Jakub Zítka postavil ve své rodné Polici nad Metují 107 křížů, které...

Jakub Zítka postavil ve své rodné Polici nad Metují 107 křížů, které symbolizují oběti bojů na ukrajinském náměstí Majdan. Hřbitov se jmenuje Nebeská setnina. | foto: Martin Veselý, MAFRA

Ukrajina je blíž, než si myslíme, varuje „autor“ hřbitova v Polici

  • 5
„Hřbitov“ se 107 kříži vyrostl v klášterní zahradě v Polici nad Metují. Postavil jej dvaatřicetiletý Jakub Zítka, prý aby upozornil na křivdy a bezpráví na Ukrajině a na dálku podpořil ty, kteří kvůli tamnímu konfliktu přišli o rodiny a přátele.

Přivézt a nainstalovat 107 křížů, to musela být dřina...
To ano. Vzal jsem auto a jel pro ně do Třebíče. Původně jsem zvažoval, že si vezmu dodávku, ale nakonec stačil jen kombík. Celou dobu jsem se bál, že když zabrzdím, kříže mě probodnou. Byl jsem jak krabička od sirek, stačilo jen škrtnout a vzplanul bych jak skautský táborák.

Nebeská setnina

Více než sto putovních křížů – takzvaná Nebeská setnina – představují oběti ukrajinských bojů. Každý z nich nese jméno jednoho člověka, který zemřel na mediálně velmi známém náměstí Majdan.

Symbolický „ukrajinský hřbitov“ putuje po českých a slovenských městech jako iniciativa sdružení Dekomunizace a Téma dne. V Polici v klášterní zahradě se zdrží do neděle.

„Lidé, kteří na Ukrajině byli, nejčastěji říkají, že jim podobné akce pomáhají psychicky. I český disent drželo nad vodou, když se o něm mluvilo za hranicemi,“ soudí Jakub Zítka o významu setniny.

Proč to děláte?
Protože já své názory vyjádřit můžu, ale lidé na Ukrajině za to, že to udělají, dostanou kulku vyslanou jejich vlastním prezidentem. To přece není svět, ve kterém chceme žít. To, co se děje na Ukrajině, je regulérní okupace silnějším sousedem a celý svět bohužel nemá jinou možnost než se jen bezzubě vyjadřovat k tomu, co se tam děje. Touto akcí se nejen já, ale všichni, co to dělají, snaží říct, že Ukrajina je blíž, než si myslíme. Že ten, kdo tam umírá, není anonymní člověk, ale někdo, kdo měl za sebou svůj příběh a život.

Mohu však namítnout, že je sice hezké tady něco postavit, ale samotným Ukrajincům to nijak nepomůže...
Kdyby na nás při sametové revoluci Husák začal střílet „vostrejma“, taky bychom byli rádi, kdyby nás někdo podpořil. Lidé, kteří na Ukrajině byli, nejčastěji říkají, že jim podobné akce pomáhají psychicky. I český disent drželo nad vodou, že se o něm mluvilo za hranicemi. Jen díky tomu je nemohl nikdo umlátit ve vězení, ačkoliv i to se stávalo. Jako třeba v případě disidenta Wonky.

Nebojíte se, že na vás budou v rodném městě naštvaní? Názory řady lidí na dění na Ukrajině jsou velmi vzdálené tomu vašemu. Ne každý vidí Rusko jako viníka…
Nebojím. Myslím si, že hlavně lidé z pohraničí by si měli pamatovat, co znamená zábor části vlastního území silnějším sousedem. Žijí svůj maloměstský život a co se děje kdesi „daleko“, je jim jedno. Lidská svoboda je právo každého člověka a měli bychom ji bránit kdekoli na světě, ať je to u nás doma, na Ukrajině, či v Tibetu. Navzdory naší bojácné vládě a upřednostňování ekonomických zájmů.

S plánem instalovat kříže jste oslovil i další města kromě Police nad Metují. Jak jste pochodil?
V Polici to vzali, akce se koná pod záštitou radnice. Spíš platonicky jsem se pokusil akci dostat také do Broumova a Náchoda, avšak neoficiální cestou přes různé lidi činné ve veřejném životě. Snažil jsem se, aby se toho chopil nějaký jednotlivec, nešlo mi o to, aby můj záměr posvětilo vedení města. Zatím to zůstane jen v Polici.

Přijde mi zvláštní, že vaše první občanská aktivita přichází v době, kdy vám bude 33 let. Proč až teď?
Řekl bych, že na to není nikdy pozdě. Prostě to přichází tak, jak to člověk cítí. A neznamená to, že teď budu sypat jednu akci za druhou, jen abych byl na vlně.

Myslíte, že je účinnější chytit se větší putovní akce než vymyslet vlastní? Nechcete se jen zviditelnit na něčem, co vymyslel někdo jiný?
Pro mě za mě, ať za akcí vůbec nestojí moje jméno. Klidně ať za ní není žádné jméno. Řekněme, že jsem jen tím, kdo instaloval něco, co vymyslel někdo jiný. Toto není pro osobní zviditelnění, ale proto, že někde na světě umírají lidé, kteří mohli dál žít a něco tvořit. Ale jestli to bude někoho zajímat, na to si musíme počkat.