Diplomy už mají uznané, ale kromě toho musí projít i obtížnou čtyřkolovou aprobační zkouškou. Největším úskalím pro uchazeče byla v posledních letech právě čeština. Když zdravotníci uspějí, posílí týmy hlavně v Oblastní nemocnici v Náchodě.
„Čeština je pro nás jednodušší jazyk než třeba němčina, přece jen si s ukrajinštinou jsou blízké. Doufám, že v Česku budeme mít vhodné podmínky, proto ani neuvažujeme přesunout se dál. Máme už hotovou nostrifikaci, tedy uznání vysokoškolského diplomu, i první a druhou část aprobační zkoušky. Na jaře budeme skládat třetí a čtvrtou část, ale je to hodně těžké. Nejprve se začíná jednoduššími částmi, pak už ale musíme vykládat v češtině. Vyžaduje to hodně studia,“ míní pětadvacetiletá lékařka intenzivní medicíny Anastasia Balová.
První dvě části zkoušky tvoří písemné testy z medicínských znalostí a z otázek na systém zdravotnictví a souvisejícího tuzemského práva, ty je možné skládat v češtině i několika cizích jazycích. Třetí částí je absolvování pětiměsíční praxe pod dohledem odborníka na zdravotnickém pracovišti, uchazeč při ní zpracuje pět případových studií a o jedné pojedná u ústní čtvrté části zkoušky. V ní už v českém jazyce dokazuje odborné znalosti i schopnosti vyjádřit se v rozsahu nezbytně nutném pro výkon zdravotnického povolání.
V roce 2015 však uspělo jen 11 procent zájemců, loni dokonce pouze 8 procent. Další z lékařů, Anastasiin manžel, je bojovně naladěný.
„Je to jednoduché. Zkrátka je potřeba hodně studovat, a to češtinu i svůj obor, tedy to, co budou vyžadovat na zkoušce naši profesoři. Půjdeme ke zkoušce a dopadne to dobře,“ tvrdí pětadvacetiletý Dmitrij Klymenko.
Důvodem, proč dvojice opustila Ukrajinu, je i špatná politická situace. „Od českého zdravotnictví očekáváme, že se dostaneme do moderního zařízení, kde budeme mít možnost profesního růstu. Je samozřejmě dost věcí, které nás tu udrží, že nebudeme pokračovat dál na Západ. Je tady také hezká příroda. A když budeme hodně pracovat, budeme mít hodně peněz,“ říkají manželé.
Nad otázkami, proč ukrajinští lékaři z domoviny odcházejí, se skupina jen směje. Odliv tamního personálu prý však jejich zdravotnictví neohrožuje, protože lékařů i sester je až nadbytek.
S lékařskými výrazy pomáhá animovaný seriál
„Vaši lékaři také odcházejí na západ a proč? Jdou za lepším a stejně tak i my. Já jsem se do Česka vydal sám, postupoval jsem přes úřad práce a už jsem i zaměstnaný. Poté, co jsem přišel do rychnovské nemocnice, jsem pracoval dva týdny a pak mi pan primář zajistil jazykový kurz. Budu studovat češtinu až do první poloviny července a pak se budu věnovat svému oboru, tedy ortopedii. A moje důvody? Co vám mám říkat! Je to hodně věcí dohromady, i třeba čistý vzduch, hezká příroda, byť horší počasí. Hlavně mi ale jde o sociální jistoty,“ přiznává ortoped Aleksandr Dzisiak.
Ve skupině jsou lékaři z oborů interny, chirurgie, ARO či gynekologie a porodnictví. Podmínky ukrajinského zdravotnictví je odrazovaly.
„Na Ukrajině se zdravotnictví potýká s problémy. Pokud jde o soukromá zařízení, ta mají vybavení i dobré platy, ale ve veřejném zdravotnictví chybí peníze,“ říká další lékařka.
Pobyt v Česku i svá dosavadní setkání s Čechy si pochvaluje. „Jste klidní, což je dobře. My jsme vždycky všechno chtěli zvládnout hrozně rychle, a to je špatné. Taky bych chtěla být v takovém klidu,“ míní mladá žena.
Začala studovat češtinu krátce už doma, ostatní mají za sebou teprve měsíc kurzu. Ve všední dny se učí šest hodin v jedné z náchodských jazykových škol. Denně probírají gramatiku, poslouchají, mluví, hrají hry a na videu si pouští animovaný francouzský seriál Byl jednou jeden život, z něhož si vytáhnou užitečná medicínská slovíčka. V odborné terminologii jsou zrovna u popálenin.
V nemocnicích spravovaných Královéhradeckým krajem pracuje 63 zahraničních lékařů, z toho šestnáct Ukrajinců. Smlouvy s lékaři zatím uzavíraly nemocnice, ale letos zajišťuje nábor poprvé holding. Do podzimu chce pozvat druhou skupinu a ověřuje možnost náborů i v jiných zemích. V náchodském špitále mají už 42 lékařů ze zahraničí, cení si jich také proto, že jsou ochotni se učit.
