K použití chemie Správu KRNAP donutila souhra několika okolností: přetížené pily, nedostatek pracovníků, velké množství kalamitního dřeva, ale i značné sucho, které kůrovci vyhovuje.
Zatímco v loňském roce z národního parku vytěžili přes pět tisíc krychlových metrů kůrovcového dříví, k letošnímu červnu to bylo už téměř 18 tisíc kubíků, z nich kalamitní tvoří asi tři čtvrtiny.
„Na podzim a v zimě došlo k poměrně rozsáhlým polomům a vzniklo hodně kalamitního dříví, které je pro kůrovce velmi atraktivní. Jenže odbytové kapacity nejen u nás, ale téměř v celé Evropě jsou kvůli kalamitám z posledních let a stupňujícímu se suchu přetížené a distribuce dříví z lesa je čím dál obtížnější,“ vysvětluje, proč ochranáři zařadili do svého arzenálu staronovou zbraň na kůrovce, náměstek ředitele správy parku Václav Jansa.
Chemickou asanaci naposledy prováděli v roce 2008. Na rozdíl od minulosti však tentokrát lesníci postříkané kmeny zakrývají netkanou textilií. Chemický postřik kombinovaný s přikrytím skládky plachtou je novinka. Vylíhnutý kůrovec zůstane pod plachtou uvězněný a k ošetřenému dřevu se navíc nedostanou hmyzí a ptačí predátoři lýkožroutů, které by chemická látka mohla ohrozit. Vybrané skládky jsou v bezpečné vzdálenosti od zdrojů vody.
„Chemická asanace je kontroverzní a přistupujeme k ní jen velmi neradi. Látky, které jsou v aerosolu obsažené, se sice běžně používají v zemědělství, ale pro přírodu to samozřejmě není nic příjemného,“ upozorňuje Jansa.
Když kůrovec zahyne v plachtovém vězení, napadené dřevo je neškodné a je možné ho dál využít v dřevozpracujícím průmyslu.
Líhne se druhá generace kůrovce
S postřikem ochranáři začali minulý týden. První skládka vznikla u Špindlerova Mlýna, další se zhruba padesáti kubíky dřeva nad Strážným. V ochranném pásmu a třetí zóně národního parku lesníci chemicky ošetří desítky skládek kmenů.
„Skládky budeme dělat po celých Krkonoších v lokalitách, kde běžně v lese hospodaříme,“ podotýká mluvčí Správy KRNAP Radek Drahný. Podle něj asanace potrvá minimálně do konce srpna, v současnosti se začíná líhnout už letošní druhá generace lýkožrouta. Skládky zůstanou zaplachtované až do odvozu dřeva.
Kromě většího množství polomů může za rozmnožení lýkožrouta dlouhodobý nedostatek srážek.
„Strom, který je zdravý a má dostatek vláhy, se při náletu kůrovce zalije smůlou a přežije. Pokud je oslabený nedostatkem vody, má málo mízy, tvoří málo pryskyřice a nedokáže se bránit,“ vysvětluje Zdeněk Čermák, vedoucí oddělení lesního hospodářství na Správě KRNAP a připomíná, že situace v Krkonoších je ve srovnání s jinými českými regiony stále velmi dobrá.
Nejvíc napadených stromů je ve východních Krkonoších, postupem na západ populace kůrovce slábne.
„Nesouvisí to s klimatickými podmínkami, ale se složením lesů. Kvůli imisní kalamitě v 90. letech a těžbě je na západě, který byl kalamitou postižený více, větší množství mladých porostů. Na východní straně je více starých a přestárlých porostů, které jsou k napadení kůrovcem náchylnější,“ objasňuje Čermák.
Správci národního parku proti kůrovci bojují několika způsoby. Tradičním prostředkem jsou lapače – plastové bedničky uvnitř s feromonem, který láká lýkožrouta. Dalším osvědčeným způsobem jsou lapáky, tedy pokácené zdravé kmeny, na které se položí větve.
„Zavadáním větví a kůry je simulován poškozený strom, ke kterému se lýkožrout stahuje,“ poznamenává Václav Jansa. Po nalétnutí brouka a nakladení vajíček lesníci ručně nebo pomocí speciální nástavby na motorové pile loupou kůru.
