Noční procházky, Příběh papírové lodičky, Ateliér a Deníky F. K., to jsou čtyři vybrané cykly z tvorby malíře ukrajinského původu Michaila Ščigola, které jsou k vidění na výstavě v galerii Art Salon S v Tančícím domě v Praze.
„Vybraná kolekce z Michailovy tvorby představuje to nejzávažnější, co prolíná jeho dramatickým osudem počínaje bolestnými začátky v nové zemi až po usilovné hledání a cizelování obsahu, formy i uměleckého výrazu,“ uvedl správce Ščigolovy sbírky Miloš Starý.
Ščigolovi je sedmdesát let. Výstavu, která nese název Poslední příběh, lze charakterizovat jako vykročení do další etapy malířovy tvorby, která se odehrává v cyklech.
„Žiju v sebeklamu, že ještě mám vše před sebou. Prostřednictvím obrazů jsem upřímně sdělil, co prožívám v ateliéru. Cítím se, jako bych stál pod dalším kopcem, na který se mám dostat. Možná to zkusím úplně jinak. Od šílené barevnosti jsem přešel k střídmému monochromatickému vyjadřování a nesnažím se nikoho ohromit,“ řekl Michail Ščigol.
„Malíř vypráví příběhy svojí duše“
Plátna z představených cyklů mohou být pro některé znalce jeho tvorby překvapením. Reprezentují totiž odklon od barevnosti většiny autorových prací.
„Společným rysem všech čtyř souborů je černobílá paleta, která ovšem není dogmatická a nevylučuje barevné akcenty. Barvu malíř používá ve chvíli, kdy mu černá, bílá a nekonečná škála jejich kombinací nestačí. Malíř vypráví příběhy svojí duše aplikované na literáta, univerzálního bezejmenného malíře a papírovou lodičku. Vypráví o umělecké zranitelnosti, křehkosti, posedlosti, osobní zodpovědnosti,“ uvedla kunsthistorička a kurátorka výstavy Lenka Patková.
Michail Ščigol
|
Ščigol u vystavovaných témat dává přednost monochromatickému koloritu. „Je to výsledek hledání a návratů k černo-bílo-šedým odstínům, jimiž malíř akcentuje atmosféru daných příběhů. V Tančícím domě jsou černá, bílá a šedá zastoupeny jako na žádné jiné výstavě předtím,“ sdělil Miloš Starý.
V posledních letech se do Ščigolovy tvorby významně promítl vliv Franze Kafky, což se projevilo v barvě více než čtyř desítek jeho obrazů. Tato plátna jsou k vidění na výstavě, a to v komorním a velkém cyklu Deníky F. K. Černobílé obrazy popisují emoce, které u malíře vyvolala četba Kafkových Deníků - trápení, nadšení i problémy ve vztahu k životu, ženám a tvorbě.
„Uvědomil jsem si, že s Kafkou prožíváme během tvorby stejným způsobem mnoho věcí. Proto mě Kafka osobně tak oslovil,“ přiznal Michail Ščigol, který od roku 1999 žije a tvoří v Železnici u Jičína.
Základním cyklem je soubor Ateliér
Soubor Deníky F. K. je na výstavě dominantní, avšak v kontextu výstavy není nejdůležitější.
„Společným jmenovatelem všech čtyř představených cyklů je, co tvůrce prožívá v soukromí během tvorby. Pro mne je základním cyklem soubor Ateliér, který jsem začal malovat už v roce 1995. Rozebírám v něm téma, co prožívá malíř ve svém ateliéru, než jeho dílo vyjde na veřejnost, prožitky, kterými se nerad chlubí: pocity bezmoci, zklamání ze sebe samého i zoufalství. Samozřejmě, je v tom nadsázka a trochu grotesky, protože to není problém celého lidstva, ale jednoho člověka, který jde tvůrčí cestou,“ řekl Ščigol, který svými malířskými cykly komentuje krajinu, společnost, události vlastního života i historii.
„Využívá malování jako způsob vyrovnávání se s životem a světem a je mu také druhem komunikace pro navazování vztahu a kontaktu s okolím, hledání sama sebe, nacházení místa v životě a struktuře světa. Distanc mezi autorem a zobrazovanou scénou zůstává minimální, a osobní zainteresovanost vysoká. Obrazy vypovídají o světě jednoho člověka i celého lidstva,“ uvedla Lenka Patková.
Výstava Michaila Ščigola, jehož dílo v sobě nese odkazy El Greka, moderní exprese, Oskara Kokoschky či Marka Chagalla, potrvá v Tančícím domě v Praze do 14. února. Každou středu od 14 do 16 hodin mají návštěvníci příležitost absolvovat komentovanou prohlídku s Michailem Ščigolem a jeho hosty.
