Největší pohyb je u bezobratlých, ale plíživý růst teploty a častější výkyvy počasí, které doprovází častější povodně, přívalové deště, málo vody v řekách nebo nedostatek sněhu v zimě, se projevují také v ptačí říši.
„Řada drobných prvků z přírody mizí, aniž bychom si toho všimli, a na druhou stranu se náhle a naprosto překvapivě setkáváme s organismy, které jsme tu nikdy neviděli,“ říká dlouholetý pracovník Správy KRNAP a entomolog Jan Vaněk.
Jako typický příklad uvádí druh ploštice kněžici mlhovitou. „Ještě v 90. letech minulého století to byl velmi vzácný druh, který žil v Polabí a dalších teplých lokalitách. Dnes se s ním zcela běžně setkáváme i na horách. I velmi malé oteplení vede k jejich rychlému šíření na nová místa,“ upozorňuje.
Podobných příkladů je celá řada. Do vyšších nadmořských výšek se přestěhovala například kobylka zelená, která dříve obývala nížinu a pahorkatinu. Na horách se dnes objevuje včela stepnice dlouhorohá, preferující stepní biotopy. Z jižní Moravy a Polabí do Krkonoš už dorazila také kudlanka nábožná.
„V roce 2015 jsme ji našli ve Vrchlabí, letos na louce v rudnické části Bolkov,“ upřesňuje Vaněk. Místo posledního nálezu se nachází 680 metrů nad mořem. Otázkou je, jak se tady kudlanka objevila a zda to nebyla náhoda.
Kudlanka se do Krkonoš mohla dostat s převáženým materiálem nebo při silném proudění vzduchu. Příští rok se odborníci na tuto lokalitu zaměří a uvidí, jestli se podaří objevit více jedinců.
Patrné pohyby jsou rovněž u ptactva. Kos černý se dostává daleko do říše kosa horského a některé chladnomilné druhy, jako linduška horská, pěvuška podhorní nebo slavík modráček tundrový, vyklízejí pozice.
„Tyto druhy jsou přizpůsobené pro život v severských oblastech, Krkonoše pro ně byly ostrůvkem, kde přežívaly, a nyní mizí. Pokud se změní podmínky, přestává jim to vyhovovat a stěhují se víc na sever. I nepatrný posun teploty je z tohoto hlediska zásadní,“ tvrdí ornitolog a předseda ochranářské organizace Jaro Jaroměř David Číp.
Výkyvy modráčkovi nesvědčí
V 80. a 90. letech populace modráčka tundrového v Krkonoších kolísala mezi 20 až 40 samci, v současnosti jich zde podle odborníků žije už pouze 10 až 20. Kromě růstu teploty mají vliv na výskyt tohoto druhu také extrémní výkyvy počasí, které s klimatickou změnou úzce souvisí.
„Úspěšnost hnízdění modráčka snižují přívalové deště. Když v létě nastanou velká horka, mláďata napadají paraziti. Při prudkém ochlazení zase samice častěji vylétává z hnízda a přestává zahřívat mláďata. To všechno má negativní vliv na jejich reprodukci,“ dodává vrchlabský ornitolog Jakub Šimurda.
Indikátorem klimatické změny je také výskyt klíštěte v mnohem vyšších polohách než dříve. Důvodem jsou zvyšující se teploty na jaře a v létě. Už na přelomu tisíciletí to doložil několikaletý výzkum, který Správa KRNAP dělala ve spolupráci se Státním zdravotním ústavem v Praze. Zatímco v minulém století klíště žilo v nadmořské výšce do 700 metrů, dnes se běžně vyskytuje i v 1 100 metrech a může se zde vyvíjet.
Součástí projektu byla také analýza hydrometeorologického ústavu monitorující vývoj teplot v Krkonoších. „Od roku 1961 do roku 2005 se průměrná teplota v tisíci metrech nad mořem zvedla o 1,4 stupně Celsia,“ připomíná Jan Vaněk.
Vrátit lesy do původní podoby
Jedním z negativních důsledků měnících se klimatických podmínek je také přemnožený kůrovec. Kvůli dlouhodobému suchu a vysokým teplotám jsou porosty více zranitelné, jen stromy s dostatečnou zásobou vody se do určité míry dokážou proti lýkožroutovi bránit samy. V loňském roce lesníci v národním parku vytěžili 30 tisíc kubíků kůrovcového dříví, letos to má být ještě o deset tisíc metrů krychlových více. S kůrovcem letos v Krkonoším pomáhali skauti.
Klíčovým úkolem ochranářů v boji s oteplováním je adaptovat krajinu na měnící se klima. Proto dlouhodobě usilují o druhovou proměnu lesů a vracejí je do podoby, kterou měly v minulosti.
„Klimatická změna druhovou proměnu lesa urychluje hlavně působením sucha, na které lesy především v nižších polohách, jež byly v historii opakovaně přeměněny z původních převážně bukových na smrkové, reagují a změnu klimatu neustávají,“ vysvětluje náměstek ředitele správy parku Jakub Kašpar.
Nové stromy lesníci vysazují už jen výjimečně. „Například tam, kde je nahusto vysázená smrčina a v širokém okruhu není nic jiného, podsazujeme buky. Tam, kde zdrojová dřevina už je, stačí pustit světlo,“ doplňuje Kašpar.
Ochranáři také likvidují v minulosti nevhodně vybudované odvodňovací systémy a obnovují mokřady, nejcennější z nich jsou rašeliniště. Do roku 2022 má díky penězům z Evropské unie zpomalit odtok vody z horské krajiny na tři tisíce přehrážek. Komplex hrází ze dřeva zadrží při deštích velké množství vody, která by jinak z krajiny zmizela.
„Jsme zhruba v polovině, hotové jsou řádově stovky přehrážek v celých Krkonoších. V minulosti odvodněná rašeliniště se nacházejí od Harrachova až po Rýchory,“ říká Radek Drahný. Více než sto menších a 60 větších přehrážek v létě vzniklo pod Tetřevími boudami u Černého Dolu.
