Uzenář je jeden z těch, kteří v kraji staví na kvalitě domácích produktů. Avšak i on v posledních měsících zažívá, jak mu krize a utahování opasků zčásti ubírají klientelu, kterou si od 90. let se svým malým řeznictvím bez reklamy vybudoval.
Na druhé straně právě zprávy o vrácení kamionu zkaženého masa do země, odkud vyjel, či polských uzeninách plných posypové soli zneklidňují některé lidi tak, že vyhledávají menší uzenářství.
"V poslední době pozoruji, že ke mně do krámu přijíždí hodně mladých žen. Nakupují často hlavně pro děti. Nevím, možná je zneklidňují podobné zprávy," říká Milan Masopust. Jeho zákazníci ale musí počítat s tím, že jeho maso a uzeniny jsou dražší než v řetězcích.
"Třeba dnes mi přišla kýta bez kosti jen o několik korun levnější, než jak si ji koupí člověk v hypermarketu. Musíte tam přidat daň a už nemůžete cenou konkurovat. Vždyť kolik je obchoďáků s prodejnami masa jen v blízkém Dvoře Králové. Natož v Hradci," krčí rameny uzenář.
A kroutí hlavou nad nadprodukcí masa. "Když jdete kolem takového řeznictví v supermarketu večer v neděli a vidíte, kolik tam toho leží, tak ani nelze pochopit, jak se to může všechno prodat. Pak se to překládá, obrací, aby to lidi vůbec koupili," říká.
Přitom pamatuje ještě nedávno doby, kdy i velkovýrobci dělali uzeniny kvalitně.
"Dnes jsou šunky a šunkové salámy, kde je spousta vody. Nebo jak může být uzená krkovice drahá stejně jako syrová? V ceně přece musí být nějaká práce, nějaká energie. A když ne, tak je to něčím nastavené. Dnes se dá maso udržet různými preparáty," říká Milan Masopust.
Maso z jatek ve Vrchlabí
Sám odebírá maso z jatek ve Vrchlabí, s nímž je hodně spokojen. Má asi třicet druhů vlastních výrobků, část podle vlastních receptur. Zákazníci si tak mohou vychutnat originální chutě jeho cigárka, klobás, točeného salámu a buřtů.
"V zimě jdou hlavně vařené výrovky, jelita, slabé párky, tlačenka, uzeniny. Teď na jaře a v létě začne jít zase hodně na odbyt maso připravené na grilování, špekáčky," říká uzenář.
Milan Masopust výrobu střídá. Jeden týden dělá vařenou, druhý týden udí. "A když vidím, že něco dochází, tak to příští týden udělám. Dělám ale jen pro svůj krám, nikomu to nedodávám. Ani bych to nezvládl, pomáhá mi jen rodina," říká muž.
Proto ho nakonec na soutěž tatarských bifteků loni přihlásil jeden z jeho zákazníků. "Koupil kus tataráku a někam to odvezl. Ale já už jsem se o výsledek pak nezajímal," říká skromně.
"Lidé kupují maso na neděli"
V úterý a středu přicházejí do jeho krámu v Kocléřově "svačináři", ve čtvrtek a pátek pak přijíždějí lidé, kteří nakupují maso na víkend. "Trochu jako by se to vracelo do dob, kdy se maso jedlo v neděli," říká s nadsázkou řezník.
Masopustovo řeznictví navštěvují s oblibou chalupáři, kterých je kolem spousta. Jsou z Prahy i Hradce Králové. "Nakoupí si tady i domů, občas přivezou nějaké známé. Tak se o nás lidé dovídají. Ale mně je jedno, kdo přijde. Hlavně že mu to chutná a koupí. Mám ale hodně stálých zákazníků. Jen kdyby dnes bylo mezi lidmi dost peněz. Šlo by to samo," říká Milan Masopust.
Rodinný krámek v obci mu stačí. "Můžu ho rozšířit o nějaké zařízení, které nám ulehčí práci. Ale jinak zůstaneme rodinným krámkem, který po mně převezme dcera," říká.
