Historik a ředitel Muzea východních Čech v Hradci Králové má zajímavý životopis. Absolvoval hradeckou strojnickou průmyslovku, aby se stal leteckým mechanikem. Záhy však Petr Grulich „přeladil“ a vystudoval pedagogickou fakultu hradecké univerzity, kde byl později děkanem filozofické fakulty a prorektorem.
Od loňského listopadu vede muzeum, které čeká mnoho významných změn. Navíc žije v Pardubicích, zatímco ředitel pardubického muzea Tomáš Libánek je Hradečák.
„To, že on je Hradečák a já Pardubák, si oba vysloveně užíváme a stavíme na tom naši spolupráci (smích). Až budou obě muzea po rekonstrukci, určitě připravíme pro hradeckou a pardubickou veřejnost nějakou taškařici na téma vzájemného soutěžení. To je téma, které prostě nemůže zapadnout,“ avizuje pobaveně Petr Grulich, pětačtyřicetiletý otec dvou dětí.
Než k tomu však dojde, čeká šéfa muzea několik perných let. Vždyť oprava historické budovy od Jana Kotěry na Eliščině nábřeží začne za pár dní.
Ve funkci ředitele hradeckého muzea jste přes pět měsíců. Jaké byly?
Hektické. Muzeum čeká spousta rekonstrukcí, stěhování sbírek, pracovníků a dalších změn, a s tím je a bude spojena spousta organizační práce.
A jak to tedy nyní se zahájením oprav vypadá?
Budovu předáváme 20. dubna společnosti Gema Art, která je spolu s firmou Chládek a Tintěra dodavatelem rekonstrukce. Muzeum bude zavřené do podzimu roku 2019.
Co bude na opravách nejnáročnější?
Jednak dojde k celkové opravě oken včetně stropních oken galerijního sálu, což je krásný secesní sál se stropním osvícením právě prostřednictvím oken. Náročnou částí oprav bude i oprava fasád, která bude zahrnovat i vyjmutí některých cihel a jejich nahrazení novými. Zároveň dojde k opravě plastik, které zdobí vchod do muzea.
Změní se i vzhled budovy?
Budova by měla do dálky zářit novotou, ale z vnějšího pohledu změny příliš patrné nebudou. Jedna věc však přece jen ano, a to zábradlí na nově zpřístupněné střeše. Zvláštní návštěvnický okruh povede na terasu nad hlavním vchodem. Dosud to tam bylo kvůli velmi nízkému zábradlí nebezpečné. Takže změnou budou i návštěvníci na střeše budovy, které tam kolemjdoucí nikdy vidět nemohli.
Na co se těšíte nejvíc?
Na znovuotevření expozic. Stálá expozice muzea věnovaná dějinám města Hradce Králové bude od základů úplně nová, bude to něco, co Hradečané ještě neviděli. Částečně bude navazovat na tu předchozí, ale jen velmi zlomkovitě. Zůstanou tam zachovány modely města, kromě toho velkého k roku 2000, který umístíme jinam.
Předcházet budou rovněž rekonstrukce dalších muzejních objektů...
Budova Gayerových kasáren, kde máme hlavní sídlo a jsou tam všechny sbírky a drtivá většina zaměstnanců, půjde do rekonstrukce hned po opravách naší výstavní budovy na Eliščině nábřeží, dokonce se budou překrývat. Pokud se všechno podaří, budou práce trvat od jara 2019 do roku 2021. Zároveň bychom rádi na konci roku 2019 začali s realizací rekonstrukce Muzea bitvy 1866 na Chlumu, které je naší pobočkou.
To je ale poměrně nové, vždyť přístavba muzea se otevřela v roce 2010. Co se tam změní?
Chceme inovovat expozici, se kterou v době budování muzea projekt nepočítal a vznikala za omezených finančních prostředků. Chceme to určitým způsobem napravit a expozici zmodernizovat a tematicky rozšířit. Dnes muzeum navštěvují převážně příznivci vojenské historie, ale my bychom velice rádi portfolio návštěvníků rozšířili o rodiny s dětmi. Musíme jim tedy nabídnout něco zajímavého a ukázat jim také všední život v bojové zóně, život obyčejných lidí, přes které přešla pruská a později rakouská armáda. Chceme se také zaměřit na tematiku zdravotnictví. V roce 1866 se například poprvé uplatnil Červený kříž.
Nové prostory by měly vzniknout i ve Vrbenského kasárnách, kde by měla být přírodovědná expozice...
V rámci ITI (integrované územní investice, pozn. red.) budeme podávat projekt, a jakmile bude podán, budova bude převedena na Královéhradecký kraj, který je zřizovatelem našeho muzea. Rekonstrukce by měla skončit ve stejnou dobu jako oprava Gayerových kasáren na podzim roku 2021. Městská tematika bude nadále rozvíjena v budově na nábřeží a krajská tematika právě ve Vrbenského kasárnách, kde bude přírodovědecká a archeologická expozice.
Vizualizace Vrbenského kasáren, kde vznikne expozice s krajským zaměřením
Jak by mělo muzeum vypadat za zhruba šest let po konci vašeho funkčního období?
Dosud bylo naše muzeum nesmírně konzervativní a zároveň bylo v očích veřejnosti vnímáno pouze jako Kotěrova budova na Eliščině nábřeží. Ta však reprezentuje jen malý zlomek činnosti muzea. Byl bych velmi rád, kdybych po skončení mého mandátu mohl říci, že se muzeum transformovalo do podoby skutečně moderního středoevropského muzea střední velikosti, významného z hlediska své výstavní činnosti, která je moderně pojatá, interaktivní a najdou v ní zalíbení děti, lidé v produktivním věku i senioři, zájemci o historii, přírodní vědy, zkrátka průřez společností. Rád bych také, aby byl zaveden systém depozitářů, který bude mít dostatečnou kapacitu na to, aby vydržel další desítky let. Zároveň budu spokojen, když bude mít muzeum standardní systém sbírkotvorné činnosti, protože dosud jsme měli problémy s nedostatkem peněz na akvizici nových sbírek, často jsme byli odkázáni jen na dary.
Máte nějaký vzor – muzeum podobného charakteru?
Protože jsme jedním z mála krajských muzeí, které má statut vědeckovýzkumné instituce, tak nám nezbývá, než hledat vzor v Národním muzeu. V oblasti regionální práce je to Východočeské muzeum v Pardubicích, které šlo za všech tří posledních ředitelů velice vzhůru a je nám vlastně nejbližší. Nemohu však říci, že bych viděl jedno konkrétní muzeum, kterému bych se chtěl přiblížit, protože to naše je, bylo a musí i nadále být unikátní.
Kde budou po dobu přestavby předměty z muzea?
Ty, které budeme potřebovat využívat pro výstavy a přípravu historické expozice, což je většina našeho historického fondu, poputují do nájemních prostor v Čelákovicích u Prahy, kde je velká hala, kterou pro stejné účely využívala i jiná muzea. Část přírodních sbírek a celé přírodovědecké oddělení se přestěhuje do našeho objektu bývalé školy ve Stěžerách. Další předměty budou na různých místech v regionu, například v Rychnově nad Kněžnou. Musíme samozřejmě velmi zvažovat umístění věcí, které budeme postupně potřebovat, abychom si je někde nezastavěli.
