Mumifikovaná těla významných měšťanů, ale i nevlastní babičky skladatele Bedřicha Smetany, jaroměřského poštmistra či žáka a přítele sochaře Matyáše Bernarda Brauna a mnohých dalších osob leží už téměř 300 let v kryptě pod chrámem svatého Mikuláše v Jaroměři. Je tu 41 těl, které se mumiemi staly vlastně náhodou.
Dny evropského dědictvíJaroměř – chrám sv. Mikuláše: otevřeno 13. a 14. září 2014 od 10 do 17:00. Komentované prohlídky kostela, krypty, hudebního literátského kůru a varhan v 10:00, 11:00, 13:00, 14:00, 15:00 a 16:00 h. |
„Krypta má tři nezasklená okna, takže do ní proudí čerstvý vzduch. Tím u některých těl, která do ní Jaroměřští pohřbili v letech 1734 až 1781, došlo k procesu mumifikace,“ vysvětluje průvodkyně Pavla Karásková.
Pod kostelem leží zachovalá těla 11 dětí a 30 dospělých, kteří byli členy několika vzájemně spřízněných významných jaroměřských rodin. V roce 1743 tam spočinul například poštmistr pro Jaroměř a Kuks Šimon Victora, který byl velkým přítelem hraběte Františka Šporka.
Návštěvníci jaroměřského kostela uvidí i mumie dalších lidí spjatých se známými osobnostmi regionu.
„V kryptě leží například sochař Řehoř Thény, který byl přítelem a žákem Matyáše Bernarda Brauna,“ připomíná Karásková. Je tu však i tělo čtrnáctileté Ludmily Miseliusové, sestřenice Braunovy manželky Marie.
Kde jsou ještě k vidění mumie?Uchovávání mumifikovaných těl měšťanů není v České republice příliš obvyklé. Mumiemi se kromě Jaroměře mohou pochlubit už jen Klatovy, Mnichov u Mariánských Lázní a klášter v Broumově, kam před 14 lety převezli mumie měšťanů z Vamberka, kterým hrozila zkáza kvůli změně klimatu v tamní kryptě. |
V kryptě dál leží rodiny jaroměřského soudce Josefa Krňovského, primátora a lesmistra Josefa Vlacha či čtyřčlenná rodina Khomlova, jejíž členové zemřeli během dvou měsíců roku 1738.
„Nejdříve zemřela osmnáctiletá dcera Marie Magdalena, pak otec a matka a poslední syn Jan Václav, student druhého ročníku teologické fakulty,“ popisuje zvláštní osud mumifikované rodiny průvodkyně.
Historie krypty v jaroměřském chrámu není příliš známá, její stáří se dá odhadnout pouze podle zachovalého románského okénka, které je její součástí a pochází přibližně z 11. až 13. století.
„V kryptě se pohřbívali zasloužilí obyvatelé města až do roku 1781, kdy tehdejší panovník Josef II. pohřbívání do krypt z hygienických důvodů zakázal,“ vysvětluje Karásková.
Veřejnost má do krypty přístup jen ve výjimečných případech, tento víkend to bude díky Dnům evropského dědictví. „Kryptu nemůžeme otevírat a pouštět do ní lidi příliš často, aby se mumie nepoškodily. Třeba v 70. letech, kdy se kostel zpevňoval, s nimi nebylo zacházeno citlivě, stavbaři rakve s mumiemi vytáhli ven,“ říká.
