže zase platí, že je to jen a jen moje volba a můžu být ráda, že jsem u dění. A navíc, když se vám něco podaří, jako naposled vyjednat tak obrovské prostředky jako nyní (rozhovor vznikal, když Klára Dostálová oznamovala, že pevnostní města Josefov a Terezín dostanou asi 1,4 miliardy korun na obnovu - pozn. red.), je to pro vás i satisfakce.
Jenže jsou tu i stinné stránky. Vždyť už od roku 2018 čelíte policejnímu vyšetřování v případu údajného dotačního podvodu na ministerstvu pro místní rozvoj.
Kolem mě se skutečně nic neděje, takže nemám pocit, že bych něčemu čelila. Hlavně jsem si naprosto jistá, že jsem nic špatného neprovedla, a tak jsem z toho ani nebyla vystrašená. Ano, policie musí konat svou práci a já byla vždy připravena k maximální součinnosti. A navíc: podle mě se ten případ už možná ani neřeší, protože se mnou o tom nikdo nemluví. Někteří kolegové z Czech Tourism (státní příspěvková organizace, jejíž zakázky šetří policie - pozn. red.) mají nějaké problémy, ale co se mě týká, doložila jsem vše, co jsem měla. Pro sebe to beru jako uzavřenou záležitost.
Byla policejní domovní prohlídka a vzápětí výzva ODS a TOP 09, abyste odstoupila z pozice ministryně, to nejtěžší, co jste v politice zažila?
Asi ano. Takové věci vážně nejsou příjemné, nemusíme si namlouvat, že bych si v tom libovala. Domovní prohlídka mě překvapila, na druhou stranu jsem zachovala chladnou hlavu, policii jsem řekla, ať dělá svoji práci, a samozřejmě odevzdala všechnu techniku. A výzva opozice k mému odstoupení? Vždyť to patří k práci opozice. Kdo nikdy nezažil výzvu k odchodu, jako by ve vládě nebyl. Nenechala jsem se zviklat, protože jsem přesvědčená, že odvádím dobrou práci a vše posouvám.
Razím heslo, že kdo pracuje s evropskými fondy, měl by být nestraník.
Klára Dostálová
Můžete být konkrétnější?
Podle mě je moc dobře vidět, že jsem prošla všemi stupni profesního vývoje, což nyní mohu zúročit na nejvyšším stupni. Dobře vím, co trápí starosty, hejtmany a kde stát může nejlépe pomoci. Věřím, že se to i povedlo, protože jsem systém přenastavila. Tím, že jsem z regionu, nesnáším pragocentrismus. Proto jsem řekla: A dost, vy tu nebudete rozhodovat, co starostové potřebují, naopak vy musíte poslouchat je. Jsem hrdá, že ministerstvo se začalo chovat z pozice místního rozvoje a reflektovat jejich potřeby.
V roce 2016 jste vyhrála krajské volby a možná jste se už viděla hejtmankou, ale za vašimi zády vznikla vládnoucí koalice bez ANO. Byla to užitečná lekce?
Byla to životní lekce, protože jsem pochopila, že v politice člověk nemá přátele. Jsou to prostě jen známí. Jistě, bylo to osobní, protože já lidi mám ráda. Brala jsem to jako kudlu do zad od našich nejbližších. Kdybychom si spolu neplácli po telefonu... Mluvili jsme spolu v 16 hodin, kdy ještě pořádně nebyly sečteny všechny hlasy, a pak se najednou z novin dozvíme, že je vše jinak. Považuji to za podlost. Ale život jde dál. Spíš mě to osobně ranilo a poučilo, že ne všichni lidé, kteří se tváří jako přátelé, jsou skutečnými přáteli. Prostě mám životní zkušenost, po které už možná nejsem tolik důvěřivá.
Jak vycházíte se členy náchodské kliky, jak jste nazvala lídry konkurenčních stran, kteří hnutí ANO tehdy vyšachovali? Se všemi z nich se stále potkáváte ve Sněmovně nebo v krajském zastupitelstvu.
Pro mě jako Kláru Dostálovou to byla životní ťafka. Beru je jako své kolegy a známé, ale rozhodně je nemohu řadit mezi přátele.
Mimochodem: máte v politice kamarády a přátele?
Spíš hodně známých. Po té zkušenosti se bojím. Seznala jsem, že člověk je v politice schopen udělat kroky, které s přátelstvím nemají nic společného. V politice je tedy nehledám, ale v životě jich mám spoustu a jsem za ně vděčná, protože jsou vám nablízku, ať je vám dobře, nebo špatně.
Daří se vám kombinovat funkci ministryně, poslankyně a krajské zastupitelky? Dokážete mezi těmito módy přepínat?
Určitě ano. Když jsem v pozici ministryně, spoustu věcí vyřeším jako poslankyně ve Sněmovně. Coby krajská zastupitelka mám zase přínos informací. Je možné pana hejtmana a celé zastupitelstvo připravit na to, co se bude dít, můžu okamžitě reagovat na jakýkoli dotaz kteréhokoli zastupitele, pokud se bude týkat státní úrovně. Jde to skloubit. V zastupitelstvu nemám žádnou aktivní funkci, nejsem v žádném výboru, jen řadová zastupitelka, která myslím představuje pro kraj velký přínos.
Bylo nedávné prosazení nového stavebního zákona zatím vaší nejobtížnější misí coby ministryně?
Stavební zákon je jednou z nejobtížnějších norem v občanském zákoníku. Skoro bych řekla, že jsem si prošla peklem, protože tam byla spousta lobbistických skupin a zájmů. Hledali jsme zlatou střední cestu a já jsem při tvorbě stavebního zákona byla motivována lidmi a jejich mnohdy zoufalými prosbami. Řekněme, že jsem šla víc vstříc občanům než úředníkům, což samozřejmě vyvolává vášně v Poslanecké sněmovně nebo v Senátu. Tam sedí také bývalí starostové, kteří si nechtěli nechat rozbít svoje bábovičky. Už je to však nastaveno a věřím, že to bude prospěšné. Myslím, že si to brzo sedne. Domluvili jsme se se Svazem měst a obcí, že budeme dál jednat a že rozhodně nedojde k oddalování stavební správy od občanů. Úředníci budou sedět tam, kde dnes, jen již budou zastupitelní a už se nikdy nestane, že narazíte na zavřené dveře, když například někdo onemocní.
A co strašák jménem systémová podjatost, která velmi významně brzdila například rekonstrukci hradecké křižovatky Mileta anebo stále ještě brzdí opravy Velkého náměstí?
Právě z hradecké zkušenosti vím, co fenomén systémové podjatosti znamená a jak vše dokáže i na několik let zastavit. Nyní už by se nehledal jiný povolovací úřad, protože Hradec je podjatý. Už se to nedostane například jako nyní do Hořic, kde úředníků není tolik a je naprosto logické, že na rozhodnutí čeká jak velký strategický projekt, tak obyčejní lidé s rodinnými domky. Nový stavební zákon praví, že když je někde problém s velkými projekty, mohou pomoci úředníci z jiných stavebních úřadů. Teď se problém zcela odkryl v případě tornáda na Moravě. Hodonín a Břeclav žádaly o pomoc, ale provést to nikdo nemohl a neměl jak. V Královéhradeckém kraji máme přes 250 stavebních úředníků, ale v Nechanicích je jen jeden, takže logicky bude potřebovat pomoc od těch ostatních. Všichni úředníci jedou podle stejných zákonů a nedává žádnou logiku, proč by museli být místně příslušní jen ve svém městě.
Při vyřizování stavebního povolení patří České republice až 157. místo mezi 190 porovnávanými zeměmi a jsme na tom podobně jako Honduras, Burundi či Kamerun. Máte cíl, kam chcete Česko posunout?
Mohla bych predikovat slova pana premiéra, tedy do první desítky. Zkrátka bych byla ráda, abychom byli mnohem výš a na úrovni všech civilizovaných zemí. Skutečně věřím ve významný posun. Dám příklad: Pokud prvostupňový úřad rozhodne a dojde k odvolání, odvolací orgán už ten problém vyřeší a už se nebude dít to co dosud. Tedy, že se to kvůli formální blbosti vrátí zpět k prvostupňovému úřadu a začne se to mydlit třeba na několik let. Nic takového nebude a už se nikdy nestane, že kupříkladu malinkatý úřad v Uhříněvsi bude povolovat pražský okruh, kde je účastníků řízení deset tisíc.
Klíčovou roli hráli při schvalování komunisté, kteří se původně tvářili velmi odmítavě. Co jste jim výměnou musela slíbit?
Prošlo to vývojem. Od začátku byli pro a se stavebním zákonem souhlasili. Každá norma ale prochází pozměňovacími návrhy. Toho se obává každý ministr, protože se to nedá ukočírovat. Poslanci z našich vlastních řad bohužel načetli pozměňovací návrh, který byl absolutně rozporný. Komunisté dopředu upozorňovali, že je to pro ně nepřekročitelné. Naštěstí to jde upravit vyhláškami. Takže poté jsme si s komunisty sedli a vše se dalo napravit.
Stále jste nestraník. Nikdy jste neuvažovala o vstupu do strany?
Razím heslo, že kdo pracuje s evropskými fondy, měl by být nestraník. Že s nějakou stranou sympatizuji a jsem za ni ve vládě, je věc druhá. Já však musím mluvit napříč politickým spektrem a v oblasti peněz evropských fondů rozhodně nikdy nebudu škatulkovat z pohledu stranické příslušnosti. Dobře si rozumíme s hejtmanem Martinem Červíčkem (ODS). V případě Josefova, který je pro mne nesmírně důležitý, to zase byl starosta Jaroměře, který také není členem ANO. Apolitická pozice je v evropských fondech žádoucí.
Která strana je vám nejbližší a dokázala byste si představit, že s ní budete ve vládnoucí koalici?
Nedokážu si představit, že bych ještě před volbami kategoricky prohlásila, s kým bych rozhodně nešla. Všechno to jsou demokraticky zvolené strany a pokud jsou komunikativní, je úplně jedno, s kým se budu dohadovat. Protože jsem ekonom a vyrostla jsem spíš na pravicové politice, upřímně říkám, že blíž by mi byla občanská demokratická strana. Ale spoustu témat jsem velmi dobře řešila se všemi, kteří byli ochotni naslouchat. Jde například o Radima Fialu (SPD), Lea Luzara (KSČM), Martina Jiránka (Piráti), Petra Dolínka nebo Honzu Birkeho z ČSSD, ale i o další. To vše jsou lidé, se kterými můžete normálně diskutovat. Rozhodně se proto nebudu proti někomu předem vyhraňovat.
Jenže jiní se vymezují vůči ANO. Spolupráci vylučuji Piráti i koalice Spolu...
To je jejich rozhodnutí. Já si jen myslím, že si zbytečně zavírají dveře. I z úst spolustraníků pana Fialy (předseda ODS - pozn. red.) jsem slyšela, že to není moudré a že ANO už je zavedená demokratická strana. Popravdě považuji skoro za hloupé těsně před volbami říkat, s kým rozhodně nepůjdu. Vždyť výsledek může být patový, proto je potřeba počkat, jak to celé dopadne.
Užíváte si opoziční roli na kraji?
Řekla bych, že jsme hodně konstruktivní opozice. Jsme geneticky nastavení tak, abychom kraji pomohli, a jako opozice žádné velké klacky koalici nehážeme. Spíš se snažíme konstruktivně přispět k některým řešením, přestože některá rozhodnutí nás nastartují a ptáme se. Všichni tady přece žijeme a všem by nám mělo jít o totéž. Něco jiného je to na národní úrovni, kde již jsou postoje vyhraněné.
S jakým výsledkem a následným rozdělením moci byste byla po volbách spokojená?
Chtěla bych, aby uspělo pokud možno co nejvíce našich kandidátů. V první krajské pětce jsou všichni lidé, kteří rozvoji skutečně mohou významně pomoci. Jsou to všechno lidé z praxe.
A rozdělení moci?
Jsem zastáncem většinového volebního systému, protože jinak je to vždy cesta kompromisu a špatně se skládají účty voličům. Koaličnímu partnerovi se zkrátka někde musí ustoupit. Proto pro mě nejlepší vláda byla menšinová, ve které jsme byli sami. Kdybyste viděl, jak to všechno fungovalo: domluva po telefonu, po SMS zprávě. Nepřeli jsme se, protože jsme všichni věděli, kam chceme jít. Jistě, koaliční partner může vnést trochu jiný pohled, byť pro mě jako pro pravicově smýšlejícího politika jsou některé sociální otázky obtížnější. V některých momentech jsme na to mohli jít jinak, ale to je koaliční úděl. Ale voliči se pak strašně těžko vysvětluje, proč jsme museli ustoupit.
V loňských krajských volbách vás porazila ODS. Bylo to pro vás hodně nečekané zklamání?
Byla to skoro plichta. Jako lídra jsme nasadili člověka, který byl v kraji neznámý (podnikatel Jaromír Dědeček - pozn. red.), takže jsme s rizikem počítali. Ale ten výsledek vůbec nebyl špatný, i když lepší by bylo, kdybychom se jako dvě nejsilnější strany domluvily. Martin Červíček se rozhodl jinak a já si myslím, že desetikoalice musí být strašně náročná na ukočírování.
Letos jste oslavila životní jubileum. Máte nějakou metu, jak dlouho chcete v politice ještě vydržet?
Mám za sebou letitou praxi v regionu a jednou bych se na to podívala i z pohledu jiné politiky. Do budoucna by mě lákal evropský parlament, protože my tam musíme dostat lidi se zdravým selským rozumem. Už není možný podobný diktát jako naposledy se spalovacími motory. Vždyť všem musí být jasné, že státy na to nejdříve musí být připravené. Je tam potřeba někdo, kdo si prošel po stupíncích kariéry a zná reálný život. Proto by mne to zajímalo. Anebo Senát. Na ten jsem se vždy dívala jako na jakousi radu starších se životními zkušenostmi, která se na to dívá trochu jinak než politicky. Jenže to, co se v Senátu děje teď, mě odrazuje. Jsou tam dva znepřátelené tábory, nenahlíží se na to optikou rozumovou, ale politickou. A přesně takhle by Senát fungovat neměl.
