„Já mám delší ocas a na jeho konci mám kvítek.“ - „Já mám zase delší slechy!“ - „Já tě zato vyčuchám čenichem.“ - „Ale já se nedám, protože mým zadním běhům nemůžeš konkurovat.“
Tak se snaží lesní pedagogové Eva Kaizarová a Václav Lokvenc zaujmout skupinku dětí z ozdravovny Les Království na Trutnovsku. Že se jim to daří, dokládají zvednuté ruce dětí, které mají za úkol hádat, která dvě zvířata spolu vedou rozhovor.
„Zajíc a liška!“ vykřikne jako první Natálie.
Děti se při hře nenásilnou formou naučí nejen výrazné rysy a vlastnosti obou zvířat typických pro českou krajinu, ale také názvy částí těla zvěře, které používají myslivci: slechy, běhy, světla, barva.
Aby pozornost přitáhli ještě víc, lesníci z ruksaků vytahují kůže obou živočichů, které si děti mohou důkladně prohlédnout a osahat si srst.
Lesní pedagogikaLesy České republiky za posledních šest let uspořádaly přes pět tisíc podobných akcí pro školy i veřejnost - pro rodiny i seniory. „Do lesa se s našimi pedagogy vydalo bezmála 620 tisíc lidí,“ říká mluvčí státního podniku Eva Jouklová. Zatímco v roce 2010 ve státních lesích pracovalo 174 lesních pedagogů, dnes jich je již 229. |
Jak se žije liškám a zajícům, si mohou hned vyzkoušet na paloučku s výhledem na přehradu Les Království. Nejmenší, blonďatý Sam, dostává od Lokvence liščího maňáska a má jediný úkol: ulovit zajíce.
Ty představuje zbytek dětí. Koho liška uloví, maňáska přebírá. Eva Kaizarová najednou z batohu vytahuje ještě čtyři liščí ohony a rozdává je dalším dětem. Lišek je najednou pět a lov zajíců je pro ně mnohem snadnější.
„Když bylo lišek pět, zaječí život nebyl moc pohodlný, co? Ani napást jste se nemohli. A právě proto, aby byly síly v přírodě vyrovnané, musí myslivci čas od času škodnou zvěř, která páchá škody, hubit,“ vysvětluje Lokvenc na konci hry zadýchaným dětem.
Jak se v lese hospodaří, proč jsou důležité pařezy, ale i jak nám stromy vyrábějí kyslík. To a mnoho dalších vědomostí předávají pracovníci Lesů České republiky každoročně tisícům dětí i dospělých při lesní pedagogice, která je v Česku oblíbená stále více.
Děti se shromáždí u starého pařezu a každé z nich má připomínat semínko některého stromu. Který strom nevyhovuje skladbě lesa, musí z kola ven.
„Ty určitě budeš užitečná, protože borové dřevo má spoustu využití,“ chlácholí Lokvenc děvčátko, které bohužel překáželo modřínu.
Jeho kolegyně toho hned využívá a vyzvídá, na co všechno se dřevo hodí. Od dětí s fantazií se sejde hromada odpovědí. „Právě proto máme i hospodářské lesy, ve kterých dřevo těžíme,“ vysvětluje lesnice dětem.
