Ve stálé expozici Krkonošského muzea jsou k vidění dávné plány, obrazy i stovky let staré ozdobné prvky fasád. K nim teď přibyla část věnovaná pozoruhodnému stavebnímu vývoji.
Původní středověká vesnice se postupně proměnila v poddanské městečko, poté v město a průmyslové i turistické centrum regionu. Dnes je třetím největším městem trutnovského okresu a žije v něm přes dvanáct tisíc lidí.
Nová část stálé výstavy, umístěné v historickém domku Krkonošského muzea na náměstí Míru, dává odpověď na to, jak město vypadalo před stovkami let, proč se veřejný prostor s nástupem průmyslu proměnil nebo kdy ve Vrchlabí začaly vznikat první reprezentativní budovy.
„O této expozici jsme přemýšleli už hodně dlouho, ale byli jsme limitováni nedostatkem prostoru, protože zde byla část starší expozice. V této podobě výstava zůstane několik let. Záleží na tom, jak pokročí práce na rekonstrukci augustiniánského kláštera a nové hlavní expozice Krkonošského muzea,“ vysvětluje ředitelka muzea Blanka Zázvorková.
Do přebudovaného kláštera se přesune informační centrum a v historických domcích se tak instituci uvolní další prostor pro ještě podrobnější stálou výstavu k dějinám Vrchlabí.
Ústředním bodem expozice je model města v polovině 19. století v měřítku 1:500 o rozměrech 3 x 1,5 metru. V té době Vrchlabí stálo na prahu prudké stavební proměny, způsobila ji nastupující průmyslová revoluce. Především textilní podnikatelé stavěli velké objekty, továrny i reprezentativní sídla.
Hlavními podklady pro vytvoření modelu zhruba 500 budov byly staré plány a mapy, avšak v některých případech autoři museli vytvořit repliky budovy, u kterých byl známý jen půdorys. Vycházeli z již existujících staveb.
Z modelu je patrný charakteristický protáhlý půdorys města. „Je to důsledek toho, že Vrchlabí nebylo ve 13. století založeno jako město, ale jako vesnice, která se od té doby vyvíjela živelně,“ upozorňuje autor libreta nové expozice historik muzea Jiří Louda.
Jako náměstí sloužilo prostranství před kostelem, nejhustší zástavba se koncentrovala kolem současné Krkonošské ulice. I budovy, které zde stály, vycházely ze starých vesnických domů. Odráželo se to jak v jejich tvaru, byly to přízemní budovy se sedlovou střechou, tak ve vnitřním uspořádání.
Morzinové chtěli, aby lidé stavěli zděné domy. Plán nevyšel
V minulosti se objevily pokusy vtisknout krkonošskému městu jednotný architektonický ráz, žádný z nich se však nepovedlo dotáhnout do konce. První snahou cíleně ovlivnit zástavbu Vrchlabí byla ve druhé polovině 17. století aktivita tehdejších majitelů panství Morzinů.
„Iniciovali stavební přeměnu s cílem nahradit dřevěné budovy zděnými. Kromě toho, že poddaným prodávali cihly a vápno za poloviční cenu, v roce 1674 postavili vzorový zděný dům v dnešní Tylově ulici. Jejich nařízení narazilo na ekonomickou realitu obyvatel a nakonec se zredukovalo jen na to, že domy musely mít alespoň zděnou kuchyň a komíny,“ poznamenává Jiří Louda.
Přestože Vrchlabí bylo až do poloviny 19. století „dřevěným městem“, nikdy celé nelehlo popelem, jako se to stalo některým okolním obcím. Na konci tohoto století se začala více prosazovat plánovitá výstavba, vznikají i vilové čtvrtě. Nové domy zároveň odrážejí ekonomickou a kulturní vyspělost jejich majitelů. Z této doby pochází například společná budova městské záložny a školy nebo novogotický děkanský kostel sv. Vavřince.
Město se rozvíjelo nerovnoměrně
Mezi cenné historické doklady, které jsou v expozici k vidění, patří nejstarší plán města z roku 1780. Vedle něj je vystaven současný letecký pohled na Vrchlabí.
„Ze srovnání je patrné, že se Vrchlabí rozvíjí nerovnoměrně, jako kdyby vyteklo z hor a rozlilo se do podhůří. Souvisí to se založením města. V původní vesnici byl kostel a tvrz, ta jako špunt měla uzavírat vstup do nitra hor,“ objasňuje historik.
V historickém domku na náměstí Míru je vystaven také nejstarší celkový pohled na centrum Vrchlabí, zobrazuje ho v době války o bavorské dědictví v roce 1778.
Návštěvníci si dále mohou prohlédnout různé barokní sochy včetně sv. Šebestiána z 18. století z průčelí starého vrchlabského kostela a několik kamenných exponátů: secesní keramické střešní tašky z evangelické modlitebny z roku 1900, ještě o něco starší ozdobný prvek z fasády hospodářské budovy zámku nebo renesanční ostění ze 16. století.
