Maturovat bude až v příštím roce, ale za křeslo "Tlouštíka" už získal dvě ocenění. Nadějnému designérovi Davidu Pacákovi z Hradce Králové je letos udělily Design Cabinet CZ i Společnost přátel Umělecko-průmyslového muzea v Praze.
"Zatím jsem vyhrával leda tak ve sportu, protože od dětství hraju fotbal. Ocenění za design jsem nečekal," říká student královéhradecké střední uměleckoprůmyslové školy hudebních nástrojů a nábytku. Na návrhu křesla začal pracovat ve druhém ročníku studia.
"Při výuce v dílnách jsme dostali za úkol vymyslet nějaký samostatný výrobek do interiéru. Tam mě poprvé napadlo, že udělám křeslo. Vznikl tam i jeho soudkovitý tvar, který jsem pak dál rozvíjel," líčí mladík.
Křeslo má už i svého výrobce
Dílu dal italský název Bombolo (Tlouštík). "Chtěl jsem spojit podobu křesílka, které připomíná soudek, s jeho názvem. Mám rád Itálii a její kulturu. Každý rok navštěvuji veletrhy v Miláně a vůbec tam rád a často jezdím. Zapátral jsem proto po nějakém italském názvu. Bombolo se mi zalíbilo i proto, že obsahuje tři óčka, která sama o sobě symbolizují tvar křesla," vysvětluje Pacák.
Italským designem se však neinspiroval, vsadil na tradici: "Chtěl jsem uplatnit řemeslnou práci, která se v poslední době z moderních výrobků vytrácí. Hlavně truhlářství. Proto jsem co nejvíc pracoval s ohýbanou dýhovanou překližkou."
Ta tvoří skoro celý obvod křesla od opěrek až k zemi. V přední spodní části je však vyřezána a křeslo stojí na kovových nohou. "Tím jsem ho odlehčil. Snažil jsem se, aby vypadalo decentně, mělo styl a zároveň bylo pohodlné," dodává student.
Na křeslo lze podle něj použít různé podoby dřeva. Stejně tak je možno kombinovat různé čalounění. Bombolo už našlo i výrobce, který ho nabízí ve třech různých provedeních a představil ho na designové přehlídce. Jedno křeslo se už prodalo. "Jedna věc je návrh a druhá, když výrobek má ohlas. Mám radost, že si křeslo někdo pořídil domů. Motivuje mě to," říká mladý designér.
Práci studentovi usnadňují počítačové programy
K designu sice pořádně přičichl až na střední škole, vyrůstal však v rodinné nábytkářské firmě, a proto mu vybavení interiérů úplně cizí není. Navíc navrhování věcí do domácnosti ho baví čím dál víc.
"Ve třetím a teď ve čtvrtém ročníku jsem tomu úplně propadl," usmívá se Pacák. A pochvaluje si, že může pracovat i s počítačovými programy, které mu práci usnadňují. Teď se připravuje k přijímacím zkouškám na vysokou školu.
"Chci zůstat v oboru. Jestli rozšířím záběr třeba k průmyslovému designu, zatím říct nedokážu. Určitě bych se chtěl dál věnovat celkové podobě interiérů a hodně mě baví i navrhování samostatných věcí do nich," prozrazuje Pacák.
