Potíže se zákonem mě donutily s živelným graffiti přestat, vypráví KubaSprej

  12:41
Začínal s graffiti, pak ho zaujalo sprejování přes šablony, v čemž exceluje Brit Banksy. Před deseti lety uhranuly Jakuba Truhláře pouliční malby, street art. Začínal se šablonami jako samouk, teď už tvoří obrazy o čtyřech i pěti barvách, někdy je dotváří ještě fixem, akrylovou barvou či akvarelem. Nabízí popkulturní ikony, ale i odkazy na Jiráska.
Jakub Truhlář alias KubaSprej vytváří pouliční malby přes ručně vyřezávané...

Jakub Truhlář alias KubaSprej vytváří pouliční malby přes ručně vyřezávané šablony. | foto: Martin Veselý, MAFRA

Jak šablony k vašim dílům vznikají?
Z fotky si v počítači sestavím šablonu, jak vrstvy mají jít za sebou a jak detailní mají být. Pak si je ručně překreslím na papír a skalpelem vyřezávám. Nepoužívám tiskárnu nebo řezací ploter. Záleží mi na řemeslné stránce věci a nenechám za sebe pracovat stroj, abych pak jen slízl smetanu.

Vysvětlíte rozdíl mezi graffiti a street artem?
Lidé, kteří dělají to, co já, zpravidla začínali u klasického graffiti. Kdo dělá graffiti, přijde ke zdi a napíše: Honza. Když dělám street art, nakreslím na zeď jablko. Graffiti se projevuje písmem, ale pro společnost jsou to mnohdy nerozluštitelné čmáranice, tagy. Proto většinová společnost lépe přijímá právě street art.

Vybíráte si ikonické postavy na známých fotkách?
Zakomponovávám spíše slovní hříčky. Třeba tři obrazy se zdánlivě nespojitelnými postavami spojuje jedno: na prvním je van Gogh, pak Mike Tyson a na třetím herec Michael Madson v roli Mr. Blonde v Tarantinových Gangsterech. Všechny spojuje motiv ucha, někdo na to přijde, někdo ne. Baví mě proces, kdy se divák dívá na obraz a snaží se ho pochopit. Umění by mělo probouzet v divácích kreativitu, myšlení. O to se snažím slovními hříčkami a různými významovými linkami, které se táhnou i několika obrazy. Diváci si musí hledat odkazy z filmů, komiksů, počítačových her.

Jakub Truhlář (29)

Pochází z České Skalice, žije na Kramolně. 

Absolvoval novoměstskou průmyslovku, nedokončil vysokoškolské studium informatiky, prošel si tovární výrobou i kancelářskými pracemi, nyní je výstavářem v Muzeu Náchodska

V Broučkově domě na náchodském náměstí oživil stálou expozici o malované postavičky a komiksové bubliny. Pro nynější úspěšnou výstavu hraček „Kdo si hraje, nezlobí“ o produkci novohrádeckého Kovapu a Kadenu vytvořil dioramata. Na Jiráskově Hronově vedl workshopy. 

Věnuje se horolezectví, street artu a studiu angličtiny, z níž má dvě státní zkoušky. Účastnil se třikrát Dne otevřených ateliérů, naposledy i s pomalovanými garážemi v České Skalici, a uměleckého festivalu v josefovské bývalé nemocnici Špitál Art

V Hronově v Jiráskově divadle je až do 5. září k vidění jeho druhá sólová výstava „Šablony: příběh obrazu vrstva za vrstvou“ z let 2019 až 2021.

Oči van Gogha jsou tedy hodně živé.
Je za tím víc než deset let praxe. Začínal jsem na klasickém graffiti před patnácti lety jako pubescentní výrostek. Postupně s tím přicházejí i potíže se zákonem a to mě donutilo s živelným graffiti přestat. Umožnilo mi to posunout se jinam, vlaky a nádraží jsem aspoň použil jako připomínku do jednoho z obrazů. Vyrůstal jsem v době, kdy začínaly počítačové hry a internet, to je další inspirace. Třeba na tomhle obraze je souboj mezi dvěma zápasníky, kteří do sebe mlátí, a vyhrává ten, kdo sebral dřív tomu druhému život. Žluté čáry představují jejich životy. A když jsme v Jiráskově divadle, vložil jsem tam odkaz na Jiráska, protože tady bojuje Lucerna s Temnem. Jeden školák tady dokonce dešifroval podpis JRSK, který je také na obraze. Tak by se Alois třeba podepisoval, kdyby se narodil jindy a dělal trošku jiné věci. Odkazy na Jiráska jsem vložil i do obrazu Psohlavci, kde jsem propojil plakát k Tarantinovým Gangsterům s hlavami psů mých kamarádů, jeden dokonce představuje chodského psa.

Názvy obrazů nevisí vedle nich. Proč?
V moderním umění se to občas tváří až nabubřele, bílá čára na černém pozadí je moderní umění, a jestli vás to neoslovuje, tak tomu nerozumíte. Často člověk nabývá dojem, že musí mít vystudovaný UMPRUM, aby vůbec mohl chodit do galerie nebo si koupit autorský originál, což není pravda. Snažím se to bořit, nepíšu k obrazu anotace, abych divákovi podsunul, co tam má vidět a co si má myslet. Chci, aby si spíš sami lidé utvořili názor, často s nimi pak na vernisáži vedu dialog a stane se mi, že k jednomu obrazu slyším i deset různých názorů.

Letos jste posprejoval i garáže?
V České Skalici v Zelené ulici jsem dokončil velkoplošnou malbu. Je na ní Hádankář, jeden z padouchů ze seriálu Gotham, který vypráví, co se dělo v Gothamu, když byl Batman ještě malý. Nebyl to klasický archetyp padoucha, spíš chtěl mít nad zákonem inteligenční převahu a kladl policii různé hlavolamy. Pokud je nevyřeší, něco se stane. Mám velmi dobré reakce, i od starších lidí, kteří většinou nemají dobrou zkušenost, protože jim někdo něco počmáral. Jeden z majitelů byl naštěstí můj kamarád, ten druhý byl penzista, kterému jsem psal dopisy a vysvětloval vše i telefonicky. Pán reagoval velice pokrokově. Oba viděli předem návrh, věděli, že to nebude žádný extremismus nebo politika, které se vyhýbám. Třeba kniha Street Art Manual nabádá, že umělec začínající se street artem by měl vkládat politický podtext, ale politiky se na nás valí odevšad tolik, až to obtěžuje.

Je Hádankář vaší největší prací?
Ano, a také nejkomplexnější. Myšlenka vznikla už o rok dříve, ale s covidem se vše zpozdilo, alespoň jsem měl čas vše naplánovat, vyběhat souhlas majitelů, připravit šablony a natřít pozadí. Strávil jsem tam čtyři dny a vše zaplatil, nebyla to zakázka, ale propagace mé práce. Českou Skalici jsem, myslím, zkrášlil, alespoň od procházejících jsem měl pouze tyto ohlasy. Majiteli jsem nakonec napsal děkovný dopis a i on mi dal vědět, že je spokojený, protože se tam konečně objevilo něco hezkého.

Vydrží Hádankář?
Mohl by. Když lidé z graffiti komunity, kteří se tím opravdu zabývají, vidí takovouto věc, respekt a kolegiální sounáležitost velí, že to nikdo nepřečmárá. Kdo rozumí pravidlům, ví, že se tohle prostě nedělá.

Mladí k tomuto umění netíhnou?
Ne, čas od času se někdo objeví, ale bývá to náhodný výkřik, třeba poté, že někdo vidí film o sprejování a chce to jako správný frajer zkusit, jenže nechce zapadnout do komunity ani si nezjistí pravidla. Objeví se někde pár tagů, většinou následuje stíhání a ten člověk skončí. Když si vzpomenu na své začátky, tehdy měl člověk pokoru začít někde, kde to ani nebylo vidět a nemohl získat žádné uznání, třeba na podjezdu v polích nebo lese. V prestižnosti míst, kde sprejovat, to bylo úplně dole, ale to pasovalo dohromady, že jste byl začátečník. Jak se člověk vypracovával, mohl se dostat na lepší flek, protože potkal lidi, kteří si ho všimli. Takhle si mě vzal pod křídla zkušený borec, ukázal mi, co a jak dělat a nedělat, kam chodit. Pak se člověk v komunitě někam dostal a také ve stylu se vypracoval.

Byly začátky hodně dobrodružné?
Ano, zažil jsem třeba i útěky před policií.

Znehodnotil jste i nějakou novou fasádu?
Jedno z pravidel graffiti komunity je, že na nové fasády a domy se nechodí, i když třeba v Praze nebo větších městech je to jinak. Mně bylo vštěpováno a žil jsem i podle toho, že se nechodí ani na památky, kostely, kameny, stromy. Kdo to udělal, deklasoval sám sebe, zůstal v komunitě na dně jako „toy“ a odříznul se od přízně, ochoty i rad těch, kdo byli výš. Dnes už lidé neusilují, aby se dostali výš a snažili se pochopit nepsané zákony komunity, vše se zrychluje, někdo s týdenní praxí by rád maloval na nejlepší místa, i když dřív na sobě musel pracovat dva tři roky. Proto vznikají třenice mezi novou a starou generací, v graffiti se vymezuje new school a old school. Mladší lidé chtějí to vše přeskočit, ale technikou na to nemají, pak se na viditelných místech objeví nějaký paskvil, což na komunitu hází špatné světlo. Kdo se věnuje graffiti dlouho, ví, proč to dělá, jak to zkombinovat, i když jsou to patvary a téměř abstrakce, dokonce to má v graffiti termín antistyl, je to schválně ošklivost, ale přesto je v tom cítit, zda to tak člověk chtěl vytvořit, nebo to jen lépe neumí. Kdo dělal dobré věci a odklonil se k abstrakci, někdy u ní už zůstává nebo se věnuje modernímu umění, vystavuje v galeriích, dokáže se prosadit jako profesionální umělec. Třeba Pasta Oner, Jan Kaláb, Michal Škapa.

Co jste sprejoval venku dříve?
Graffiti je hlavně písmo, byly to nějaké nelegální akce, podchody, vlaky, tovární haly, mostní pilíře, noční město i výjezdy. V malých městech jsem to nepodnikal, tam se všichni znají, vede to jen k rychlému dopadení. Graffiti je už masivně populární ve filmech, vyvinul se z toho street art, který se vystavuje v galeriích nebo se přetransformoval v mural art, což jsou velkoplošné malby na stěnách domů ve velkých městech, které komerčně užívají nebo až zneužívají i reklamní agentury. Takovou tvorbu už nemusí ani dělat někdo, kdo pochází z graffiti komunity. Ta je i dnes pořád ještě dost undergroundová.

Měl jste v sobě výtvarné nadání od dětství?
Studovaný umělec nejsem, ale vždy mě bavilo si malovat. Ke sprejům jsem se dostal v pubertě. Graffiti mě přitahovalo, když to tady začínalo v 90. letech, už jako dítě jsem na to koukal, že je to něco nového, barevného, nesrozumitelného, a strašně mě to přitahovalo, vždy jsem chtěl vědět, co to je. S kámošem jsme se k tomu pak přichomýtli, on už zkušenosti měl a já chtěl vědět, co je za oponou těch zvláštních maleb. Poznával jsem komunitu, techniky. Ani jsem nechtěl být hned slavný a dobrý, spíš mě baví a fascinuje proces zdokonalování. Nejde si to nastudovat a vyčíst z knížek, graffiti je jedna z věcí, kde zkušenost je nesdělitelná. Kdo nikdy nevleze přes plot do vlakového depa nebo jiných běžně nepřístupných míst, nepozná, jak to tam voní nebo smrdí, co se ozývá za zvuky, jak chrastí železniční násep pod nohama a jak jít, aby nechrastil, jaký duch má to místo... Když jdu po kolejích a cítím asfalt z pražců, říkám si, jo, to je ono. Učil jsem se metodou pokus omyl nebo mě to naučil někdo jiný.

A jak jste se dostal ke street artu?
Viděl jsem kdysi nějaké video na YouTube s nastříkanými díly snad od raného Banksyho, ani jsem nevěděl tehdy, kdo to je a co dělá. Řekl jsem si, že tohle mě fakt zajímá, jak se to dělá. Ale neměl jsem se koho zeptat. Byla to velká černobílá kontrastní díla, ostré linky, úplně něco jiného než zakroucené a hodně barevné písmo. Strašně mě to oslovilo, wow, byl to úplně jiný vesmír tvorby, byť také vytvářený sprejem. Objevoval jsem si to sám během deseti let, o to víc si toho cením.

Kupují si lidé sprejované obrazy?
Lidé mají zájem, z minulé výstavy jsem prodal devět z jedenácti obrazů. Volají i se zakázkami. Není to na uživení, spíš koníček, kterým si něco přivydělám. Ale já ani nezačínal s tím, že bych se uměním chtěl živit. Když člověk dělá něco s tímto cílem, moc to nevyjde, spíš musí na sobě pracovat a zlepšovat se, a buď to vyjde, nebo ne. Když jsem dělal první zakázku na zeď na chodbě vedoucí k WC v českoskalické hospodě U Konvalinků, vydělal jsem 700 korun. Když jsem ji za čtyři roky obnovoval, dostal jsem sedm tisíc, takže posun správným směrem tam je. Mají tam Marilyn Monroe a žárlivého Chaplina. Tenhle podnik je mou srdeční záležitostí.

  • Nejčtenější

Muž skočil do přehrady zachránit dítě, oba tam uvázli. Vysvobodili je až hasiči

24. března 2024  14:35,  aktualizováno  14:58

Do labské přehrady Les Království na Trutnovsku v neděli dopoledne sjelo dítě na kole. Do vody za...

Kaderka jako Putin. Kdo se vládci tenisu vzbouřil, poznal tvrdou odplatu

27. března 2024

Premium Tato příhoda je stará už 14 let, ale hodí se připomenout, neboť výmluvně líčí dlouho zaběhlé...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Sparta zlomila Liberec a je v semifinále, Pardubice se postupu přiblížily

20. března 2024  16:40,  aktualizováno  22:55

Hokejisté Sparty jsou prvním semifinalistou letošního play off extraligy. Pražané ve čtvrtém zápase...

Bez řidičáku a po panáku řídil mustanga, na křižovatce kuriózně boural

26. března 2024  11:18

Oslava padesátin se nevyvedla muži v Hradci Králové. Ten dostal darem zážitkovou jízdu sportovním...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Nejnáročnější úprava křižovatky v Česku začala, v Hradci ji přestaví za provozu

21. března 2024  17:45

Skoro až symbolicky dopravními komplikacemi začala přestavba nejvytíženější křižovatky Mileta v...

Kuks slaví výročí a ukáže dřevořezbu sochaře Brauna i restaurování sochy

28. března 2024  7:14

Výročí 340 let od narození sochaře Matyáše Bernarda Brauna a 40 let od otevření lapidária, kde jsou...

Velikonoční lyžování v Krkonoších: střediska nabídnou 12 kilometrů sjezdovek

27. března 2024

V Krkonoších se bude o velikonočních svátcích lyžovat ve Špindlerově Mlýně, Peci pod Sněžkou a na...

Tady si rádi zvykneme. Malšovická aréna hnala lvíčata i mexickou vlnou

27. března 2024  9:59

Fantastickou atmosféru vytvořili diváci při kvalifikačním zápase české reprezentace do 21 let o...

Kaderka jako Putin. Kdo se vládci tenisu vzbouřil, poznal tvrdou odplatu

27. března 2024

Premium Tato příhoda je stará už 14 let, ale hodí se připomenout, neboť výmluvně líčí dlouho zaběhlé...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...