Romantická ulička plná domů se zářivými fasádami jako vystřižená z katalogu cestovky. A mezi nimi oprýskaný dům hrůzy, za nějž by se nemusela stydět ani Hitchcockova výprava. Tak vypadají některé části historického centra Hradce Králové, který turisty láká na své přízvisko Salon republiky.
Dokud nevzhledný dům neohrožuje kolemjdoucí, město jeho majiteli rekonstrukci nařídit nemůže. Snaží se proto vlastníky motivovat k opravám alespoň příspěvky z městské pokladny. Pro letošní rok na ně vyčlenilo devět milionů korun, které mohou žadatelé využít třeba na opravy fasády nebo na výměny oken domů v památkové zóně.
Avšak kdo by čekal, že si majitelé nevzhledných domů nenechají ujít příležitost dostat městský příspěvek, mýlil by se. Úředníci v současné době vyhodnocují druhé kolo žádostí a jejich počet prý není nikterak ohromující.
"Druhé kolo mělo slabší účast než to předchozí," potvrzuje vedoucí památkové péče hradeckého magistrátu Jan Falta. Konkrétní čísla však ještě sdělit nemůže. Letos už žádosti podávat nelze.
Proč se majitelé domů do oprav nehrnou?
Jedním z objektů, které na starém městě působí jako pěst na oko, je rohový dům v Dlouhé ulici, v němž sídlí východočeské rádio Černá hora. Místy až na cihly oprýskaná fasáda, dřevěná okna pamatující válku a otlučené římsy kontrastují s protější budovou elegantní rezidence Šatlava.
"Víme o možnosti čerpání příspěvku na opravu domů v památkové zóně, zjišťovali jsme si to však pouze předběžně," říká ředitel rádia David Jaroš.
Někteří majitelé domů na příspěvky města už předem rezignovali. Například podnikatelé Zdeněk Šilínek a Vladimír Diviš, kteří vlastní jeden z domů přímo na Velkém náměstí, tvrdí, že si případné opravy na budově radši zaplatí sami.
"Dům teď máme v dobrém stavu. Navíc s dotacemi je spousta administrativy, takže se do toho příliš nehrneme," říká Diviš. Jeho společník vzpomíná, jak se pokoušeli získat městskou dotaci před čtrnácti lety, kdy dům koupili a chystali se ho opravovat.
"Slibovali, že nám na opravu přispějí, ale nakonec řekli, že na to nemají peníze. Navíc jsme museli dodržet hodně přísné podmínky památkářů," vykládá Šilínek.
Opravy musí schválit památkáři, majitele to odrazuje
Důvodem, proč někteří vlastníci nechávají domy v památkové zóně chátrat, je také přísnost památkářů při výměně oken. Stavební úřad ji sice posuzuje jako stavební práce, které nevyžadují stavební povolení ani ohlášení, avšak u památkově chráněných budov to není tak jednoduché.
"Z pohledu zákona o státní památkové péči majitel potřebuje závazné stanovisko od odboru památkové péče, jinak se vystavuje postihu," říká Falta. Pokud jsou tedy okna v domech autentická nebo patří k danému historickému slohu, měl by je majitel pouze repasovat nebo vyměnit za přesné repliky.
Město ani stát podle něj nemají žádné páky, aby majitele nevzhledného domu k opravám donutily. "Na majitele můžeme zatlačit jen v případě, že by mohlo dojít k ohrožení kulturní památky. Takovou nemovitost ale ve městě nemáme," vysvětluje Falta. Ošklivá omítka je tak stále jen věcí majitele domu.
