Lednice, mrazák, sterilizátor, klimatizační box, Petriho misky se semeny, venku několik záhonů s květinami. Tak vypadá krkonošská Noemova archa - genetická banka ohrožených rostlinných druhů.
Pracoviště Správy Krkonošského národního parku ve Vrchlabí sídlí v nenápadné přízemní budově mezi Krkonošským muzeem a sídlem ochranářů. Kdyby v budoucnu některý rostlinný druh z hor úplně zmizel, naděje odborníků na jeho obnovu se budou upírat právě sem.
Některá semena odpočívají v teplotě minus 20 stupňů i více než dvacet let. V současnosti pracoviště eviduje téměř čtyři stovky vzorků od desítek rostlinných druhů. Počty uložených semen jdou do desítek tisíců. Všechny, včetně kuliček sotva viditelných lidským okem, projdou rukama odborné pracovnice Ludmily Harčarikové.
Ta přelom léta a podzimu tráví především v terénu, kde sbírá vzorky rostlin. Přes zimu pracuje v laboratoři. „Všechna semena se musí vyčistit, vysušit, spočítat hmotnost tisíce kusů a před uložením provést testy klíčivosti,“ popisuje titěrnou práci.
Zatímco v klimatizačním boxu je nastaveno „jaro“ na Jestřábích Boudách, ve vedlejší lednici panuje tuhá zima. Každá rostlina vyžaduje pro klíčení jiné teplotní podmínky, a odborníci proto co nejvěrněji napodobují roční období. Trochu to připomíná pohádku O dvanácti měsíčkách.
Mezi nejohroženější patří koniklec i jeřáb
„Některá semena vyklíčí rovnou, některá potřebují světlo, jiná zase musejí mít tmu. Existují druhy, které nevyklíčí hned, ale potřebují zimu. Každá rostlina se chová jinak,“ vysvětluje Ludmila Harčariková. Testy klíčivosti vzorky podstupují i v průběhu skladování, zpravidla po 10 letech.
Genové banky
|
V ideálním případě by od každého druhu mělo v genobance být 10 tisíc kusů semen. Ne vždy to je možné. „Některé rostliny dělají málo semen nebo jich je tak málo, že si nemůžeme dovolit vysbírat je úplně,“ upozorňuje expertka.
V různém stupni ohrožení se v současnosti nachází téměř polovina z více než 800 rostlinných druhů Krkonoš. Mezi nejohroženější patří například koniklec jarní nebo jeřáb sudetský, ve volné přírodě je pouze několik málo desítek rostlin.
V mrazicích boxech vydrží semena až 50 let. Při nízkých teplotách si udrží schopnost klíčit i po této době. Pokud by některý druh vyhynul, dokáží ochranáři díky genobance populaci obnovit. V minulosti již několik výsadeb rostlin vypěstovaných ze semen v klášterní zahradě provedli.
Semena sbírají a evidují od roku 2002
V 80. letech vraceli do Sněžných jam na polské straně Krkonoš lomikámen sněžný, dosazovali také vrbu bylinnou v Kotelních jámách nebo keře kriticky ohroženého jeřábu sudetského, který se vyskytuje pouze v Krkonoších. V úložišti semen jsou stejné druhy zastoupeny i několikrát, pocházejí z různých částí národního parku.
„Nebylo by košer vracet na východ to, co vyrostlo v západní části Krkonoš. Ve složení rostlinných druhů bychom udělali nepořádek,“ dodává Harčariková.
S nápadem založit genetickou banku pro záchranu ohrožených rostlin přišli v roce 1983 botanici Helena a Jan Štursovi. Genofondovou zahradu nejprve tvořilo několik záhonů s rostlinami. Ty jsou součástí pracoviště, které sídlí v jihovýchodním rohu klášterní zahrady ve stejné budově jako útulek pro poraněná divoká zvířata, dodnes. Systematicky ochranáři semena sbírají a evidují od roku 2002.
