Kulturoložka z Jičína Terezie Dubinová (23.2.2015).

Kulturoložka z Jičína Terezie Dubinová (23.2.2015). | foto: Tomáš Kučera

Čechům imponují alfa samci a hulváti, říká jičínská kulturoložka

  • 9
Kulturoložka a hebraistka Terezie Dubinová z Jičína varuje před ztrátou demokracie v Evropě kvůli rostoucímu strachu a sebestřednosti Evropanů. V posledních letech pořádá semináře a intenzivně přednáší v Česku i v zahraničí, nejčastěji na téma židovství a ženská spiritualita.

„Tolerance ve společnosti slábne, to není dobrý signál,“ říká třiačtyřicetiletá žena, která se přestěhovala do Jičína před patnácti lety z Prahy.

Není snad příhodnějšího místa k setkání s ní, než je Valdštejnská lodžie. Tuto stavbu začal koncem 20. let 17. století jako reprezentativní příměstskou vilu budovat vévoda Albrecht z Valdštejna. A právě v jeho době židovská obec v Jičíně zažila největší rozmach, Židé obdrželi rozsáhlá privilegia, která však byla po vévodově smrti zrušena.

Dubinová přednáší hlavně na téma židovství. „Hodně lidí se diví, že nejsem Židovka,“ mhouří oči v ostrém slunečním svitu.

Jak jste se k židovství dostala?
O židovství jsem se začala zajímat ve třinácti letech po setkání se silnou fotografií z holokaustu. Moje babička byla Rusínka a od deseti let, kdy se stala sirotkem, do patnácti, kdy odešla za prací do Čech, ji vychovávala židovská rodina.

Nějaký čas jste žila i v Izraeli, co vám to dalo?
Z Izraele jsem si přivezla ponaučení, že pokud chtějí Evropané Izraelce kritizovat, měli by si nejprve zažít jejich situaci lidí neustále ohrožených, kteří nemají kam utéct. A dále poučení, že co můžeš udělat dnes, udělej, protože zítra už může být pozdě. A nečekej, že to za tebe udělá soused, nebo dokonce stát!

V roce 2011 jste napsala knihu Jak učit o holokaustu. Jak doporučujete k této tragické události v současnosti přistupovat?
Především to pro mne není „mrtvé“ historické téma. Je stále aktuální. Takže učitelům doporučuji spojovat ho se současnými událostmi. Dále doporučuji spojovat ho s výchovou k občanské společnosti, proto například velký prostor věnuji tématu Spravedlivých mezi národy, to znamená Nežidů, kteří Židům pomáhali a zachránili jim život. Kdyby jich bylo více, mohl holokaust dopadnout jinak.

Od transportu jičínských Židů uplynulo letos už 72 roků. V neděli 11. ledna se v Jičíně při této příležitosti sešlo více než 35 lidí. Jaký jste z toho měla pocit?
Letos jsme promítali vynikající polský film Ida, takže možná i proto tolik lidí přišlo na vzpomínku a zapálení svící do synagogy. Stále ještě jsou mezi nimi pamětníci, kteří si kdysi se židovskými dětmi hráli.

Co společnost ztratila odchodem Židů?
Čeští Židé byli velmi loajální vlastenci, dobře asimilovaní. Byli členy Sokola, Skauta, angažovali se v typicky českých aktivitách typu dobrovolní hasiči. Česko pro ně bylo tisíc let domovem. Byli vzdělaní, židovskou komunitou „vycvičení“ k velké společenské odpovědnosti. Je to ztráta, kterou se nepodařilo zacelit celé Evropě, natož Česku.

V Evropě v poslední době roste agrese proti Židům a podle některých odborníků hrozí největší exodus od druhé světové války. Skutečně se v EU pro ně tak zhoršily životní podmínky?
Hodně se mne dotkla reportáž švédského novináře, který si nasadil jarmulku a vydal se zcela klidně do přistěhovalecké čtvrti v Malmö. Teprve potom v socialisticky překorektním Švédsku pochopil strach, jaký Židé zažívají. Ano, to nebezpečí tady je, že opět přijdeme o schopné, loajální občany a zůstanou nám ti, kteří se zmíněnými vlastními vnitřními problémy a emocemi neumí pracovat. Je to pro Evropu velká výzva, aby přistěhovalcům, ať jsou odkudkoli, dala najevo, že pokud tu s námi chtějí bydlet, mají respektovat naše zákony a právo. A že je tu místo pro všechny, pokud se chtějí stát Evropany - a co to znamená.

Pociťujete podobný vývoj i v české společnosti?
Česká společnost si svoji xenofobii odbývá spíš na Romech. Židé už nejsou tak nápadní a radikální muslimy tu nemáme.

Terezie Dubinová

  • Vystudovala kulturologii a hebraistiku
  • Vyučovala biblickou hebrejštinu na Husitské teologické fakultě, pracovala v občanském sdružení Centrum humanitární pomoci krajanům, které pomáhalo ukrajinským občanům českého původu v oblasti postižené černobylskou jadernou katastrofou.
  • Po jejich přestěhování do Čech dělala v české evangelické vesnici Bohemka u Oděsy učitelku českého jazyka a kultury.
  • V letech 2002 -2009 pracovala v občanském sdružení Baševi Jičín, pečujícím o synagogu a židovský hřbitov. Od roku 2002 se věnuje přednáškové činnosti.
  • V roce 2007 obhájila disertaci
  • V letech 2008-2011 pracovala jako správkyně synagogy Turnov, v roce 2010 se podílela na knize „Židé na Turnovsku“, v roce 2011 napsala on-line knihu „Jak učit o holokaustu“.
  • Od ledna 2012 je na volné noze

Jaký je váš názor na Islámský stát, který přemalovává hranice na Blízkém východě, a Putinovo Rusko?
Putinovo Rusko se tváří jako civilizovaná země, a přitom chování státních struktur je velmi zákeřné. Nenápadně pronikají do Evropy a své pochybné totalitní zvyky včetně krutého likvidování oponentů šíří za své hranice. Obdivuji všechny Rusy - novináře, aktivisty, právníky, kteří bojují proti Putinovu režimu. To jsou skuteční hrdinové, to si zhýčkaní Evropané ani neumí představit. ISIS jednají krutě na rovinu: aspoň víme, na čem jsme. Vše je odhaleno. Každopádně není novinkou, že kolem ropných polí se v našem světě děje nejvíce zla. Nad tím bychom se měli zamyslet, protože tam je kus viny každého z nás. Ekologie je zatím Popelkou, ale měla by být spolu s právem na prvním místě.

Ale mnoho lidí v naší společnosti včetně vrcholných politiků s Ruskem sympatizuje...
Jednoduše by se dalo říct - blbost je věčná. U Čechů mám často pocit, když sleduji, jaké vůdce si volí, že mají dost silný mindrák a imponují jim alfa samci a hulváti. A Putin toto kritérium splňuje.

Co považujete za nejnebezpečnější společenské jevy v české, potažmo evropské společnosti?
Největší výzvou pro Evropu i Česko je v současné době práce s vlastními emocemi, zvláště strachem, a překonání pohodlnosti a sebestřednosti. Měli bychom si uvědomit, že demokratická společnost, ve které mají jednotlivci nejvyšší míru práv v historii, není samozřejmostí. Záleží na stavu vědomí každého z nás a na tom, jak si vážíme svého společného úsilí například za svobodu slova, svobodu vyznání, rovnost pohlaví, rovnost sexuální orientace, rovnost před zákonem.