Se začátkem sezony se otevřela trasa přibližující historii rodu Piccolominiů, v první polovině srpna došlo i na druhý okruh zaměřený na poslední šlechtické majitele zámku z rodu Schaumburg-Lippe. Časem je doplní třetí expozice.
Za novinkami stojí mladá kastelánka Iva Bártová, která na státní zámek nastoupila letos v březnu.
„Zámek dosud vyvolával dojem připomínající spíš muzeum. Nové trasy přinášejí svědectví, jak jeho obyvatelé skutečně žili. Lidé mohou nahlédnout do jejich způsobu života a soukromí a srovnávat s tím, jak žijeme dnes,“ uvádí nová kastelánka.
Má kastelán pevnou pracovní dobu? V kolik hodin vstává?
To je různé podle toho, co je potřeba udělat. Mimo sezonu si můžeme práci rozvrhnout tak, jak nám to vyhovuje, v sezoně se musíme přizpůsobit otevírací době. Já osobně vstávám kolem půl sedmé a většinou pracuji od osmi hodin nebo od půl deváté, podle toho, jak dlouhý pracovní den mě čeká. Míváme i noční prohlídky.
Jaké musí mít kastelán pro svoji práci předpoklady?
Je to člověk mnoha profesí, takže čím víc toho umí, tím lépe. Začíná to nějakým právním povědomím, tak trochu jsme i personalisté, někdy možná psychologové, samozřejmě i historikové. Za sebe mohu říci, že se mi hodí průprava z vysoké školy, kde jsem studovala architekturu. Musím totiž řešit i stavební záležitosti, samozřejmě ve spolupráci s investičními techniky. Při řešení instalací a přípravách expozic se hodí i vhled do muzejnictví. Pečujeme také o parky a zahrady a takto bych mohla ještě pokračovat.
To všechno zvládáte?
Více či méně ano. Myslím si, že v tom je naše profese zajímavá. Každý si v tom může najít to svoje, a když se obklopíte dobrou partou lidí, vzájemně se doplňujete. Když třeba není k dispozici kolega údržbář, musíme si umět poradit. Je dobré mít o všem alespoň základní povědomí a důraz klást na oblasti, kterým se věnujete hlouběji. I proto každý kastelán svému objektu přináší něco jiného, podle toho, co umí a co ho baví.
Otvírací doba státního zámku Náchod v říjnuOd 1. do 24. října je otevřeno vždy o víkendech od 10 do 15 hodin. Poslední možnost návštěvy bude v týdnu od 26. do 31. října, kdy je zámek otevřen od úterý do neděle od 10 do 15 hodin. Zájemci mohou vidět základní okruh věnovaný Piccolominiům a výběrový okruh o rodu Schaumburg-Lippe. Individuálně je možné projít si hladomornu a vystoupat do obranné věže. S dětmi se dá zajít na speciální prohlídky. Od listopadu do května bude zámek zavřený. |
Bydlíte na zámku?
V současné době bydlím na ubytovně. Byt na zámku snad časem bude.
Jak jste se dostala na zámek v Náchodě?
Vedla k tomu docela dlouhá cesta. V 15 letech jsem začala provázet na zámku Humprecht v Českém ráji. Postupně jsem prostřídala zámky Červená Lhota a Hrubý Rohozec a potom jsem se přihlásila do výběrového řízení na pozici kastelána na státním hradě Grabštejn v severních Čechách, kde jsem prožila uplynulých sedm sezon. Když se můj předchůdce na zámku v Náchodě chystal do důchodu, začala památková správa řešit, kdo ho nahradí, a přišla nabídka, jestli bych to nechtěla zkusit. Říkala jsem si, že je to zajímavá výzva, a šla do toho.
Je běžné takto střídat památky?
Úplně asi ne, ale myslím si, že je přirozené, že kasteláni z menších objektů přecházejí do větších. Už za sebou mají nějaké zkušenosti, které mohou dál aplikovat a rozvíjet. Je to výzva. Činnost je to v uvozovkách stejná, ale na větším objektu s většími nároky na návštěvnický provoz, stavební opravy a podobně. Průprava z menšího objektu se hodí.
Měla jste před nástupem do Náchoda očekávání? A jaká byla později skutečnost?
Představu jsem si udělala nejprve z pozice návštěvníka. Ve volném čase jezdím po památkových objektech, poznávám jejich historii a hledám inspiraci. Následovalo několik návštěv, kdy jsem mohla nahlédnout za oponu do zázemí. Něco málo jsem tedy předem věděla, ale nejvíce toho zjistíte až při každodenním provozu. Člověk postupně objevuje další a další věci. Musím říci, že objevitelská éra ještě stále trvá.
Co jste například objevila?
Když jsme dělali inventuru, prošla mi rukama každá kniha ze zámecké knihovny. Bylo to přes 50 tisíc svazků, map, grafik či periodik. To byla zajímavá zkušenost. Inventura znamená vyndat všechny knihy z polic, každou otevřít, zjistit autora a další náležitosti, aby si ji kolega mohl odškrtnout a vrátit ji zpátky na místo. Trvalo to asi dva měsíce. Podobné to bylo s mobiliářem. Lidé si často myslí, že ho náchodský zámek moc nemá a všechno je zapůjčené, ale tak to není. Návštěvníci nyní mohou na nových okruzích vidět spoustu mobiliáře, který byl léta v depozitáři.
V čem se ještě lidé v souvislosti s náchodským zámkem mýlí?
Mnoho lidí, včetně místních, si vybaví pohled směrem od náměstí. Vypadá to, že je to maličký zámek, ze kterého trčí velká věž. Jenomže už cestou nahoru pochopí, že je o dost rozsáhlejší, než se zdá. Od města je totiž vidět užší část areálu, která se však ve skutečnosti hodně protahuje směrem na sever. Areál je to obrovský. Člověk by očekával, že v něm bude mnoho velikých, výpravných místností.
Když přijdete dovnitř, část jich skutečně takových je. Ovšem především prostory v západním křídle jsou tak maličké, že jsme měli problém vymyslet, jak do nich dostat mobiliář tak, aby splňoval naše představy. Je to takový náchodský paradox, člověk má pocit, že je místa dostatek, a pak zjistí, že to tak není. Souvisí to samozřejmě s historií zámku, který býval hradem.
Před otevřením prvního nového okruhu jste avizovala, že chcete vrátit zámeckého ducha.
Myslím si, že zámek Náchod, a zejména jeho první okruh, původně instalovaný někdy v 70. letech, v návštěvnících dosud vyvolával dojem připomínající spíš muzeum. Doba však pokročila a v 21. století nám nejde ani tak o uměleckou hodnotu jednotlivých předmětů, za kterými můžeme vyrazit do muzea nebo galerie, ale o svědectví, jak obyvatelé zámku skutečně žili. Návštěvníci mohou nahlédnout do jejich způsobu života a soukromí a srovnávat to s tím, jak žijeme dnes.
Co se tedy dozvědí?
Možná si uvědomí, že šlechtici nebyli nějaká kasta odtržená od ostatních, ale že to byli lidi jako my, kteří ovšem měli jiné povinnosti a mnohdy velké starosti. Museli pečovat o hodnoty, které jim byly svěřeny, udržovat odkaz předchozích generací a zachovat ho pro generace budoucí.
Proč jste se rozhodli představit právě rody Piccolominiů a Schaumburgů?
V historii zámku patří mezi nejdůležitější. Samozřejmě spolu s rodem Kuronských, tedy Petra Birona. Náchod má sice i starší historii, ale těžko by se nám v novějších interiérech podařilo věrohodně vytvořit instalaci, která by nám připomínala třeba Smiřické nebo Trčky.
Prohlídkový okruh Zámek za Schaumburgů slibuje přiblížení příběhu Viléma Karla Augusta a jeho ženy. Jaký je to příběh?
Dokazuje, že členové poslední šlechtické rodiny byli normální lidé s běžnými starostmi. Děti žily v symbióze s místními, hrály si s nimi, společně sáňkovaly. Ale zároveň také to, že na rodině ležela velká zodpovědnost, ať už za lidi, které zaměstnávala, nebo za svěřené statky a majetky. Je to také příběh velké lásky mezi Vilémem Karlem Augustem a jeho manželkou Bathildis. Do toho se ještě přidává postava Jiřího Gutha-Jarkovského, kterého se rovněž snažíme ukázat jako obyčejného člověka, který tady začínal svoji kariéru, a přiblížit, jak ho rodina majitelů náchodského zámku formovala.
Guth-Jarkovský byl vychovatelem dětí Viléma Karla Augusta a Bathildis Amalgunde a v Náchodě patrně odstartoval svoji slavnou kariéru...
Děti zároveň učil a také s nimi cestoval, což byl pro něj další zdroj inspirace, který později využil, když psal své cestopisy a další knihy. Členové rodiny se věnovali i sportu, lyžovali, hráli tenis. Tam mohl být i počátek Guthova zájmu o olympijské dění. Skoro bych řekla, že právě oni zaseli semínko jeho pozdějších aktivit. Šlechtické rodiny obecně pomáhaly utvářet společenský rámec a podmínky, aby někdo jako právě Guth mohl růst a potom dále formovat společnost.
Plánujete i další okruh?
Do budoucna chceme upravit trasu týkající se rodu Kuronských. Rádi bychom ji vrátili do původních pozic. Třeba v místě, kde měla apartmá manželka Petra Birona Dorothea, je dnes depozitář. Chceme jednak předměty z depozitáře přemístit na prohlídkovou trasu, aby návštěvníci měli možnost je vidět, a zároveň si tím takzvaně rozvázat ruce, abychom mohli vytvořit apartmá tam, kde bývalo.
13. ledna 2021 |
