Koronavirová krize a umrtvený turismus si mezi krkonošskými boudaři vybírají první oběti.
Po letech končí provozovatelé penzionu Lesní pramen na Velké Pláni v Peci pod Sněžkou. Dají výpověď z nájmu a na jaře se vystěhují.
Z oken penzionu, který si na Velké Pláni rodina Novákových pronajala před pěti lety, je luxusní výhled na celou Pec a sjezdovky Javor či Zahrádky. Krásnou podívanou na lehce zasněžené kopce si ale v současnosti nikdo z rodiny neužívá. Kvůli vládním zákazům vleky stojí a všech třicet lůžek penzionu zeje prázdnotou.
Provozovatelé se po opakovaném vynuceném uzavření dostali do existenčních problémů, proto se rozhodli vypovědět nájemní smlouvu a vrátit se do Prahy.
„Jarní výpadek jsme díky slušnému létu ještě ustáli. Mysleli jsme si, že už to nikdy nezavřou. Když to přišlo v říjnu, ještě jsme nepanikařili. Když ale bylo jasné, že přijdeme i o silvestra, byla to poslední rána,“ říká Marcela Nováková, která s rodinou dříve v Peci provozovala penzion Veronika.
V tuto dobu byl Lesní pramen stejně jako většina ubytovacích zařízení v hlavním středisku východních Krkonoš zcela zaplněný. Tržby z přelomu roku jsou pro boudaře a hoteliéry klíčové. Přijdou o ně, stejně jako o nabité únorové turnusy. Zásoby jídla a pití není komu prodávat. Jen v pivu mají Novákovi více než 50 tisíc korun.
Když si před pěti lety zchátralý penzion v nadmořské výšce 900 metrů pronajali, investovali do vybavení restaurace a pokojů přes milion korun. Vydělané peníze dávali zpátky do oprav desítky let starého objektu. V zimě platí měsíčně za nájem, zálohy a zaměstnance 160 tisíc korun.
„Veškeré naše úspory jsou pryč a už to nejde. Museli jsme si půjčit čtvrt milionu a nevíme, z čeho to budeme splácet,“ upozorňuje Marcela Nováková. Nepatří mezi ty, kteří by pandemii zlehčovali. Zcela uzavřít vleky, restaurace a hotely podle ní ale nebylo nutné.
„Covid vůbec nepodceňujeme, nosíme roušky, respirátory, dodržujeme opatření. Myslím si, že na horách by stačilo třeba snížit kapacitu na polovinu a vymyslet to tak, aby se lidé ubytovaní v jednom penzionu nepotkávali,“ dodává.
Státní kompenzace jsou podle provozovatelů nedostatečné a navíc je složité na ně dosáhnout. „Dosáhli jsme na kompenzace na zaměstnance, teď s právníkem řešíme, jestli něco dostaneme z programu Covid – Nájemné. Není to absolutně srozumitelné. Riziko, že si o něco zažádám, dostanu peníze a za dva měsíce na nás pošlou finanční úřad s tím, že jsme si peníze vzali neprávem, je velké,“ vysvětluje dcera Pavlína Vyhnanovská.
Přestože rodina pochází z Prahy, po letech strávených v Krkonoších považuje kraj pod Sněžkou za svůj domov. „Je to naše srdeční záležitost. Když se podíváte z okna, je to nádhera. Chtěli jsme tady žít, nejmladší dcera chodí v Peci do školy,“ uvádí Nováková.
Za dobu, co Lesní pramen provozují, si vytvořili pevné jádro hostů, kteří se k nim každoročně vracejí. Penzion má vlastní kroniku, na chodbě visí fotografie prominentních návštěvníků: judisty Lukáše Krpálka, dýdžeje Petra Zvěřiny nebo herečky Ivy Hüttnerové.
„Vždycky jsme si mysleli, že když to jednou vzdáme, bude to z našeho vlastního uvážení, ne že nás semele stát a nenechá nás podnikat,“ dodává Vyhnanovská.
Rozdávali pomoc, teď ji sami potřebují
Do platební neschopnosti se kvůli koronavirové krizi a zpožděným kompenzacím od státu v prosinci dostala i Rýchorská bouda se 45 lůžky ležící na nejvýchodnějším hřebeni Krkonoš. Provozovatelům došly úspory a neměli už ani na zaplacení záloh za elektřinu. Hlavní zdroje příjmů pro podnik v tisíci metrech nad mořem tvoří zájezdy školních skupin, o které loni úplně přišel.
Status boudařky Aleny Duškové zveřejněný na sociálních sítích však vyvolal nečekanou vlnu solidarity a lidé bleskově začali na účet Rýchorské boudy posílat peníze. Přispěly desítky lidí, a pomohly tak provozovatelům dostat se z nejhoršího.
„Už jsem nevěděla, jak se nadechnout. Pár milých slov dokáže tu mizérii potlačit a člověka nakopnout. Takovou pomoc jsem fakt nečekala,“ sdělila boudařka, která v minulosti sama nezištně pomáhala nemajetným matkám samoživitelkám. Před dvěma lety je zdarma na Rýchorách ubytovala.
Dcera mi řekla, ať se snažím. Tak se snažím
Z jiných důvodů žádá veřejnost o pomoc špindlerovský hoteliér Alexandr Bílek. Sám v minulosti rozdával peníze samoživitelkám a na cestách chudým Afričanům, teď je potřebuje sám, aby mohl koupit hotel Hromovka, který má od roku 1994 v pronájmu.
Nadace Český hudební fond se po 26 letech rozhodla hotel nedaleko stejnojmenné sjezdovky prodat. Dlouholetý nájemce má předkupní právo, úvěr a vlastní zdroje ale na odkoupení Hromovky nestačí. „Dcera mi řekla, ať se snažím. Tak se snažím,“ říká podnikatel.
Peníze, které vydělal, investoval do průběžných rekonstrukcí a také do afrických expedic mezi lety 2012 až 2019. Bílek procestoval už téměř všechny africké země.
„To, co jsme vydělali, tak jsme utratili a rozdali v Africe. Zimu na Hromovce jsme vždycky začínali v minusu, až poslední dva tři roky jsme na nule,“ tvrdí.
Nižší jednotky milionů korun by proto rád vybral od veřejnosti. Podle něj hrozí, že objekt v žádané oblasti blízko špindlerovských sjezdovek koupí investor a na jeho místě vybuduje další apartmány. Částka, kterou zájemci na záchranu Hromovky pošlou, se zdvojnásobí a lidé si ji budou moci v horském hotelu „probydlet“.
„Pokud například pošlou pět tisíc korun, budou moci čerpat ubytování v hodnotě deset tisíc,“ vysvětluje Bílek. Projekt plánuje spustit v nejbližší době.
Boudaři, do jejichž životů tvrdě zasáhla vládní opatření, o sobě dali vědět na konci prosince. Po krkonošských střediscích projel povoz s rakví, do které lidé vhazovali vzkazy vládě a symbolicky zatloukali poslední hřebíčky. Vládní zákazy považují za likvidační, zvlášť v závěru roku. Organizátoři protestní akce Rakev za Krkonoše nasbírali v petici tisíce podpisů. Přidávají se boudaři z celé země.
„Pro vlekaře, provozovatele ubytovacích a stravovacích zařízení likvidací silvestrovských pobytů vzniká nenávratná škoda, kterou nelze nahradit žádnou finanční kompenzací vlády,“ uvedl organizátor protestu a spolumajitel Lysečinské boudy Karel Chotek. Podle autorů petice se dá očekávat, že brzy ohlásí konec další horští podnikatelé.
27. prosince 2020 |
