Čas od času se podaří objevit umělecké dílo, které je dlouhá léta zapomenuté. Jedno takové, ač jeho význam jistě nelze srovnávat s nedávno nalezeným obrazem Picassa v Nizozemsku, se skrývá na místě, kde by ho nikdo nehledal - na hradeckém letišti.
Tušení, jaký unikát už desítky let zdobí jednu z mnoha zanedbaných budov bývalého armádního areálu, má jen hrstka lidí.
Čtyři metry vysoká mozaika v nadživotní velikosti zobrazuje neohroženého budovatele socialismu v montérkách se samopalem v jedné ruce a kyticí šeříku v druhé. Nad ním září slunce a nechybí ani mírová holubice. Jistě, dílo je poplatné době vzniku - tedy 50. létům - přesto je to v mnoha ohledech jedinečný exemplář.
Zatímco tělo autor vyskládal spíš pouze v obrysech, pohrál si s tváří, s pohledem upřeným ke světlým zítřkům. Přesně tak, jak kázal socialistický realismus.
Akademická sochařka a expertka na mozaiky Magdalena Kracík Štorkánová se domnívá, že z bývalé trafostanice hledí komunistický novinář, kritik a překladatel Julius Fučík.
„Podařilo se mi zjistit, že autorem mozaiky je Arnošt Paderlík a že měla být instalována na pražském výstavišti přímo v tehdejším Parku kultury a oddechu Julia Fučíka. Je to možná spíš přání, ale ta věrná podoba i další indicie nasvědčují, že je to opravdu Fučík. Autor je však jistý,“ upozorňuje Štorkánová.
Podle ní je hradecké dílo originálem, které se však inspirovalo mnoha podobnými poválečnými mozaikami. A samopal v pravé ruce ikony komunistů? Možná jen nechtěná hříčka podobná scéně z Černých baronů, když se major Terazky ptá, proč má vojevůdce Jan Žižka v ruce pouhou „halúzku“, a trvá na tom, aby držel aspoň lehký kulomet.
Mozaiku loni na podzim objevil zastupitel tehdy opoziční Změny pro Hradec Adam Záruba a když ji spatřila Štorkánová, neskrývala překvapení.
„V první řadě jde o neobvyklou techniku, která odpovídá inovativním mozaikám z přelomu 50. a 60. let. Unikum je rovněž pryskyřičná podložka, na které je originální sklosmalt. Ten se začal tavit ve 30. letech, jeho výroba bohužel s revolucí skončila a od té doby se pro něj jezdí až do Itálie. Ten československý byl jinak probarvený, melírovaný a má i jiný lom,“ konstatuje sochařka.
Pryskyřičnou techniku hradecké mozaiky přirovnává k proslulé fontáně Dany Hlobilové. Ta ji vytvořila pro světovou výstavu Expo 1958 v Bruselu, kde dostala hlavní cenu. Fontána je po rekonstrukci ozdobou Národního technického muzea.
Dílo bylo určeno do interiéru, teď se mozaika vlní, kraje reznou
Fotografie mohou navozovat dojem, že stav mozaiky je i po 60 letech dobrý. Jenže zdání klame. Dílo na letišti je vlepené do prorezlého rámu, nepřirozeně se vlní a kroutí a mnoho desítek úlomků sklosmaltu leží v trávě. I tak je záchrana a citlivá restaurace možná.
„Rád bych, aby se dílo zachránilo, protože takových mozaik se příliš nedochovalo. Mnohé z nich, ale i další podobné zajímavosti bývají při rekonstrukcích zničeny. Toto dílo bylo určeno do interiéru, avšak desítky let ho nechali vystavené všem povětrnostním vlivům,“ říká Záruba.
Podle něj by mozaika - stejně jako celý areál letiště - měla být majetkem města.
„Přestože je to dost poničené a restaurace do původní podoby nebude snadná, záchrana je možná. Je to hodnotné dílo s ojedinělou technikou. Restaurace by mohla trvat půl roku a po ní by určitě měla být v interiéru,“ podotýká Štorkánová, jež se mimo jiné zasloužila o záchranu mozaiky se socialistickými motivy v Milovicích.
Mozaiky mizí pod polystyrenem. Některé se už daří uchovat
„Vím, že mozaika existuje. I když letiště je oficiálně mimo zájmy památkové péče, nálezcům jsem doporučil, aby kontaktovali Národní památkový ústav, který nedávno publikoval statě týkající se skleněných mozaik. Pátrali nejen po tvůrcích, ale i objednatelích a dílnách,“ říká vedoucí památkového odboru hradeckého magistrátu Jan Falta.
Mozaiky poznamenané socialistickým stigmatem to nemají lehké. Třeba batole vyskládané na průčelí hradecké polikliniky ve Foerstrově ulici jistě nebylo ideologicky závadné, přesto zmizelo pod vrstvami polystyrenu. A mizí další díla. Jiná mozaika - dokonce s hradeckými motivy - je v jídelně někdejšího Prioru. Obchodní dům prochází velkou rekonstrukcí, nový majitel však údajně mozaiku zachová.
„A právě taková díla bychom chtěli dávat systematicky do pořádku. Už se podařilo zrekonstruovat plastiku před fotbalovým stadionem,“ připomíná Záruba.
Napadlo ho, že mozaika z letiště by mohla být třeba ve vstupní hale Gayerových kasáren, kde po rekonstrukci vznikne moderní depozitář pro sbírky Muzea východních Čech.
„Ničení a mizení mozaik mě drásá. Pravda je, že v posledních letech se domluva s majiteli už docela daří. Doba se posunula, ještě před nedávnem byly mozaiky z minulého století na odpis, teď se je daří zachraňovat,“ dodává Štorkánová.