Už nežiju povrchní život, říká o svém úrazu Muž roku 2009 Martin Zach

Martin Zach vyhrál v roce 2009 soutěž o nejkrásnějšího muže. Den na to při nešťastném skoku do vody částečně ochrnul. Přiznává však, že nyní žije mnohem plnohodnotnější život než před úrazem. Záběr jeho aktivit je až neuvěřitelný. Angažuje se ve dvou občanských sdruženích, pracuje jako tiskový mluvčí a mimo jiné také dokončuje módní kolekci pro vozíčkáře.

Čemu v současnosti věnujete největší pozornost?

Nejvíce asi dokončení oblečení pro vozíčkáře, občanskému sdružení Caballinus, které provozuje hiporehabilitační aktivity, besedám se žáky ve školách a zase začínám jezdit do Kladrub dělat asistenta soběstačnosti.

Asistent soběstačnosti? Co si pod tím představit?
Učím nové vozíčkáře, především kvadruplegiky (lidé s úplným nebo částečným ochrnutím všech čtyř končetin a trupu, pozn. red.), přesuny na lůžko, do auta, mobilitu na lůžku či oblékání.

Jak jste se k tomu dostal?
Spolupráce vznikla při mém rekondičním pobytu loni v lednu. Nabídl jsem se, že bych tam mohl jednou týdně dojíždět.

Před dvěma lety jste založil Občanské sdružení Martina Zacha zaměřené na propagaci buggykitingu, snowkitingu a dalších sportů pro vozíčkáře. Co se vám za tu dobu povedlo?

Vyzkoušeli jsme si to, ale přírodní podmínky v České republice těmto sportům moc nepřejí. Nyní se spíše snažíme o finanční podporu nových lidí po úrazu.

Profil Martin Zach

• Narodil se v roce 1985 ve Vrchlabí.
• Je absolventem gymnázia v Novém Městě nad Moravě a Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně.
• V srpnu 2009 zvítězil v 10. ročníku soutěže Muž roku, den po vyhlášení si poranil páteř při skoku na lyžích do vrchlabského rybníka Kačák a ochrnul.
• V současnosti pracuje jako tiskový mluvčí dvou společností, je patronem občanského sdružení pro hipoterapii Caballinus, zabývá se moderováním.
• V roce 2013 založil občanské sdružení propagující adrenalinové sporty pro vozíčkáře, v současnosti se sdružení zaměřuje na finanční podporu nových lidí po úraze.
• Martin Zach do úrazu v roce 2009 závodně běhal na lyžích, aktivně sportuje i dnes. Věnuje se atletice, lyžování na monoski, jezdí také na handbiku, speciálním kole pro zdravotně postižené.

Je problém shánět peníze na podporu handicapovaných?
Problém je obecně shánět peníze na cokoliv, natož na dospělé, kteří jsou většinou po úrazu míchy. Kromě Konta Bariéry a velkých nadačních fondů u nás takové sdružení není.

Asi nedokážete nic nedělat. Byl jste vždycky takhle akční?
Občas taky zůstanu celý den doma a v posteli. Ale většinou mám každý den nějaký program. Ano, měl jsem to podobné i před úrazem.

Co vás v nejbližší době čeká?
Teď už je po sezoně, ale v prosinci zase začnou tréninky a soustředění v hodu kuželkou. Také mám dohodnuté moderování různých akcí od sportovních po společenské.

Dá se sportovní zážitek handicapovaného srovnat se zážitkem, který má zdravý člověk?
Mně to přijde skoro stejné, i když tam je rozdíl v omezenosti pohybu a v možnostech. Sport je pro mě stejně důležitý jako před úrazem. Potřebuju ho ke svému životu, ale i stavu, udržuje mě v kondici a při síle, kterou potřebuji k samoobsluze. U sportu si vyčistím hlavu.

Jste soutěživý typ?
Jsem, ale zdravě.

V jednom vašem rozhovoru jste uvedl, že není potřeba chodit, aby člověk mohl prožít plnohodnotný život. Dospěl jste k tomuto přesvědčení postupně, nebo jste to věděl hned po úraze?
Postupem času, když jsem viděl a vyzkoušel jsem si, jak to je a jak to funguje na vozíku.

Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

Co pro vás tehdy bylo hnacím motorem?
Asi život sám. Jsem zkrátka životní optimista.

Když se dnes vracíte do Vrchlabí a jedete kolem rybníku Kačáku, kde před šesti lety došlo k vašemu úrazu, jaké máte pocity?
Vůbec nic to se mnou nedělá a nedělalo ani krátce po úraze. Nemám s tím místem problém. Je to možná zvláštní, ale je to tak.

Kdybyste mohl vrátit čas, udělal byste to?
Ne. Tento život je pro mne mnohem lepší a plnohodnotnější než předtím. V tom, co dělám, čemu se věnuji. Neřeším nesmysly jako lidé, kteří si ničím takovým neprojdou. Nežiju povrchní život.

Takže jste šťastný člověk...
Ano, to jsem.