Příkladem je třeba krkonošské Strážné mezi Vrchlabím a Špindlerovým Mlýnem. Několik zdejších sjezdovek končí v nadmořské výšce 800 metrů nad mořem - na Krkonoše žádný zázrak.
„Nechceme a ani nemůžeme soupeřit s velkými areály, jako jsou okolní Herlíkovice, Bubákov nebo Špindl. Naše nejdelší sjezdovka měří 500 metrů, ale lidem se tady líbí, lyžaři se vrací a letos přijelo i nezvykle hodně nových lyžařů,“ připomíná starosta Strážného Tomáš Grégr (nez.).
V provozu jsou všechny sjezdovky a vleky, sněhu je na svazích až 90 centimetrů.
„Samozřejmě z větší části je umělý, bez zasněžování by to poslední roky vůbec nešlo. Vrací se sem hlavně rodiny s dětmi. Sjezdovky jsou blízko penzionů, a tak když děti přestane bavit lyžování, není problém vrátit se na ubytovnu. Myslím, že výhodou je i cenově příznivé bodové jízdné. Na jednu permanentku může jezdit rodič i s děckem, můžou si ji předávat. Co neprolyžují, použijí druhý den nebo třeba za měsíc,“ říká.
Lyžovat se vyplatí i po práci
Konkurovat velkým centrům nechce ani areál Máchovka na okraji Nové Paky. Tady dokonce vlek končí už 500 metrů nad mořem.
„Letos je sice trochu horší zima, než byly předešlé, ale na velikost areálu máme velmi dobré zasněžování. Pomáhá nám i to, že jsme na severním svahu,“ říká šéf Máchovky Bohumil Šmika a pokračuje: „U nás si zalyžuje každý, náš areál je asi nejlepší na výuku lyžování.“
Pokud si chtějí rodiče odpočinout, mají děti na očích třeba z terasy restaurace.
„Hodně k nám jezdí lidé jen tak na půl dne, třeba i po práci, protože u nás se ve všední dny lyžuje až do šesti večer. Navíc tady máme osvětlen i zasněžovaný běžkařský okruh dlouhý jeden kilometr. Každý si u nás najde to své,“ míní vedoucí areálu se třemi krátkými svahy.
Velmi dobré podmínky jsou i v Orlických horách
Řada malých vleků, které mají vše potřebné od parkoviště přes občerstvení až po půjčovnu, je také v Orlických horách. Černá Voda leží u polské hranice vedle Orlického Záhoří. Z parkoviště je to jen pár kroků na dojezd široké mírné sjezdovky. Na ní opět převažují rodiny s malými dětmi. Nahoru všechny táhne jediný vlek.
„Je to tady takové klidnější než třeba v nedalekém Deštném. Myslím, že pro rodiče je důležité, že mají děti pěkně na očích, odspodu je vidět celá sjezdovka, ta je dlouhá 600 metrů, ale máme tady i snowpark, děti se krásně vyblbnou. Kolem vedou i okruhy upravované v údolí Orlice. Po nich se dostanete i na okruhy v Záhoří, které mají od letošní zimy umělé osvětlení, nebo na hřeben Orlických hor,“ láká majitel areálu Jindřich Vlček.
Ani tady se nespoléhají na přírodní sníh. „Na sjezdovkách máme půl metru sněhu, ale máme nasněžené deponie, kdyby se počasí zhoršilo. Máme tady celkem šest děl,“ říká.
Na dohled od náměstí má malý areál Rokytnice v Orlických horách. Farský kopec nabízí na 350 metrech 60metrové převýšení.
„Letos jezdíme od půlky ledna. Vrací se hlavně mladé rodiny, také lyžařské školy. Máme nové toalety a vlastně nevíme, co jsou fronty. Máme tady hlavně dobré srdce a úsměv na tváří,“ směje se Michal Štefek, který má na starost půjčovnu a lyžařskou školu.
Stejně jako v předchozích střediskách i tady čtyřčlenná rodina za dopolední lyžování zaplatí necelých tisíc korun. V polovině února slibují východočeské hory velmi dobré podmínky. V Orlických horách jsou za letošní zimu asi nejlepší pro běžkaře.
„Na běžky je to ideální, připadl nový sníh, stopy jsou perfektně upravené a dá se po nich sjet až do údolních středisek. Nový sníh se pozitivně projevil i na sjezdovkách. Leží na tvrdém, ale ne ledovatém podkladu. S jarními prázdninami nám ale přibylo úrazů, denně máme v horách kolem 20 zásahů, nezvykle často jezdíme ke srážkám lyžařů. Lidé často přecení síly, jezdí rychleji, než na co mají, a pak to může skončit i hodně špatně. Neškodilo by, kdyby někteří lyžaři byli ohleduplnější a jezdili podle toho, jak umí,“ přidává doporučení náčelník horské služby v Orlických horách Josef Hepnar.
