Osm tažných psů plemene sibiřský husky patří musherovi Romanu Zasadilovi z Hřibska u Hradce Králové. Jsou na řetězu, každý má na dosah misku s vodou. Kolem jsou děti, některé psy hladí, drbou či objímají, jiné skáčou na trampolíně.
„Jsem tu už podruhé. Byla jsem tu už loni a hodně se mi tady líbí,“ říká desetiletá Nela a v obětí svírá svého nejoblíbenějšího psa s modrýma očima: „Tohle je Dinky, toho mám nejradši.“
Opodál stojí saně a v létě praktičtější terénní kára, do níž Roman Zasadil své psy občas zapřahá, aby s dětmi vyrazil po okolí.
„Je to tu fajn, protože jsou tady psi. Jednou bych je chtěla chovat, ale ne v takovém počtu a ne na mushing. Mám tady oblíbenou fenku Kordulku, padly jsme si do oka hned první den,“ říká jedenáctiletá Anna.
Musherství nebo anglicky mushing je sport, při kterém dva nebo více psů v postrojích táhnou psovoda - mushera - na speciálních saních nebo na řiditelném terénním vozíku.
„Naši psi jsou doslova členy rodiny. Každý je osobnost. Jsou náladoví jako lidé. Každý má ve smečce své místo, něco znamená,“ říká Roman Zasadil, který se mushingu věnuje desátým rokem. Na zahradě domu, kde žije s rodinou, už druhým rokem pořádá příměstský tábor.
„K tomu mě přivedla kamarádka. Říkala: Máš tolik psů, pořádáš dětské dny, tak proč neuděláš tábor? Loni jsme zorganizovali první dva turnusy vždy po deseti dětech a ohlas byl ohromný, Nešlo to jinak, tábor jsme museli otevřít i letos. Devadesát procent dětí, které jsme tu měli loni, se letos vrátilo. Minulý týden jsme jich tu měli sedmnáct a tento devatenáct. Letos budeme mít čtyři turnusy,“ říká Zasadil.
První den se děti seznámí se psy a jak se k nim mají chovat, dozvědí se, co je to mushing. Naučí se psy strojit do postrojů, zapřahat do saní či káry. Mohou si vyzkoušet canicross, tedy běh se psem, nebo jízdu na koloběžce. V programu jsou i procházky, indiánský den, návštěva minizoo v nedalekých Stěžerách či koupaliště.
„Děti si u nás mushing vyzkouší komplexně. Cílem je, aby si vytvořily kladný vztah ke psům. Když po týdnu odcházejí, často chtějí mít svého psa,“ usmívá se třiatřicetiletý muž, který se účasní extrémních závodů psích spřežení, jako třeba legendárního zimního Šediváčkova longu v Orlických horách. Ten měří 240 kilometrů a má čtyři etapy.
Atraktivním zážitkem je pro děti také jízda na koloběžce tažené jedním husky.
„Plemeno sibiřský husky je vyšlechtěno, aby člověku neublížilo. Své psy odmalička vedu k tomu, aby si na děti zvykali. Vozím je po dětských dnech, jsem si jistý, že v životě nikomu neublíží. Člověk je pro ně priorita a nedovolí si na něj zaútočit. Vidíte, jak se děti po nich válí a pes se ani nehne?“ ukazuje Zasadil.
Děti jdou na svačinu a psi zůstávají chvíli sami. Stačí několik vteřin a začnou kňučet, že se jim nikdo nevěnuje. „Psi jsou s dětmi rádi, vidíte to na vlastní oči. A když děti ráno přijedou, zvířata jsou hned na plotě a vyjou, skáčou a těší se. Potřebují akci. Pro psy je to vítané rozptýlení, navíc mazlení s lidmi je rozvíjí,“ uvádí musher.
Výcvik tažných psů začíná krátce po narození. Chovatel dá co nejdříve štěně do smečky. „Okoukává, co ostatní dělají a tím se také učí. Kolem desátého jedenáctého měsíce přijde na chuť musherskému sportu, na chvíli se zapřáhne do spřežení. Postupně ho bereme na koloběžku, ve spřežení si buduje své místo. Když se mě někdo zeptá, kdo je vůdce smečky, odpovím: já. V žádném případě to nemůže být pes. Ve smečce je ale lídr, vůdce spřežení v tahu, s nímž komunikuju. Musí mě poslouchat na slovo,“ vysvětluje Zasadil. Je na chovateli, aby lídra vytipoval. Často je to pes odlišný od ostatních.
„Lídrem je Dinky. Když byl ještě štěně, držel se od ostatních dál. Už to naznačovalo, že je jiný. Nepral se s ostatními, ale když něco chtěl, nakonec to získal. Někdo tvrdí, že lze pro postavení lídra vycvičit jakéhokoli psa, podle mě to musí mít v krvi,“ dodává.
