Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Krajané se léta učili češtinu v Dobrušce. Teď se kurz přesune jinam

  17:20aktualizováno  17:20
Češtinu slyšeli u svých rodičů a chtějí jí lépe rozumět. Krajané z celého světa se ji proto jezdí učit do Dobrušky na Rychnovsku. Někteří na letní jazykový kurz míří pravidelně. Po 28 ročnících tu však letos kvůli uzavření školicího centra Univerzity Karlovy výuka češtiny skončí. Přesune se do Poděbrad.

Lucija Siruček z Chorvatska měla češtinu na základní škole. Do Dobrušky si přijela jazyk oživit. | foto: Martin Veselý, MAFRA

V učebně vedle sebe sedí osmnáctiletá studentka, třicátníci i senioři narození před sedmdesáti lety. Příběh každého z nich má stejného jmenovatele: předky, již z českých zemí emigrovali a v novém bydlišti se snažili zachovat svůj rodný jazyk.

„Já jsem šestá generace. Tady pochází mojeho dědečka dědeček. On vyprávěl dědovi a děda mně, že jsou od Karlových Varů,“ říká dobře srozumitelnou češtinou jednasedmdesátiletý Anton Šovanek z Kruščic v srbské části Banátu.

Je ve třídě pokročilých a patří k těm, kteří se česky dobře domluví. Pochází z oblasti, kde je českých vesnic hned několik a čeština se tam dokonce učí na základní škole.

„V první a druhé třídě jsme měli učitele Pagače, čistou češtinu. Ve druhé a třetí byla čeština a srbština a od páté třídy se učilo srbsky,“ vzpomíná na dětství.

Tvrdé a měkké i nemůžeme pochopit

I doma nebo mezi přáteli používá češtinu. Ve vsi jsou české spolky, mají tradiční kroje a slaví i české svátky.

Do letní školy pro krajany se přihlásil proto, aby jazyk zvládl ještě lépe. Stejně tak i o deset let mladší Láďa Škornjička ze sousedního města Bela Crkva, v překladu Bílý Kostel.

Fotogalerie

„Přišel jsem, abych správně mluvil, aby mě naučili i psát, protože u nás v srbštině nejsou ty háčky nahoře. U nás je jednoduchá abeceda. Tady jsou háčky, čárky, pak to tvrdé a měkké i. To nemůžeme pochopit,“ říká muž, který v Belé Crkvi navštěvuje každý týden výuku češtiny pro dospělé.

„Na základní škole je učitel, který pochází z Hlinska, a každý rok přichází druhý učitel. Já jdu na hodinu každý týden, protože jazyk se musí cvičit. Jak se nemluví, tak se zapomene,“ připomíná.

V Dobrušce se před šestnácti lety učila česky i jeho dcera, která později studovala v Brně, našla si tam manžela a dnes žije poblíž Uherského Hradiště. On se na kurz přihlásil až nyní v jednašedesáti letech. Dříve kvůli práci nemohl.

„Musíte tady být celý měsíc, a já musel pracovat v lese, abych měl peníze. V zimě, kdy není práce, není kurz. Teď nemám práci, manželka je v důchodu, tak jsem si to mohl dovolit,“ vysvětluje Láďa Škornjička.

Tradice udržují České besedy

Stejně jako v srbských Kruščicích a Belé Crkvi, udržují české zvyky i jazyk také krajanské spolky v Chorvatsku. Česká beseda funguje v Daruvaru i v Záhřebu.

Aktivní je v nich také Lucija Siruček, která se v Dobrušce sama představuje jako Lucie Sirůčková. Sedmadvacetiletá učitelka hudební nauky na základní škole v Záhřebu přijela do Dobrušky, aby si obnovila znalosti češtiny ze základní školy a lépe se pak domluvila s ostatními v krajanských spolcích.

„Vždy jsem mluvila lépe česky než moji rodiče, protože oni vůbec nechodili do české základní školy, učili se mezi sebou. Většinou mluvím česky se staršími lidmi, protože my mladí jsme mezi sebou zvyklí mluvit v chorvatštině, ale samozřejmě i ti mladí umí češtinu. Ale když s někým poprvé promluvíte v nějakém jazyku, už to zůstane,“ popisuje, jak čeština mezi mladými krajany v Chorvatsku pomalu mizí.

Výuka v Dobrušce jí vyhovuje, protože si jazyk v krátkém čase zopakuje. Kurz češtiny tu Univerzita Karlova pořádala od 20. července do 17. srpna už osmadvacetkrát. 

Účastní se ho dvaasedmdesát studentů ze sedmadvaceti zemí, nejvíce jich je z USA, Argentiny a ze Sýrie. Potomci Čechů tu však jsou i z Ruska, Řecka, Jihoafrické republiky či Paraguaye.

„Každý rok komise na základě přihlášek a doporučení krajanských komunit vybírá šedesát studentů, kteří získají stipendium. To nelze získat dvakrát. Ostatní si musejí kurz platit,“ říká vedoucí kurzu Vladimíra Koreňová.

Krajané si v Dobrušce zlepšují češtinu už 28 let.
Výuka češtiny pro cizince se výrazně liší od hodin pro rodilé mluvčí. Se...

Zejména krajané z Ameriky jsou ochotní za výuku, ubytování, stravování a výlety zaplatit 1 420 eur. Třeba Margaret Supik z Baltimoru sem jezdí už osmnáct let. České kořeny má v rodině její manžel.

„Celý život jsem chtěla mluvit jiným jazykem než anglicky. Měla jsem možnost studovat češtinu, tak proč ne?“ odpovídá na otázku, proč se na kurz stále vrací. Tím hlavním jsou však pro ni zdejší pedagogové a neopakovatelná atmosféra v městečku pod Orlickými horami.

„Běžel jsem každé ráno 300 metrů tam, kde jsou vidět Orlické hory, a každé ráno vidím svítání,“ popisuje oční chirurg z New Yorku Lawrence Jindra, jehož oba rodiče jsou Češi. Renomovaný specialista přednáší po celém světě, už devět let však v létě míří do Dobrušky. Kromě malebné vesnice, jak Dobrušku nazývá, ho sem táhnou hlavně vynikající učitelé.

„Byl jsem student v Harvardu a Oxfordu, ale Pavel učí, jako když Rembrandt maluje. To je, proč já jsem tady. Studovat u něho,“ říká pro našince kostrbatou češtinou.

Kvůli stěhování ztratí kurz duši, tvrdí studenti

Kurzy v Dobrušce však letos kvůli uzavření zdejšího střediska končí a přesunou se do Poděbrad. Podle dlouholetých studentů už to ale nebude ono a zvažují, zda se jich opět zúčastní. „Myslím tak méně než padesát procent. Kdyby to bylo v Dobrušce, přijedu určitě,“ říká Lawrence Jindra. Stěhovat se nehodlá ani zakladatelka kurzů Alena Obstová, která učí cizince česky už 38 let.

„Pro mě osobně to znamená smutek, jako když vypouštíte dítě do světa. Já sama se nepřesunu, protože v mém vysokém věku už by to nebylo ani možné. Ale bude mi to líto,“ přiznává pedagožka.

Přitom vzpomíná, jak po revoluci kurzy zakládala. Původně sloužily pro české krajany z okolí ukrajinského Černobylu, kterým vláda nabídla návrat do Česka.

„Bylo potřeba je začít připravovat, aby se tady mohli začlenit, pracovat. Kdyby dobře neznali češtinu, těžko by si našli odpovídající práci. Když se o tom dozvěděli naši krajané z okolních zemí, rozhodli se také žádat, aby se mohli toho kurzu zúčastnit. Měli menšinové školy, kde se učilo česky, nebo nedělní školy, kam děti po bohoslužbě v kostele chodily na češtinu. Učili je krajané, kteří ale neměli české vzdělání,“ vzpomíná.

Studenti v Dobrušce jsou rozděleni do šesti tříd podle úrovně znalosti jazyka. Učí se dopoledne a někdy i odpoledne. Celkem zvládnou za měsíc 90 hodin češtiny a dalších 30 hodin výtvarné a hudební výchovy a českých reálií. Přednáší se dějiny, politika a ekonomika. Po výuce nebo o víkendech jezdí na výlety.



Nejčtenější

Policie uzavřela příjezdy do Adršpachu, pod náporem Poláků kolabuje doprava

Do skalních měst v Adršpachu a Teplicích nad Metují přijely tisíce návštěvníků...

Kvůli dopravnímu kolapsu v Adršpachu na Náchodsku policisté uzavřeli dvě ze tří příjezdových komunikací do obce....

Padesát let bydlí v jednom domě. Čtvrtá rekonstrukce stála 10 milionů

Dům prošel postupně několika rekonstrukcemi. Za poslední čtvrtou proměnou stojí...

Miloš Drapač se v malém dělnickém domku na Náchodsku narodil a dosud v něm žije. Dům prošel postupně třemi...



Chaos na D11. Řidiči se otáčeli a couvali, nechtěli čekat v koloně

Auta na D11 se otáčela a couvala ke sjezdu z dálnice (16.8.2018).

Neuvěřitelný hazard téměř tří desítek řidičů zaznamenaly kamery na dálnici D11 u Chlumce nad Cidlinou. Auta tam krátce...

Slovenský šerpa napsal historický milník, na vrchol Sněžky vynesl 165,5 kila

Slovenský šerpa pokořil sedmdesát let starý rekord (18. srpna 2018).

Tři padesátiletí extrémní vynašeči dohromady na zádech odnesli čtyři metráky vody. Čekala je kamenitá cesta i dvě stě...

Barokní zámek už nehoří. Hasiči budou v noci na spáleniště dohlížet

V Horním Mašově hoří barokní zámek

V Horním Maršově na Trutnovsku v neděli ráno kolem páté hodiny začal hořet barokní zámek. Požár zničil střechy na celém...

Další z rubriky

„Máničky“ chtěly zapálit tank, okupanti je ostříhali, líčí historička

Protestní nápisy v Hradci Králové v srpnu 1968.

Obyvatelé Hradce Králové reagovali na okupaci v srpnu 1968 lidovým humorem, peticí, letáky a výzvami. Jinak se...

Sahal mi mezi nohy a hrozil uškrcením, řekla soudu dívka o svém dědovi

Krajský soud v Hradci Králové.

Krajský soud v Hradci Králové dál projednává případ seniora M. U., který je obžalovaný ze znásilnění a zneužívání tří...

V Trutnově narazila okupační vojska na odpor, na cestách hořely barikády

Stržený památník tanku v Horské ulici v Trutnově v srpnu 1968.

Při příjezdu okupačních vojsk v roce 1968 to v Trutnově vypadalo jako ve válečné zóně. Na příjezdových cestách hořely...

Najdete na iDNES.cz