V celém Rakousko-Uhersku a Německu vznikly desítky podobných zařízení, která byla předchůdci dnešních backpackerů a levných turistických hostelů. V roce 1913 existovalo už více než sedm stovek herberků.
O první stavbě svého druhu na světě nemá většina obyvatel krkonošského města ponětí, už krátce po válce se totiž proměnila v ruinu. Přímo u svahu za bytovým domem zbyla jen kamenná zeď o půdorysu zhruba pět na šest metrů, na které ubytovna stála.
„Pod základy je zasypaný sklep, těžko říct, co všechno tam lidi, kteří tady bydleli předtím, naházeli. Nad sklepem byla nástavba herberku,“ říká Ondřej Horák, který dnes v domě, kde za Rakouska-Uherska býval velkoobchod s uhlím a potravinami, žije.
Jeho slova potvrzují dobové fotografie: zachycují nenápadný domek s dvěma okny a malou pavlačí na vyvýšeném místě.
Herberky byly pouze pro Němce
V době, kdy Guido Rotter herberk v Hořejším Vrchlabí založil, mu bylo pouze 24 let. „Jeho hlavním cílem bylo zpřístupnit mladým nemajetným lidem krásy Krkonoš, motivovat je k turistice a zimním sportům, které propagoval. Už předtím byly v Alpách placené ubytovny pro turisty, unikátem vrchlabského herberku je, že to bylo první bezplatné zařízení tohoto druhu,“ říká etnolog Krkonošského muzea ve Vrchlabí Libor Dušek.
Rotter už v roce 1896 ve městě založil lyžařský klub, do zdejších škol také dodával lyže. Je považován za otce krkonošského lyžování v německé části pohoří.
Ve vrchlabské ubytovně byly kromě čtyř postelí a matrací stůl, židle, mycí pult a také malá knihovna. „Její obsah se skládal z vlastivědné literatury, map, cestopisů a průvodců, aby se studenti zorientovali v terénu, dozvěděli se něco o místě své návštěvy a aby efektivně zaplnili dny, kdy bylo špatné počasí,“ poznamenává historička Tamara Nováková, která se osobností Guido Rottera zabývá.
Místo pro první ubytovnu si Guido Rotter vybral z praktických důvodů, nacházelo se kousek od jeho továrny a navíc se přátelil s podnikatelem Karlem Steudlerem, jenž zde „provozoval velkosklad s uhlím, petrolejem a potravinami. V té době to byl poslední velkoobchod na cestě do Špindlerova Mlýna, Rotterova továrna se nacházela naproti přes řeku,“ jak vysvětluje Libor Dušek.V době rostoucího nacionálního pnutí mezi Čechy a Němci na konci 19. století byly herberky určeny pouze pro německé středoškolské a vysokoškolské studenty starší 16 let. Jak připomíná historička, až na výjimky se zde mohli ubytovat pouze na jednu noc.
Guido Rotter Narodil se v roce 1860, po studiích přišel v roce 1882 do Krkonoš. O dva roky později založil nedaleko rodinné textilní továrny v Hořejším Vrchlabí první bezplatnou ubytovnu pro středoškolské a vysokoškolské studenty na světě. Takové se postupně rozšířily do celých severních Čech, Krušných hor i Českého lesa. Od roku 1884 Guido Rotter působil v Krkonošském spolku, se svým přítelem Prosperem Piettem podnikl řadu propagačních cest po Krkonoších. V německé části Krkonoš jako jeden z prvních inicioval rozvoj lyžování, zkraje 90. let objednal z Norska pět párů lyží. Ve Vrchlabí založil lyžařský spolek, zajišťoval výuku, nechal vyrábět lyže a pořádal závody. Zasadil se také o tyčové značení turistických cest, které usnadnilo horalům orientaci v zimních Krkonoších. Guido Rotter zemřel v roce 1940, pochovaný je na vrchlabském hřbitově. |
Vrchlabský herberk zanikl po druhé světové válce, podle svědectví pamětníků z poloviny 50. let, která má Krkonošské muzeum k dispozici, to už tehdy byla ruina.
Guido Rotter si o ubytovnách vedl podrobnou statistiku, v roce 1908 dokonce sestavil útlou knížku s tabulkami a seznamy. Eviduje v ní rozrůstající se síť herberků i počty hostů. Vrchlabskou noclehárnu v první sezoně využilo 21 studentů, v roce 1885 bylo velmi deštivé léto a nepřenocoval zde vůbec nikdo. V dalších letech začal počet ubytovaných prudce narůstat. Vrchlabí následovaly Harrachov, Horní Maršov, Špindlerův Mlýn, Trutnov a další města. Kromě Krkonoš byly herberky v Jizerských horách, na Broumovsku, v Krušných horách, Jeseníkách i Beskydech.
V roce 1886 bylo činných šest ubytoven, o rok později 22, v roce 1891 už 74. V následujícím roce vznikly první dva herberky v Německu, do té doby byly pouze na území tehdejšího Rakouska-Uherska.
Vrchlabský továrník je zakládal v soukromých objektech i školních budovách. V roce 1908 v obou zemích fungovalo 279 ubytoven s více než tisícovkou lůžek. Podle Rotterových statistik v nich přespalo téměř 25 tisíc hostů, velmi výrazně převažoval poměr středoškolských studentů. Guido Rotter inspiroval ostatní, před první světovou válkou se počet obdobných bezplatných nocleháren přehoupl přes sedm stovek.
Přestože Guido Rotter na konci 19. století převzal po otci textilní fabriku, nebylo by v jeho silách platit ze svého stavbu stovek ubytoven po celém Rakousku-Uhersku. Financoval je spolek Riesengebirgs Verein, který vydával svůj časopis a také opravoval cesty v Krkonoších, a v jiných částech mocnářství zase obdobné spolky nebo mecenáši. Největším sponzorem spolku Riesengebirgs Verein byl papírenský magnát Prosper Piette z Horního Maršova.
