Patrioti z Náchodska zapátrali na půdách po oblečení z časů protektorátu. Vyslyšeli tak loňskou kampaň regionálního muzea. Během deseti schůzek nanosili kurátorce Barboře Stehlíkové a restaurátorce textilu Zuzaně Červenkové na čtyři stovky předmětů, šatů, obleků, bot, kabelek či klobouků.
Část z nich je až do konce dubna k vidění na výstavě Móda za časů protektorátu, a to v síni na rohu Tyršovy a Zámecké ulice. Část dárců se přišla podívat hned na její vernisáž.
Dárci často přispěli i lecjakou vzpomínkou, například na to, která švadlena šaty šila, kdo je nosil či zdědil. K některým kouskům pamětníci připojili i fotografie, aby muzejníci mohli minulost těchto předmětů lépe zdokumentovat.
Za války frčela blombajka
„Příkladem za všechny mohou být svatební šaty po babičce Jiřího Štola z Nového Města nad Metují a chlapecký kabátek, takzvaná blombajka, který si Jan Máslo i jeho dva bratři vyprosili na mamince, protože bez ní by se ve škole nemohli ukázat. Byla v té době takovým hitem, že si ji v roce 1943 oblékli i na fotografování během školní docházky do školy ve Velkém Poříčí,“ připomněla kurátorka sbírek textilu v náchodském muzeu Stehlíková.
Smutnou okolností však je, že dárce kabátku před půl rokem zemřel. Připomíná ho tak blombajka i velkoformátová fotka dětí z poříčské školy. Opodál stojí figuríny ženicha a nevěsty, za nimiž visí rozměrná svatební fotografie z rodinného archivu Štolových.
„My jsme nevěděli, co bychom si se starými svatebními šaty počali. Byla by škoda je vyhodit. Moje maminka se narodila v roce 1920, vdávala se ve třicátých letech a zemřela v 95 letech. Přečetli jsme si výzvu a šaty darovali,“ řekl Jiří Štol počátkem loňského roku, kdy se do muzea vypravil.
Za sbírkou je původní nápad města a muzea, že vznikne pamětní síň věnovaná významným osobnostem Náchoda i Náchodska, například spisovateli Josefu Škvoreckému a jeho literárnímu hrdinovi Danny Smiřickému i jeho dívkám. Právě proto se muzeum rozhodlo uspořádat sbírku mužského a ženského ošacení a doplňků ze 30. a hlavně ze 40. let 20. století.
Nosily se límce s lištičkami
Muzeum díky darům obohatilo fond oděvů. Hodně zastoupené bylo podle předpokladu dámské oblečení – šaty, halenky, kabáty, ale také doplňky, třeba klobouky, kabelky a rukavičky. K němu se sešlo také množství kusů pánského oblečení, které jinak v muzeích schází.
Nově tak muzeum získalo například dva trojdílné obleky, několik ještě zcela nových košil, připínací límce, župan či pánské plavky. Přibylo i spodní prádlo nebo dětské šatstvo, například dětské punčošky či dobové ponožky.
Aby předměty neskončily jen v depozitáři, kurátorka vytvořila výstavu o protektorátu, která zachytila i výsledek sbírky.
„Protektorát byl především obdobím nedostatku, což platí i pro odvětví textilu. Už na konci roku 1939 byly zavedeny přídělové lístky na textil, a tak si lidé museli často poradit sami doma. Na výstavě proto nechybí ani doma šité či přešívané oblečení, domácí šitíčko či střihové příručky, se kterými si musela poradit každá hospodyňka. Dále jsme výstavu doplnili dobovým nábytkem a předměty každodenní potřeby,“ popsala kurátorka.
Především však vyslovuje dík dárcům. Díky nim totiž do sbírek muzea přibyly i takové skvosty jako persiánový kožich zvaný breitschwanz, kožešinové límce s hlavičkami lišek, kabelka z krokodýlí kůže a jiné. Muzejníci se však nejvíc radovali z předmětů, které se většině lidí jeví jako bezcenné. Patří k nim především botičky z náhražkového materiálu, spodní prádlo zvané jégrovky či pánské podvazky k ponožkám.
Zachovalo se i původní balení
Odbornice na textil skoro nic, s čím lidé přišli, neodmítly. Některé věci, třeba rozešité šaty nebo potrhané spodní prádlo, pokud se na něm zachovala rukodělná krajka, si vzaly jako pomocný materiál.
Než se předměty měly objevit v expozici, potřebovaly po létech skladování důkladnou očistu. Kožichům a pánským oblekům stačilo mechanické vyčištění, ale u svatebních šatů, pyžama a dalších kousků se čistilo mokrou cestou.
„Některé klobouky se musely vyrovnat, protože byly pomačkané, stejně tak pánské polobotky. Větším restaurováním prošlo vlastně pouze pyžamo, noční čepec a letní šaty od pana Másla, u kterých se podkládaly dírky co nejpodobnější látkou. Některé z předmětů, které jsme dostaly od paní Zuzany Hůlkové, byly ještě v původním balení. To vše jsme až na jednu pánskou košili zachovaly,“ vysvětlila kurátorka.
Restaurátorské práce na sbírce dál pokračují, spíše jde o odborné čištění. Po něm se věci zabalí do neběleného plátna, proloží nekyselým papírem a do další výstavy uloží do depozitáře.
